Hra tří Marií
Hra tří Marií (známá též pod latinským názvem Visitatio sepulchri) je nejstarší dochované liturgické drama. Pojednává o událostech, které následovaly po Kristově zmrtvýchvstání. Ústřední postavy inscenace jsou tři ženy – Marie Magdalská, Marie, matka Jakubova a Josefova, a Marie, sestra Lazarova. Nejstarší české verze (latinské) pocházejí ze 12. století, nejznámější je tzv. Svatojiřské officium. Neúplné česko–latinské texty se zachovaly ze 14. století.[1]
Obsah editovat
V první části přicházejí Marie k Ježíšovu hrobu a zjišťují, že je prázdný. Dvě z Marií poté běží oznámit apoštolům, že Ježíšovo tělo bylo ukradeno, zatímco Marie Magdalská zůstává na místě a pláče. Ve druhé části přichází za Marií k hrobu člověk, kterého Marie nejprve pokládá za zahradníka. Jakmile ji však osloví „Marie“, tato pozná, že jde o Krista. Ve třetí části k hrobu přibíhají apoštolové Petr a Jan, ale nalézají zde už jen Marie Magdalskou, která jim řekne o svém setkání s Ježíšem a o tom, že vstal z mrtvých.
Hra se samozřejmě inscenovala s různými obměnami – podle textu hry ze třináctého století, nalezeném v Klosterneuburgu, se hra inscenovala i s částmi, kdy andělé uspávají stráže u hrobu, nebo kdy Ježíš Kristus přichází k pekelné bráně a vysvobozuje odtud hříšné duše. [2]
| „ | Andělé: "Koho hledáte, ó křesťané Tři Marie: Ježíše Nazaretského, ukřižovaného, ó nebešťané Andělé: Není tu, vstal z mrtvých, jak předpověděl. Jděte a zvěstujte, že vstal z hrobu |
“ |
| — Dochovaný tropus, pocházející nejspíš z roku 925[2] | ||
Kostýmy editovat
Stejně jako u většiny liturgických her bylo kostýmování založeno především na církevních rouchách, což divákům značně komplikovalo přehled, která postava je která. Kupříkladu postava Krista se objevovala v biskupském rouchu a aby se alespoň trochu vytvořila iluze, že se jedná o zahradníka, vzal si herec do ruky rýč. [3] V české hře velikonoční dokonce Ježíš vyčítá Marii Magdalské, že ji šlape po záhonu a že ji za trest praští oním rýčem po hlavě.[4] Tři Marie nosívaly alby nebo rochety a andělům, kteří se později ve hrách také objevovali, inscenátoři nechali přivazovat bílá, nebo někdy dokonce zlatá křídla. Apoštolové potom vystupovali v ornátech.[5] V pozdější éře, když byli do hry přidáni i vojáci hlídající hrob, se objevila snaha o naturalističtější ztvárnění vzhledu postav, a tak se hlídači hrobu objevovali na scéně v plné zbroji nebo alespoň v uniformách. [6]
Mastičkář editovat
Na tři Marie můžeme rovněž narazit ve hře Mastičkář, kde tyto přicházejí koupit masti na pomazaní Ježíšova těla. Je velmi pravděpodobné, že Hra tří Marií posloužila jako jeden z inspiračních zdrojů Mastičkáře.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ HRABÁK, Josef; HAVRÁNEK, Bohuslav. Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha: ČSAV, 1957. Dostupné online. Kapitola Hra tří Marií, s. 268–290.
- ↑ a b BROCKETT, Oscar. Dějiny divadla. Překlad Milan Lukeš. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. 948 s. ISBN 80-7106-364-9. S. 107.
- ↑ BLAHNÍK, Vojtěch Kristián. Světové dějiny divadla. Praha: Nakladatelské družstvo Máje, 1928. 622 s. S. 130.
- ↑ "A netlač mi po cibuli, / ať nedám rýčem po rebulí!", viz Havránek, Hrabák: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu, ČSAV, Praha 1957, dostupné online na http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zliteratury/VZCL3/47.pdf
- ↑ BLAHNÍK, Vojtěch Kristián. Světové dějiny divadla. Praha: Nakladatelské družstvo Máje, 1928. 622 s. S. 130.
- ↑ BLAHNÍK, Vojtěch Kristián. Světové dějiny divadla. Praha: Nakladatelské družstvo Máje, 1928. 622 s. S. 132.
Literatura editovat
- BROCKETT, Oscar. Dějiny divadla. Překlad Milan Lukeš. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. 948 s. ISBN 80-7106-364-9.
- BLAHNÍK, Vojtěch Kristián. Světové dějiny divadla. Praha: Nakladatelské družstvo Máje, 1928. 622 s.
- KAZDA, Jaromír. Dějiny Divadla pro 2. a 3. ročník konzervatoří. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986.
- HRABÁK, Josef; HAVRÁNEK, Bohuslav. Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha: ČSAV, 1957. Dostupné online. Kapitola Hra tří Marií, s. 268–290.
