Otevřít hlavní menu

Hospic je zdravotnicko-sociální zařízení, které slouží k péči o nevyléčitelně a těžce nemocné osoby, tedy k tzv. paliativní péči. Současná zdravotnická zařízení hospicového typu dostala své jméno podle instituce hospiců – míst pro odpočinek poutníků, která vznikla ve 4. století.

Hlavním účelem hospiců je maximálně zlepšit kvalitu života v jeho závěrečné fázi a umožnit důstojné umírání. Děje se tak především snižováním nebo odstraňováním bolesti a jiných nepříjemných fyzických projevů nemoci. Hospic umožňuje vyřešit nebo alespoň zmírnit různé psychologické a duchovní problémy spojené s umíráním. Umožňuje intenzivní a nerušený kontakt s partnerem nebo rodinou.

Obsah

Formy hospicové péčeEditovat

Domácí hospicEditovat

Domácí hospic poskytuje péči pacientům v jejich bydlišti, tj. v jejich domácím prostředí.

Lůžkový hospicEditovat

Lůžkový hospic je zařízení, v němž je pacientům poskytováno jak ubytování, tak vlastní péče.

Denní stacionářEditovat

V denním stacionáři je hospicová péče poskytována jen během dne (od rána do večera), přes noc zůstává pacient doma. Denní stacionáře se zpravidla zřizují při lůžkových hospicích.

Původ slovaEditovat

Slovo hospic pochází z latinského hospitium („útulek“). Již za časů starého Říma a ve středověku existovaly přístřešky či útulky při cestách, kde si mohli poutníci odpočinout, těhotné ženy porodit a choří buď se uzdravit a pokračovat v cestě, nebo v klidu zemřít. Vyskytují se dokonce názory, že první hospic byl vlastně popsán již v biblickém podobenství o milosrdném Samaritánovi (Lk 10, 30–35 (Kral, ČEP)).[1]

Hospicové hnutí ve světěEditovat

Hospicové hnutí vzniklo v Anglii. Za předchůdce současných hospiců bývají považovány domy pro umírající, které v Irsku a Londýně zřizovaly křesťanské řády od 19. století. Moderní zařízení hospicového typu bylo ale poprvé založeno až roku 1967. Založila jej dr. Cecilie Saundersová[1][2] v Londýně pod jménem Hospic sv. Kryštofa (St Christopher's Hospice). Od té doby začaly vznikat hospice po celém světě.

České hospicové hnutíEditovat

 
Hospic v Červeném Kostelci

Po převratu v roce 1989 se začaly objevovat první pokusy o zřízení hospicu i v České republice. Mezi prvními s touto myšlenkou přišla MUDr. Marie Opatrná. Ta připravovala zřízení hospice v budově bývalé gynekologie v Rooseveltově ulici v Praze, protože se však o světovém hospicovém hnutí ještě moc nevědělo, setkával se projekt s nepochopením na všech frontách a nakonec musel být zrušen.

Po roce 1990 začala hospicové hnutí propagovat MUDr. Marie Svatošová. Nejprve začala se zdravotní péčí v domácnostech pacientů, v roce 1995 se jí podařilo otevřít první český lůžkový hospic v Červeném Kostelci. Další pak vznikaly v Praze, Brně, Plzni, Ostravě, Olomouci, Rajhradu u Brna, Litoměřicích, Zlíně, Valašském Meziříčí, Mostu, Prachaticích, Chrudimi, Havlíčkově Brodu, Čerčanech a Tachově.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b MUNZAROVÁ, Marta, a kol. Proč NE eutanazii aneb Být, či nebýt. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-7195-304-3. Kapitola 7: Paliativní a hospicová péče: jediná cesta k dobré a ke skutečně důstojné smrti, s. 42. 
  2. Internetové stránky Hospice sv. Kryštofa v Londýně. www.stchristophers.org.uk [online]. [cit. 2007-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-30. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat