Houslař cremonský

opera Jenő Hubaye z roku 1894

Houslař cremonský (též Cremonský houslař[1]), v maďarském originále A cremonai hegedűs), op. 40, je opera o dvou dějstvích (nebo o jednom dějství se dvěma obrazy[2]) maďarského skladatele Jenő Hubaye (Eugena Hubera). Původně francouzské libreto napsali François Coppée a Henri Beauclair podle Coppéovy veršované jednoaktové komedie Le Luthier de Crémone z roku 1876, do maďarštiny je přeložil Emil Ábrányi.[3]

Houslař cremonský
A cremonai hegedűs
Žánropera
SkladatelJenő Hubay
LibretistaFrançois Coppée a Henri Beauclair, překlad Emil Ábrányi
Počet dějství2
Originální jazykmaďarština
Literární předlohaFrançois Coppée: Le Luthier de Crémone (1875)
Datum vzniku1888/1893
Premiéra10. listopadu 1894, Budapešť, Maďarská královská opera
Česká premiéra13. října 1895, Praha, Nově německé divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Opera byla poprvé uvedena dne 10. listopad 1894 v Budapešti v Maďarské královské opeře, původně v kombinaci s Norimberskou loutkou Adolpha Adama.[4]

Houslař cremonský byla nejúspěšnější Hubayova opera a na přelomu 19. a 20. století se hrála na mnoha jevištích Evropy, zejména německých v překladu Maxe Kalbecka. Poprvé se německy hrála v Lipsku 22. září 1895, pak následovalo Nové německé divadlo v Praze 13. října 1895, dále například Štrasburk nebo Basilej počátkem roku 1896, celkem na 70 divadel. Houslař cremonský jako první maďarská opera pronikl i do zámoří; 20. prosince 1897 se poprvé hrál v New Yorku, vůbec poprvé s původním francouzskojazyčným libretem.[2][5] Houslové sólo, které se stalo proslulým[1] a hraje se často samostatně, hrál o premiéře (i později, včetně při pražské premiéře[6]) sám Hubay za scénou.[3][7]

Opera trvá asi 75 minut.[8]

Stejná námět zpracoval v opeře s poněkud pozměněným názvem Houslaři cremonští na německé libreto i český skladatel Hanuš Trneček; jeho opera měla premiéru roku 1886 ve Zvěříně. Roku 1906 měla premiéru rovněž adaptace El certamen de Cremona španělského skladatele Tomáse Bretóna.

Osoby a první obsazeníEditovat

osoba hlasový obor premiéra (10. 11. 1894)[4][3] česká premiéra (13. 10. 1895)[6]
Taddeo Ferrari, mistr houslařský bas D. Ney Georg Siedlitz
Filippo, Ferrariho učedník baryton Takács Max Dawison
Sandro, Ferrariho učedník tenor Arányi Eugen Guszalewicz
Giannina, Ferrariho dcera soprán W. M. Abrányi Helene Wiel
Podesta bas Szendröi Philipp Lehmler
Ferrariho učedníci, cremonský lid
Dirigent: Arthur Nikisch
Režie: Alssegi

Děj operyEditovat

Odehrává se v Cremoně roku 1750.

1. dějstvíEditovat

Houslařský ateliér mistra Taddey Ferrariho v Cremoně. Učedníci pracují na svých nástrojích, chválí své řemeslo a zkoušejí tóny svých nástrojů. Nejstarší z nich, Sandro, si zoufá nad vrzáním nesladěných nástrojů a sám zkouší zvuk mandolíny (introdukce Sandra a sboru Nincs bájosabb, szebb földi mû / Est-il un plus charmant). Do největšího rámusu vchází mistr Ferrari. Všichni ztichnou, když jim sděluje velkou novinu: sám městský podesta se rozhodl uctít jejich řemeslo a ocenit zlatým řetězem toho, kdo zhotoví nejlepší housle. Učedníci vyvolávají podestovi slávu. Mistr vyjímá z vitríny vzácný nástroj a rozezpívá se ke chvále houslí, krále mezi nástroji, bez kterého se neobejde žádný ples či svatba. Učni mu vesele přizvukují (píseň o houslích Oh könnyû dallam hangos fája / Qui a donc fait tourner).

