Otevřít hlavní menu

Hugo Riemann

německý muzikolog

Karl Wilhelm Julius Hugo Riemann (18. července 1849, Velká Melra u Sondershausenu (Durynsko)–10. července 1919, Lipsko) byl německý hudební teoretik, historik, pedagog, lexikograf a skladatel. Jeho zřejmě nejznámější dílo, Riemann Musiklexikon (Riemannův hudební slovník), je dodnes uznávanou standardní prací hudební teorie a hudebních dějin.

Hugo Riemann
Hugo Riemann.jpg
Narození 18. července 1849
Sondershausen
Úmrtí 10. července 1919 (ve věku 69 let)
Lipsko
Místo pohřbení Südfriedhof Leipzig
Alma mater Vysoká škola hudební a divadelní v Lipsku
Povolání dirigent, hudební skladatel, muzikolog, spisovatel, hudební teoretik, hudební pedagog, vysokoškolský učitel a klavírista
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Riemann získal teoretické vzdělání u Frankenbergeru, studoval klavírní hru u Barthela a Ratzenbergera, studoval právo a konečně také filosofii a historii v Berlíně a Tübingenu. Poté, co prošel boji prusko-francouzské války, rozhodl se zasvětit svůj život hudbě. Studoval na konzervatoři v Lipsku. Poté odešel na několik let do Bielefeldu jako učitel a dirigent, ale v roce 1878 se vrátil na universitu do Lipska jako Privatdozent.

Jelikož se Riemannovi vytoužený vstup na konzervatoř nezdařil, odešel v roce 1880 do Brombergu a v letech 1881–90 vyučoval hře na klavír a teorii na hamburské konzervatoři. Po krátké době na sondershausenské konzervatoři získal místo na konzervatoři ve Wiesbadenu (1890-95), ale nakonec se roku 1895 vrátil zpět na lipskou univerzitu jako vyučující. V roce 1901 byl jmenován profesorem.

DíloEditovat

Vedle své práce učitele, lektora a skladatele výukových skladeb, si Riemann získal světové uznání také za hudební literaturu. Mezi nejznámější práce patří jeho Musik-Lexikon (1882; 5. vyd. 1899), kompletní slovník hudby a hudebníků, Handbuch der Harmonielehre, práce o studiu hudební harmonie a Lehrbuch des Contrapunkts, podobná práce o kontrapunktu. Jeden z jeho vynálezů, tzv. Tonnetz (Tónová síť), je předchůdcem moderní představy tónového systému, a stal se zároveň základním analytickým nástrojem současné neo-Riemannovské teorie.