Herbert Otto Gille

Herbert Otto Gille (6. března 189726. prosince 1966) byl veterán první světové války a jeden z nejvíce vyznamenaných důstojníků Waffen-SS během druhé světové války. U zbraní SS dosáhl hodnosti SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS (Generál). Rovněž to byl držitel mnoha vojenských vyznamenání, včetně rytířského kříže železného kříže s dubovými ratolestmi, meči a brilianty nebo německého kříže ve zlatě.

Herbert Otto Gille
Gille ještě v hodnosti SS-Gruppenführera během jara roku 1944 v Sovětském svazu. U jeho krku můžeme vidět vysoce cenněný rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi a meči.
Gille ještě v hodnosti SS-Gruppenführera během jara roku 1944 v Sovětském svazu. U jeho krku můžeme vidět vysoce cenněný rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi a meči.
Narození8. březen 1897
Německá říše Gandersheim, Dolní Sasko
Úmrtí26. prosinec 1966 (69 let)
Německo Stemmen, Dolní Sasko
Vojenská kariéra
HodnostSS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS
Doba služby1910–1919, 1931-1945
SloužilVlajka Německého císařství Německé císařství (do roku 1918)
Vlajka Výmarské republiky Výmarská republika (do roku 1933)
Vlajka Třetí říše Třetí říše
SložkaVlajka Reichsheeru Reichsheer (do roku 1918)
Vlajka Waffen-SS Waffen-SS (do roku 1945)
JednotkaBadischen Feldartillerie-Regiment Nr. 30
Reserve Artillerie-Regiment Nr. 55
Velel5. SS-Panzer Division „Wiking“
IV. Tankový sbor SS
VálkyPrvní světová válka
Druhá světová válka
BitvyInvaze do Polska
Bitva o Francii
Operace Barbarossa
VyznamenáníRytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi, meči a brilianty
Německý kříž ve zlatě
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Mládí a počátky vojenské kariéryEditovat

Herbert Otto Gille se narodil 6. března roku 1897 v dolnosaském městě Gandersheim jako syn továrníka Hermanna Gilleho. Po dokončení základního vzdělání vstoupil na podzim roku 1909 do královského pruského kadetního sboru a byl zařazen na kadetní školu v Bensbergu nad Rýnem, kde studoval až do roku 1914. Následně nastoupil ještě na hlavní kadetní školu v Gross-Lichterfelde v Berlíně. Po dokončení kadetky byl zařazen v hodnosti Fähnrich (Praporčík) k 30. bádenskému pluku polního dělostřelectva (Badischen Feldartillerie-Regiment Nr. 30), který sídlil v Rastattu.

První světová válkaEditovat

Po krátké službě u 30. dělostřeleckého pluku byl Gille převelen v listopadu roku 1914 k 55. záložnímu dělostřeleckému pluku (Reserve-Artillerie Regiment Nr. 55) s nímž byl odvelen na východní frontu, kde se zúčastnil těžkých bojů u Mazurských jezer. Na východní frontě bojoval s plukem až do prosince roku 1917, kdy byla jeho jednotka převelena na západní frontu.

U jednotky zůstal až do jejího rozpuštění v lednu roku 1919 a ke konci března téhož roku byl demobilizován s hodnosti nadporučíka (Oberleutnant). Během své vojenské služby během první světové války vystřídal funkce jako je velitel čety nebo velitel dělostřelecké baterie a za své působení byl vyznamenán pruským železným křížem obou tříd, brunšvickým válečným záslužným křížem obou tříd a rakouským vojenským záslužným křížem III. třídy s válečnou ozdobou.

Meziválečné obdobíEditovat

Po opuštění armády se rozhodl studovat zemědělství a k tomu pracoval na statku. K následujícímu roku se stal správcem zemědělského zařízení v bavorském Bambergu. Během roku 1923 si přibral ke své správcovské funkci ještě pozici inspektora veřejných zemědělských zařízení, a tu vykonával až do roku 1929. Mezi léty 19221929 byl rovněž členem veteránské organizace Stahlhelm.

