Historie Josefa Egyptského

Historie Josefa Egyptského (též Josef Egyptský se dává poznat svým bratřím) je obraz českého barokního malíře Petra Brandla.

Historie dílaEditovat

Dílo se řadí mezi nejvýznačnější objednávky hraběte Františka Josefa Černína z Chudenic. Brandl pro něj pracoval od roku 1718, tedy v době, kdy byl také zaměstnán břevnovskými benediktiny. Dochoval se účet za obraz s datem 14. února 1721 od hraběcího účetního Františka Antonína Tunkla na 400 zlatých. V dalším archivním dokladu (soupisu pozůstalosti z roku 1733) se píše o jeho vynikající kvalitě. Opětovně je obraz zmiňován v záznamech z let 1771 a 1791. 13. března 1796 dílo zapůjčil hrabě Jan Rudolf Černín do Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění. Je uváděno v katalozích roku 1827, 1831, 1835 a 1838. Po vyklizení Černínského paláce roku 1860 byl přestěhován s rodovou galerií na zámek do Jindřichova Hradce, kde je dodnes uchován.

Popis dílaEditovat

Dějství díla se sporadicky odvíjí od překvapeného – který je zobrazen za bohatě oděnou postavou Josefa Egyptského –„hlavního vezíra faraona“ protnutého světlem. Přes parafrázi egyptské kultury – „římskou architekturu“ dobovou revokací monstrozity – je divák skrze epickou hektičnost vržen v příběh, kdy na protilehlé straně dějství je účasten na počátku dne důkladné prohlídce vaků s obilím, kde služebníci nalézají věštecký stříbrný kalich, který pochází z majetku správce faraóna. Účastnici zjišťují, že pohár je v žoku nejmladšího ze sourozenců – Benjamina. A ten dle práva propadne životem, neboť již není svobodným. Další dějství je již před palácem, kdy obstoupeni římskými pochopy, jako zločinci, neprostupně chrání nejmladšího Benjamina a zároveň v hektickém napětí se domáhají slyšení správce majetku faraóna. Tato dvě časová dějství jsou oddělena „žoldákem“, který odděluje jednotlivé příběhy a je nezúčastněným pasivním divákem stejně jako diváci na balkóně v pozadí, kteří jsou pobaveni humorným příběhem přivandrovalých pastevců. A tak se všichni nabízejí do otroctví, aby zachránili posledního syna Ráchel a splnili slib daný otci Benjamina, že ho přivedou nazpět. Poslední tematický okruh, který je prvním ze všech, ale vizuálně nejvzdálenějším tématem obrazu – srocení rodu kolem kulatého kamenného stolu, kde před příchodem do Egypta přesvědčují starého otce Jákoba, aby s ním vyslal jejich nejmladšího bratra pro obilí na chléb, aby byli zachráněni před jistou záhubou hladem. Dílo je ojediněle kompozičně spíše klasicistního rázu, bez obvyklé exaltovanosti Brandlova projevu. O to více se zračí dusivá atmosféra rozhodování jedince v situaci, kdy svým rozhodnutím může spustit prizma chaosu s o to větším důrazem příběhu Josefa. Syna Jákoba a staršího bratra Benjamina, který byl před více jak třinácti lety vhozen do studny, téměř zavražděn svými bratry, ale nakonec vyměněn za peníze, vržen do otroctví, křivě nařčen za pokus o znásilnění Putifarky, uvězněn a za přízně utrpení nespavostí trýzněného faraona temnotou vězení vyvržen výkladem snů o blahobytu a bídě cyklických sedmi let.

Externí odkazyEditovat