Jen Ferrariho dcera Giannina je melancholická. Zpívá si píseň o ptáčkovi, kterého slýchala v polích, jehož stopu ztratila a kterého by chtěla lapit (ptačí píseň Lombok árnyas, halk rejtekében / Par les branches désordonnées). Pohled, který si vymění se Sandrem, napovídá, koho má na mysli. Mistr Ferrari ji zpravuje o soutěži a přidává vlastní novinku. Musí zabezpečit své důstojné následnictví v řemesle, a proto vyhlašuje, že vítězi podestovy soutěže dá za manželku svou dceru a přenechá svůj dům i dílnu. Sandro i Giannina jsou tímto nečekaným nápadem ohromeni. Učedníci jsou pro dnešek z práce propuštěni a všichni až na mistra a jeho dceru opouštějí dílnu.

Giannina se do otce pustí a snaží se mu nápad vymluvit. Ale ten ví, že má ráda Sandra, a radí jí, aby na něj zapomněla. Giannina vypočítává otci nebezpečí: co když vyhraje člověk nečestný, nekřesťanský nebo líný? Ale mistr všechno odbývá mávnutím ruku a Gianninin strach, že by mohla padnout do rukou opilci, jej spíše potěší – vždyť každý umělec si musí umět přihnout. A s touto myšlenkou odchází do vinného sklípku (duet Ferrariho a Gianniny Már nem tûrsz meg magadnál ? / Oh! que viens-je d'entendre?). Giannina nemůže pochopit, jak dosud tak pozorný otec najednou může být k jejím citům, přáním a osudu tak netečný; zdá se jí, že cítí první bolest svého života (árie Elhagyott a szelíd remény / Vous brisez les espoirs).

Potichu přichází Sandro. Odkládá své housle n stůl, ujišťuje se u Gianniny, že mistr trvá na svém bláznivém úmyslu, a je zachmuřen, protože našel vážného soka. Seděl totiž u okna a myslel na svou milou, když uslyšel znedaleka čarokrásný zpěv houslí. Ten, kdo takový nástroj vyrobil, jistě získá i nejvyšší cenu (árie Halld ... a mult éjszakán, kis ablakomban állva / Oui, c'était l'autre nuit). Špatné vyhlídky oba milence jen povzbudí, aby si vyznali věrnou lásku (duet Nem hagylak én ... melletted állok! / Quoi, m'oublier?'. V objetí je překvapí mistr Ferrari. Již popil vína a není příliš rozzloben – má Sandra celkem v lásce a přeje mu úspěch v soutěži. Ten však ví, kdo musí vyhrát: hrbáč Filippo, další z Ferrariho učedníků. Giannina se zděsí a proklíná den, kdy její otec přijal nebožáka do učení.

Tu je slyšet z ulice posměšný zpěv uličníků pronásledujících hrbáče. Filippo celý udýchaný vběhne a vypráví, co se mu přihodilo. Viděl kluky, jak týrali chromého psa. Zželelo se mu zvířete, s nímž se cítil spřízněn, a zachránil ho. Uličníci si našli rychle nový terč v něm a začali se mu vysmívat a házet po něm kameny. Nyní však je v bezpečí i chudák pes tentokrát jeho zásluhou přežil (vyprávění Sok gonosz fiú / Ils étaient quinze ou vingt). Giannina mu stírá z obličeje krev. Filippovy vřelé díky vzbudí Sandrovu žárlivost, a proto na soudruhovu zdvořilou otázku po jeho houslích odpovídá úsečně a nevlídně.

Filippo je zklamán tím, jak se i přítel stal jeho sokem. Jen Giannina je k němu hodná ode dne, kdy přišel jako toulavé dítko do domu mistra Ferrariho (vyprávění Irígy tehát! Igaz barát nincs a világon / Un envieux, voilà que mon chagrin). Giannina se vrací, aby s Filippem promluvila o samotě. Nejprve mu škádlivě vyčítá, že jí sám neoznámil, že se uchází o podestovu cenu. Filippo opáčí, že na cenu nemyslel, hlavní je, že jeho dílo je dokončeno. Vypravuje Giannině, že každé ráno vychází do polí a tam improvizuje na své housle, cítě se šťasten a mlád (árie Ha pirkad a határ / Tous les matins je gagne). Giannina jej vyzývá, aby jí zahrál, a Filippo jí vyhoví (houslové sólo).

Filippova hra Gianninu rozpláče. Ten se chvíli domnívá, že ji hudba tak dojala a získala mu její přízeň (árie Mit látok? Sírsz! Te sírsz! / Que vois-je vous pleurer). Ale dívka mu osvětluje příčinu svého žalu: miluje totiž jiného, Sandra, jenže zvuk Filippových houslí jí přesvědčil, že to on soutěž vyhraje. Giannina prosí Filippa, aby na ni přestal myslet (duet Hallád ime vallomásom / J'ai dit le secret). Filippo je raněn, Giannina potichu odchází do svého pokoje.

Zvnějšku zaznívá o tom, že vítěz dnešní soutěže získá zlatou odměnu a krásnou nevěstu. Filippa napadá, že nebude-li se účastnit soutěže on, připadne Giannina někomu jinému, koho nebude chtít (Sandrovu nástroji mnoho šancí nedává). Rozhodne se proto jí pomoci a s těžkým srdcem vyměňuje své vlastní milované housle za Sandrovy (árie Ezt nem hagyom! A leány ne ontson könnyet! / Je ne veux pas que la pauvre enfant).

Mistr s ostatními učedníky přicházejí, všichni berou své nástroje, aby je předložili k soutěži. Ferrari jim přeje úspěch a připomíná, o jak vzácný poklad se soupeří. Giannina vstoupí v úboru nevěsty. Filippo svěřuje své i Sandrovy housle Sandrovi a sám zůstává, zatímco ostatní odcházejí k podestovi. Filippo si jen rezignovaně povzdechne, proč není tak statný a zdravý jako Sandro. A zrovna ten se najednou vrací zpět, velmi rozrušený, a prosí nic nechápajícího Filippa o odpuštění. Přiznává se, že věděl, čí nástroj je nejlepší, a v ústraní vyměnil své housle za Filippovy. Filippo odpovídá, že se za svůj čin Sandro sám potrestal: on sám již housle dříve zaměnil z upřímné lásky k Giannině. Sandro je ohromen. Na Filippovu výzvu oba vybíhají k podestovi, aby situaci pokud možno ještě napravili (duet Filippó! Filippó! / Philippo! Philippo!).

2. dějstvíEditovat

Velké náměstí před radnicí v Cremoně. Cremoňané tančí tarantelu a zpívají (sbor Minden utca csendül, pendül / Il circule dans l'air). Filippo a Sandro přibíhají, ale na balkón radnice právě vystupují podesta a mistr Ferrari a vyhlašují vítězem soutěže Filippa. Podesta mu zavěšuje zlatý řetěz na krk, ale Filippo jej hned snímá a věnuje Giannině. Mistr Ferrari mu předává ruku své dcera, ale hrbáč ji spojuje s rukou Sandrovou. Žádá svého mistra o požehnání pro mladou dvojici, on sám odchází hledat štěstí jinde a prosí jen, aby na něj vzpomínali v dobrém (árie Nem ilet e szó… köszönom! / Laissez, maître Ferrari). Všichni žasnou nad Filipovou dobrotou, Giannina a Sandro jsou šťastni, že budou svoji, jen mistr Ferrari považuje Filippovo gesto za nerozumné a bláhové. Všichni však mistrnému houslaři na rozloučenou přejí, aby ve svém umění nalezl štěstí (závěrečný ansámbl Nemes barát! / Que Dieu, Philippo).

InstrumentaceEditovat

Tři flétny, tři hoboje, tři klarinety, dva fagoty; čtyři lesní rohy, tři trubky, tři pozouny, tuba; tympány, dvě bicí soupravy, harfa, smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy.[8]

ReferenceEditovat

  1. a b TROJAN, Jan. Dějiny opery. Praha a Litomyšl: Paseka, 2001. ISBN 80-7185-348-8. S. 232. 
  2. a b LOEWENBERG, Alfred. Annals Of Opera 1597–1940. London: John Calder, 1978. S. 1179. (anglicky) 
  3. a b c BEER, August. Der Geigenmacher von Cremona. Pester Lloyd. 1894-11-11, čís. 272, s. 5–6. Dostupné online [cit. 2015-04-14]. (německy) 
  4. a b M. Kir. Operaház. Pester Lloyd. 1894-11-10, čís. 271, s. 10. Dostupné online [cit. 2015-04-14]. (německy) 
  5. GOMBOS, László. Hubay [Huber], Jenő [Eugen]. In: The New Grove Dictionary of Music and Musicians. London: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj] (omezený přístup)
  6. a b Neues deutsches Theater. Bohemia. 1895-10-13, roč. 68, čís. 283, s. 12. Dostupné online [cit. 2017-02-10]. ISSN 1212-6225. (německy) 
  7. Jenő Hubay [online]. Budapest: Jenő Hubay Music Hall (Hubay Zenterem) [cit. 2015-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-26. (anglicky) 
  8. a b Jenö Hubay : Der Geigenmacher von Cremona [online]. Vídeň: Universal Edition [cit. 2015-04-14]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]

Externí odkazyEditovat