Helene Marie Stromeyer

německá malířka a učitelka malby

Helene Marie Stromeyer, také Helene Stromeyer, česky Helena Marie Stromeyerová (26. srpna 1834 Hannover; † 13. březnau 1924 Karlsruhe) byla německá malířka a učitelka malby, specialistka na květinová zátiší.

Helene Marie Stromeyer
Narození26. srpna 1834
Hannover Hannoverské královstvíHannoverské království Hannoverské království
Úmrtí13. března 1924 (89 let)
Karlsruhe NěmeckoNěmecko Německo
Národnostněmecká
VzděláníBadenská škola umění v Karlsruhe
Povoláníakademická malířka, kreslířka
RodičeLouis Stromeyer
Hnutíromantismus, realismus
Významná dílazátiší
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis editovat

Helena se narodila 26. srpna 1834 v Hannoveru jako prostřední ze tří dcer v bohaté rodině chirurga a univerzitního profesora Louise Stromeyera (1804-1876) a jeho manželky Luisy, rozené Bartelsové. Její otec byl pruským dvorním lékařem a proslavil se v oboru ortopedie jako první, kdo úspěšně operoval Achillovu šlachu.

Při úmrtí své mladší sestry Otilie utrpěla šok a jako arteterapii začala malovat. V roce 1851 opustila Hannover a navštěvovala soukromé hodiny malby u Rudolfa Jordana v Düsseldorfu. Díky bohatému dědictví po rodičích byla finančně nezávislá a mohla se zcela věnovat umění. Svého otce, který v roce 1866 cestoval jako válečný chirug do prusko-rakouské války, doprovázela čtyři týdny na bojiště, v Duryňsku zažila bitvu u Langensalzy a nakreslila sérii bitevních scén, z nichž bylo v roce 1867 šest vydáno v pamětním fotografickém albu této bitvy.

Na počátku 80. let 19. století se přestěhovala do Karlsruhe, kde navštěvovala Badenskou velkovévodskou školu umění (Großherzoglich Badische Kunstschule) v Karlsruhe). Učili ji Hermann Baisch, Hans Gude a Gustav Schönleber.[1].

Díky rodinným stykům Stromeyerová získala přístup na německý císařský dvůr, setkala se také s bádenským velkovévodou Fridrichem I., zetěm císaře Viléma I. V roce 1902 se podílela na výstavě k 50. výročí jeho vlády a v roce 1906 na výroční výstavě umění v Karlsruhe. Fridrich I. a jeho manželka Luisa si u ní objednali své portréty a koupili několik jejích obrazů.[1].

V letech 1892–1900 vyučovala malbu, vedla ateliér pro malbu květin na ženské malířské škole v Karlsruhe. Škola byla v roce 1885 založena pod patronátem princezny Luisy Pruské jako náhrada tamní výtvarné akademie, jež nebyla přístupná ženám.

Byla členkou Düsseldorfské malířské školy a v roce 1893 patřila mezi zakladatele Sdružení umělců (Kunstverein) v Karlsruhe. V závěru života byla oceňována jako

Tvorba editovat

Rychle si získala popularitu svými staromistrovskými zátišími a krajinami, které dokonale využívají staromistrovské techniky olejomalby i principy kompozice vanitas.

Po boku Anny Petersové, Jenny Fikentscherové, Sophie Leyové a Alwine Schroedterové patřila k nejznámějším malířkám z Karlsruhe a k nejvýznamnějším německým malířkám zátiší.[1] Bývá řazena do Düsseldorfské malířské školy.

Její zátiší i krajinomalby byly v roce 1893 vystaveny v Ženské budově Světové výstavy v Chicagu. [2] Dílo Heleny Stromeyerové je zastoupeno ve sbírkách mnoha německých muzeí i v Orsayském muzeu v Paříži.

Galerie editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Helene Marie Stromeyer na německé Wikipedii.

  1. a b c GILBERT, René. Helene Marie Stromeyer [online]. Dostupné online. (německy) 
  2. NICHOLS, K. L. German women painters, 1893 Chicago World's Fair and Exposition [online]. [cit. 2024-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

  • Pataky, Sophie: Lexikon deutscher Frauen der Feder. Svazek 2. Berlí 1898, s. 347
  • Stromeyer, Helene Marie In: Hermann Alexander Müller: Biographisches Künstler-Lexikon der Gegenwart. Die bekanntesten Zeitgenossen auf dem Gesamtgebiet der bildenden Künste aller Länder mit Angabe ihrer Werke. Bibliographisches Institut, Leipzig 1882, s. 510 (retrobibliothek.de).

Externí odkazy editovat