Husice parníková
Kachyně parníková nebo také husice parníková (Tachyeres pteneres) je vrubozobý pták žijící v Patagonii a na Ohňové zemi. Je to robustní vodní pták dlouhý okolo 80 cm, samci váží okolo 6 kg a samice 5 kg. Kvůli vysoké hmotnosti a poměrně malým křídlům nemůže létat. Název má podle toho, že při plavání připomínají pohyby nohou kolesový parník. Potravu husic parníkových tvoří převážně drobní korýši a měkkýši, za nimiž se potápějí i do značných hloubek. Jsou známy jako teritoriální ptáci, každý pár tvrdě brání své hnízdiště. Vejce nebo malá housata se mohou stát kořistí karančů nebo chaluh. Od ledna 2024 je tento druh chován v pražské zoologické zahradě. V září 2024 dostal mladý chovný pár jména Vltava a Vyšehrad podle kolesových parníků obsluhujících výletní lodní dopravu v Praze.[2][3][4]
Kachyně parníková | |
---|---|
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | vrubozobí (Anseriformes) |
Čeleď | kachnovití (Anatidae) |
Rod | kachyně (Tachyeres) |
Binomické jméno | |
Tachyeres pteneres Johann Reinhold Forster, 1844 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Reference
editovat- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ Vltava a Vyšehrad. Zoo Praha [online]. [cit. 2024-09-08]. Dostupné online.
- ↑ Kachyně parníkové, což jsou nelétající ptáci z pražské ZOO, mají svá jména Vltava a Vyšehrad. www.turistickelisty.sportovnilisty.cz [online]. [cit. 2024-09-08]. Dostupné online.
- ↑ KRÁTCE ZE ZOO. Pod hladinu za Vltavou a Vyšehradem (Jakub Mezei, Nikola Dostálková). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Literatura
editovat- Jiří Volf, Jiří Felix: Ještě žijí..., Academia, Praha 1977, str. 41-42
- Leonardo Campagna, Kevin G. McCracken & Irby J. Lovette (2019). Gradual evolution towards flightlessness in Steamer‐Ducks. Evolution (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1111/evo.13758