Příznačný motiv
Příznačný motiv neboli leitmotiv (něm.), příp. též idée fixe (fr.; nezaměňovat však s psychologickým významem tohoto spojení), je drobný, ale výrazný umělecký prvek, který se v uměleckém díle opakuje a obvykle připomíná určitou postavu, událost či věc. V hudbě to může být výrazný akord nebo krátká melodie, v literatuře myšlenka nebo prvek procházející celým literárním dílem a vzácně se pojem používá i o výtvarném umění. V přeneseném smyslu znamená leitmotiv vůdčí myšlenku určitého, například politického hnutí či programu, významné osoby a podobně.
V hudbě editovat
V hudební terminologii se jedná o hudební myšlenku, jejíž ztvárnění v sobě obsahuje prvky, které mají charakterizovat událost, situaci, osobní vlastnost či jiné atributy prostřednictvím specificky určeného formálního užití vyjadřovacích prostředků, tedy melodie, harmonie či rytmu.
Klasická hudba editovat
Příznačný motiv je z hlediska stylového typický pro programní hudbu 19. století, nicméně tento způsob práce je trvalou a nezbytnou součástí scénické či filmové hudby. Příznačný motiv se nejprve objevuje v opeře (snad u Grétryho), pracoval s ním Carl Maria von Weber, Hector Berlioz ve své Fantastické symfonii a zejména pak Richard Wagner. Ten sice pojem leitmotiv použil pouze jednou a převážně a psal o „vzpomínkových motivech“ (Erinnerungsmotive), pracoval s nimi ale ve svých operách s takovou důsledností, že i některé předměty měly svůj charakteristický motiv – nejznámějším z nich je pravděpodobně motiv meče. Příznačné motivy jsou důležité i v operách Bedřicha Smetany nebo v cyklu Má vlast.
Filmová hudba editovat
Příznačné motivy hrají důležitou roli také v hudbě doprovázející filmy, televizní pořady či počítačové hry. Leitmotivy se objevují již od počátků zvukového filmu. Za jedno z jejich prvních využití bývá uváděna skladba Edvarda Griega Ve sluji Krále hor, jejíž melodii si ve snímku M (1931) píská vrah, kdykoliv se chystá někoho zabít. V pozdější části filmu tento zvuk prozrazuje divákům přítomnost vraha, přestože se nevyskytuje na plátně.
Ve třicátých letech pak tuto techniku propagoval zejména skladatel Max Steiner, který ji uplatnil v hudbě k filmům King Kong (1933) nebo Gone with the Wind (1939), dodnes patřícímu mezi nejvýdělečnější filmy všech dob. Pro druhý jmenovaný film Steiner napsal 16 hlavních a téměř 300 vedlejších motivů.
Mezi nejznámější příklady patří soundtrack k sérii filmů Star Wars, jejž John Williams vystavěl právě na příznačných motivech, které se prolínají napříč všemi epizodami ságy a odrážejí vývoj postav a děje. Ikonické jsou zejména motivy pro postavy Dartha Vadera nebo Lukea Skywalkera.
Obdobně je na leitmotivech založená i hudba Howarda Shora k trilogiím Pán prstenů (2001–2003) a Hobit (2012–2014). Shore pro filmovou Středozem složil 100, resp. 160 motivů a vydal přes 13 hodin hudby (včetně alternativních verzí skladeb).
Do širšího povědomí vešly i motivy Klause Badelta a Hanse Zimmera pro Piráty z Karibiku.
Dále je využíval i Ennio Morricone nebo autoři hudby pro animované i hrané filmy Walta Disneyho.
Muzikál editovat
Také v muzikálu se zejména v dramatičtějších dílech objevují leitmotivy, například ve West Side Story (1957) od Leonarda Bernsteina nebo v Bídnících (1980) od autorů Claude-Michela Schönberga (hudba) a Alaina Boublila (libreto).
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Leitmotiv na německé Wikipedii, Leitmotiv na francouzské Wikipedii a Leitmotiv na anglické Wikipedii.
Literatura editovat
- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Příznačný motiv. Sv. 9, str. 156
Externí odkazy editovat
Slovníkové heslo leitmotiv ve Wikislovníku