V roce 1927 se zasnoubil se svojí přítelkyní Sophií Charlotte Mennecke, kterou si později, 4. ledna roku 1935 vzal za ženu. V říjnu téhož roku se jim narodila jejich jediná dcera.

V roce 1929 opustil Gille práci v zemědělském průmyslu a začal pracovat jako autoprodejce pro automobilku v Braunschweigu, kde pracoval až do roku 1931 v němž si otevřel vlastní prodejnu, kterou provozoval po dobu dvou let.

K 1. květnu roku 1931 se Gille rozhodl vstoupit do NSDAP a k 10. říjnu téhož roku vstoupil rovněž i do SS, kde byl zařazen ke 49. SS-Standarte (49. pluk SS). Zde byl ke konci ledna roku 1933 pověřen velením motorizované jednotky pluku.

V hierarchii SS celkem rychle stoupal a již v létě roku 1934 se nechal přeložit do SS-Verfügungstruppe (předchůdce Waffen-SS) v hodnosti SS-Untersturmführer (Poručík SS), kde byl jmenován velitelem 11. roty u III. praporu od SS-Standarte 1 (Později se pluk vyvinul v SS-VT-Standarte Deutschland). U této jednotky sloužil až do začátku října roku 1936, kdy byl převelen ke SS-Standarte „Germania“, kde nahradil SS-Sturmbannführera Wernera Dörffler-Schubanda na pozici náčelníka štábu pluku.

Na této pozici sloužil až do 15. února roku 1937, kdy musel nahradit onemocnělého SS-Sturmbannführera Waltera Krügera na pozici velitele II. praporu u SS-Standarte „Germania“. Zde setrval až do 1. května roku 1939, kdy ho nahradil SS-Sturmbannführer Werner Dörffler-Schuband. Během roku 1937 podstoupil rovněž několik speciálních výcviků u armády a také výcvikový kurz na pěchotní škole v Döberitzu.

Druhá světová válkaEditovat

Počátky válkyEditovat

Poté, co byl ustaven dělostřelecký pluk SS-Verfügungstruppe pod velením SS-Obersturmbannführera Petera Hansena, tak byl Gille dosazen do pozice velitele I. praporu pluku. S plukem se účastnil německého útoku na Polsko, za nějž byl vyznamenán sponami k obou stupňům železného kříže a povýšen k 19. říjnu roku 1939 do hodnosti SS-Obersturmbannführer (Podplukovník).

Gilleho jednotka byla následně začleněna do SS-Verfügungsdivision (pozdější Divize SS „Das Reich“) a Gille se s ní účastnil následného útoku na Francii.

Divize Wiking a východní FrontaEditovat

V listopadu roku 1940 byla zformována nová bojová divize SS „Wiking“ pod velením SS-Brigadeführera Felixe Steinera a Gilleho jednotka byla použita jako základ dělostřeleckého pluku této nové divize. Gille byl tak jmenován první velitelem dělostřeleckého pluku divize a nedlouho poté byl ke konci ledna roku 1941 povýšen do hodnosti SS-Standarteführera (Plukovník).

Poválečný životEditovat

Poté, co byl Gille propuštěn ze zajetí 21. května roku 1948, tak začal pracovat pro noviny až do roku 1958. Současně s tím si otevřel také malé knihkupectví a založil časopis pro veterány 5. tankové divize SS „Wiking“, "Wiking Ruf". Avšak 26. prosince roku 1966 umírá na srdeční zástavu ve městě Stemmen poblíž Hanoveru. Zpopelněn a pohřben byl na místním hřbitově ve městě Stemmen, nicméně jeho hrob již neexistuje.

Shrnutí vojenské kariéryEditovat

Data povýšeníEditovat

Významná vyznamenáníEditovat

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • YERGER, Mark C., Waffen-SS Commanders, The Army, Corps and Divisional Leadersof a Legend - Augsberger to Kreuz, ISBN 0-7643-0356-2

Externí odkazyEditovat