Otevřít hlavní menu

IFA G5 byl třínápravový nákladní automobil vyvinutý a vyráběný v NDR. Kabina vozu byla kapotová, tj. motor byl umístěn před kabinou.

IFA G5
IFA G5 mobilní dílna
IFA G5 mobilní dílna
Výrobce IFA
Roky produkce 1952–1964
Místa výroby Východní Německo Werdau, NDR
Nástupce IFA W50
Příbuzné vozy IFA H6
Celková hmotnost 10 tun
Motor
Počet válců 6
Výkon 120 koní
88 kW
Převodovky
Druh manuální
Počet převodových stupňů 5
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hasičský cisternový automobil TLF 15 armády NDR
TLF 15 – hasičský zásahový automobil

HistorieEditovat

Vůz byl vyráběn v letech 1952 až 1964 v podniku VEB Kraftfahrzeugwerk Ernst Grube ve Werdau. Podnik byl součástí kombinátu IFA a vznikl v roce 1945 ze zaniklé firmy Schumann-Werke ve Werdau. Vývoj vozidla začal už v době druhé světové války ve firmě Vomag. Firma Vomag ale byla krátce po skončení války sovětskými okupačními orgány zrušena, vybavení demontováno a odvezeno a budovy zbourány. Proto vývoj vozu pokračoval u firmy Auto Union, respektive Horch.

Vůz byl v NDR určen také pro vojenské využití. Písmeno G v názvu znamená Gelände – terén, číslice 5 označuje nosnost pět tun. Na vůz se montovalo velké množství různých přídavných zařízení.

Tento vůz s motorem o výkonu 88 kW a poměrně slušnou výbavou se pohyboval v terénu mnohem lépe, než sovětský třínápravový ZIS-151 s motorem 72 kW. Řidiči ovšem vozu přezdívali „chromá bedna“.

KonstrukceEditovat

Vůz měl tři poháněné nápravy (byl plněpohonný – 6×6), pohon přední nápravy bylo možné vypnout (6×4).

Nástavby byly většinou zhotovovány ve specializovaných podnicích mimo výrobní závod ve Werdau. Kabina řidiče byla dodávána v několika různých provedeních například jako prodloužená kabina pro hasičské automobily, kabina s plátěnou střechou nebo s odklopným čelním sklem. Vozy G5 a H6, které byly vyráběny ve Werdau souběžně, sdílely některé společné díly a agregáty. Pro zlepšení terénních vlastností byl vyvinut následník se silnějším motorem, označený G5/3, ten se ale do výroby nedostal.

VyužitíEditovat

Hlavními odběrateli vozů byla armáda a policie. Proslulost si získaly vozy v provedení s vodním dělem, které byly nasazeny v noci z 12. na 13. srpna 1961 při stavbě tzv. Berlínské zdi. Protože v NDR byl trvalý nedostatek nákladních automobilů, byly i opotřebené vozy předávány z armády do zemědělských podniků i jinam do národního hospodářství, například jako palivové cisterny. Také u hasičů se používalo hodně vozů tohoto typu. Pro nasazení v armádě byla nosnost 5 tun dostatečná a důležitá byla průchodnost terénem. V národním hospodářství ale tyto vlastnosti příliš nevyhovovaly. Proto byly co nejrychleji nahrazovány vhodnějšími typy vozidel.

Další vývojEditovat

Postupně vznikly dvě generace: G5/1 a G5/2. Od základu nově vyvinutým následovníkem měl být vůz označený G5/3. Měl mít vzduchem chlazený vznětový motor V8 s výkonem 110 kW při objemu 12,5 litru. Vůz měl být třínápravový s jednoduchým obutím a regulací tlaku v pneumatikách. Mezi lety 1958 až 1961 vznikly čtyři funkční vzorky a dva předvýrobní prototypy. V květnu 1962 byl vývoj typu G5/3 přerušen. Záminkou bylo rozhodnutí o sériové výrobě vozu W50. Skutečnou příčinou ale byla tehdejší hospodářská situace v NDR. Především vývoj motoru a pneumatik se potýkal s problémy. Také chyběly prostředky na investice do výrobního závodu ve Werdau. Navíc byl předpoklad odběru pouze malých počtů vozů armádou a prakticky nulové šance na export.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku IFA G5 na německé Wikipedii.

LiteraturaEditovat

  • DÜNNEBIER, Michael. Lastwagen und Busse. 1. vyd. Berlin: Transpress, 1988. 228 s. ISBN 3-344-00272-4. 
  • WITT, Peter. Nutzfahrzeuge. 2. vyd. Berlín: VEB VERLAG TECHNIK, 1977. 252 s. 

Externí odkazyEditovat