Hemoragická enteritida krůt

Hemoragická enteritida krůt (angl. hemorrhagic enteritis of turkeys, HET) je vysoce nakažlivé virové onemocnění střevního traktu 4týdenních a starších krůt, charakterizované depresí, krvavým průjmem anebo náhlými úhyny. Původce HET je totožný s etiologickým agens doposud samostatně uváděného onemocnění intenzivně chovaných bažantů, známého pod jménem "mramorovaná slezina bažantů" (angl. marble spleen disease, MSD) i doposud veterinárně ani hospodářsky nevyhodnoceného syndromu – "adenovirová splenomegalie kuřat" (angl. avian adenoviruses splenomegaly of chickens, AAS). U bažantů probíhá MSD jako akutní onemocnění charakterizované náhlými a vysokými úhyny, zvětšenou skvrnitou („mramorovanou“) slezinou a edémem plic.

Hemoragická enteritida krůt byla poprvé pozorována v USA.[1] Je rozšířena v mnoha státech světa a způsobuje značné ztráty v chovech krůt, podobně je tomu v komerčních chovech bažantů. V chovech dospělých slepic byla sérologickými studiemi prokázána vysoká promořenost virem AAS.

Příčiny nemoci (etiologie) editovat

Původcem hemoragické enteritidy jsou ptačí adenoviry II. podskupiny, které jsou imunologicky odlišné od konvenčních ptačích adenovirů.. V terénu se vyskytují kmeny různé virulence. Virus se vyznačuje vysokou odolností ve vnějším prostředí, k jeho dlouhodobému přežívání napomáhá zejména vlhká podestýlka. Virus se pomnožuje pouze v krůtích lymfoblastoidních buněčných liniích odvozených z tumorů Markovy nemoci (MDTC-RP16 a RP19) nebo v kulturách připravených z periferních lymfocytů krůt; pokusy o jejich replikaci v jiných homologních systémech in vitro byly zatím neúspěšné.

Vznik a průběh nemoci (epizootologie) editovat

Hostitel editovat

Přirozeným hostitelem viru jsou krůty, bažanti a kur domácí. Cílovým orgánem jsou lymfatické tkáně – virus se replikuje v jádrech retikuloendoteliálních buněk (slezina) a pro vznik nemoci je nezbytná intaktní Fabriciova burza. Z organismu se vylučuje trusem. Infekce je vzájemně přenosná mezi krůtami, bažanty a kuřaty.

Přenos editovat

Nákaza se šíří horizontálně přímým kontaktem s infikovanými jedinci nebo nepřímo trusem kontaminovaným prostředím (podestýlka, personál, kontaminované předměty a pomůcky aj.). K infekci dochází orální cestou nebo přes kloaku. Na rozdíl od AAV I nebyl zatím prokázán vertikální přenos. Ve vnějším prostředí virus přežívá několik týdnů. Rekonvalescenti se vyznačují celoživotní imunitou a rezistencí k onemocnění. Infekce virem HET způsobuje krátkodobou imunosupresi.

Projevy nemoci (symptomatologie) editovat

Pravděpodobně většina komerčních chovů krůt je infikována virem HET. Vzhledem ke vzniku přechodné imunosuprese může u rekonvalescentů docházet k dalším infekcím sekundárními mikrobiálními infekcemi (zejména E. coli, Bordetella avium, Mycoplasma spp., Newcastleská nemoc).

Klinika editovat

Hemoragická enteritida (HET) je charakterizována náhlým vznikem (rychlé promoření hejna) a téměř 100 % nemocností (v závislosti na virulenci původce). K výskytům dochází nejčastěji u krůťat ve věku 5-12 týdnů; krůťata do 4. týdne věku jsou rezistentní. Postižená krůťata jsou netečná, nepřijímají krmivo, trpí průjmem s příměsí krve, peří kolem kloaky mají znečištěné a jsou anemická a velmi zesláblá ztrátou krve. Mírným tlakem na stěnu břišní lze vytlačit z kloaky krev. Uhynout mohou během několika hodin i bez příznaků (vykrvácení do lumina střevního), méně postižená krůťata se mohou uzdravit. Mortalita se pohybuje od 1 do 60 % a onemocnění může přetrvávat v hejnu 2 i více týdnů.

Mramorovaná slezina (MSD) se vyskytuje u bažantů ve věku 3-8 měsíců a to nejčastěji v létě a na podzim. Pozorují se respirační příznaky a náhlé úhyny udušením. Morbidita může dosahovat až 100 %, mortalita se pohybuje mezi 2-30 %.

Klinická manifestace při adenovirové splenomegalii kuřat (AAS) zpravidla chybí a úhyny jsou ojedinělé. Většinou se pozoruje snížení tělesné hmotnosti a větší počet zakrslíků v postiženém hejnu. Infekce se vyskytují i u dospělé drůbeže a u brojlerů v poslední fázi výkrmu.

Patologie editovat

Společným a typickým pitevním nálezem u všech syndromů je křehká, žluto- až šedohnědě zbarvená (mramorovaná) a silně zvětšená slezina (splenomegalie) a překrvené a edématózní plíce. Střeva jsou dilatovaná, tmavá a naplněná krví, sliznice překrvená a s krváceninami, někdy s fibrinózními nálepy. Vyskytují se také krváceniny v podkoží, svalovině, na srdci a v obou žaludcích.

Diagnostika editovat

Diagnóza se stanovuje na podkladě klinických, pitevních a histopatologických nálezů, potvrzených virologickým nebo sérologickým vyšetřením. Průkaz viru HET se zatím provádí biologickým pokusem na 6-10týdenních krůťatech aplikací střevního obsahu nebo homogenátu sleziny. Po orální nebo kloakální aplikaci hynou krůťata za 5-6 dnů PI a u přežívajících se zjišťuje splenomegalie. Virus lze prokázat elektronopticky. Sérologické vyšetření se provádí imunodifuzí a ELISA testem. Precipitiny vznikají za 2 týdny po infekci, jako antigen slouží homogenát sleziny od pozitivních krůťat.

Diferenciální diagnostika. Odlišit je nutné hemoragické enteritidy různého původu (bakteriální infekce, mykotoxikózy, intoxikace), retikuloendoteliózu a u bažantů také Newcastleskou nemoc a syngamózu.

Terapie a prevence editovat

Léčebně se u krůt používá s velmi dobrým výsledkem rekonvalescentní sérum aplikované co nejdříve po výskytu prvních symptomů v dávce 0,5 ml/ks. Zkušenosti s jeho použitím u bažantů a kuřat zatím chybějí. Antimikrobiální látky jsou vhodné při sekundární bakteriální infekci. Po terénní infekci i vakcinaci vzniká celoživotní imunita. Specifická imunoprofylaxe se provádí u krůt a bažantů avirulentními nebo slabě virulentními živými vakcínami podávanými v pitné vodě nebo vakcinací rodičovských chovů, což zajišťuje přenos pasivní imunity na potomstvo. Z preventivních opatření se doporučují hygiena a sanitace prostředí, ochrana chovů před nakažením a oddělený chov krůt a bažantů.

Literatura editovat

  • JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva – virové infekce. 1. vyd. Brno: ES VFU Brno, 2002. 184 s. ISBN 80-7305-436-1. 
  • SAIF, Y.M. et al. Diseases of Poultry. 11. vyd. Ames, USA: Iowa State Press, Blackwell Publ. Comp., 2003. 1231 s. Dostupné online. ISBN 0-8138-0423-X. (anglicky) 

Reference editovat

  1. Pomeroy, B.S. a R. Fenstermacher (1937). Poult. Sci., 16: 378-382