Otevřít hlavní menu

Dr. Ing. Hans Friedrich Karl Franz Kammler (29. srpna 19019. května 1945?) byl německý nacistický stavební inženýr a důstojník Waffen-SS, kde dosáhl generálské hodnosti SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS. Během druhé světové války řídil továrny na nacistické tajné zbraně (například letadlo Me 262 a raketa V-2). Fakticky pro něj pracovalo přes 14 milionů lidí[1] (mimo jiné i Wernher von Braun, z drtivé většiny to však byli deportovaní vězni).

Hans Kammler
Hans Kammler jako SS-Brigadeführer a Generalmajor der Waffen-SS
Hans Kammler jako SS-Brigadeführer a Generalmajor der Waffen-SS
Narození 26. srpna 1901
Flag of the German Empire.svg Stettin, Německé císařství
Úmrtí 9. květen 1945 (44 let) - sebevražda
Protektorát Čechy a Morava Jílové u Prahy, Protektorát Čechy a Morava
Vojenská kariéra
Hodnost SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS
Sloužil Flag of Weimar Republic (defence minister 1921).svg Výmarská republika (do roku 1933)
Flag of Germany (1935–1945).svg Třetí říše (do roku 1945)
Složka War Ensign of Germany (1922–1933).svg Reichswehr (do roku 1933)
Flag of the Schutzstaffel.svg Waffen-SS (do roku 1945)
Jednotka Leib-Husaren-Regiment "Königin Viktoria von Preussen" Nr. 2
Velel Šéf úřadu C
LXV. armádní sbor
Války Druhá světová válka
Vyznamenání Rytířský kříž záslužného kříže
Německý kříž ve zlatě

Obsah

Mládí a počátky kariéryEditovat

Narodil se 26. srpna roku 1901 jako syn pozdějšího armádního pruského plukovníka Franze Kammlera a jeho ženy Marie v západopomořanském městě Štětín. Po absolvování škol v Brombergu, Ulmu, a Gdaňsku, maturoval na státním humanitním gymnáziu v Gdaňsku v roce 1919.

Po dokončení studia dne 6. února téhož roku nastoupil jako dobrovolník do armády a byl zařazen ke 2. husarskému pluku (Leib-Husaren-Regiment "Königin Viktoria von Preussen" Nr. 2), kde zůstal pouze do 10. dubna téhož roku. Následně vstoupil do řad jednotek Freikorps a byl zařazen k jízdnímu oddílu od Freikorps Roßbach s nimiž působil v rámci pohraniční stráže "Východ" až do konce července roku 1919.

Poté studoval architekturu na technické univerzitě v Mnichově a posléze i na univerzitě v Gdaňsku. Dne 29. října 1921 získal předběžný diplom a 25. října 1923 obdržel závěrečný diplom.

Po dokončení studia se rozhodl vstoupit do služeb pruské státní správy a tak v lednu roku 1924 musel nastoupit do kurzu pozemního stavitelství u profesora Dr. Paula Webera. Kurz dokončil v srpnu následujícího roku. Zároveň s tím pracoval jako zemský stavební vedoucí pro osidlování v berlínské části Zehlendorf. Poté se živil jako samostatný konstrukční manažer pro zemědělské, zahradnické a jiné hospodářské projekty.

Jeho kariéra stavebního inženýra rychle stoupala, když byl zaměstnán u Preussischen Bau und Finanzdirektion (Pruské stavby a finanční správa). Zde se podílel na plánování celé řady policejních budov a různých policejních komplexů zejména v Berlíně. Mimo zakázek pro policejní prezidium v Berlíně pracoval dále pro vládu v Postupimi nebo pro katastrální úřad v Berlíně.

Dne 1. dubna 1928 se stal výzkumným poradcem říšské výzkumné rady pro stavby a ekonomiku bydlení. Společně s tím přednášel o stejném tématu na technických univerzitách.

V polovině roku 1931 se stal poradcem technického oddělení pobočky NSDAP v Berlíně. Dne 1. března 1932 proto vstoupil do NSDAP a 29. listopadu téhož roku promoval na technické fakultě univerzity v Hannoveru a získal titul Dr. Ing.

Vstup do SS a počátky válkyEditovat

Dne 20. května 1933 vstoupil do SS a byl zařazen ke 1. četě od SS-Reiter Standarte Nr. 7, která působila v Berlíně. Zde prováděl, mimo jiné, i ověřování rasového původu.

Od roku 1942 připravoval zařízení (plynové komory a krematoria) pro vyhlazovací tábory. Po potlačení povstání ve varšavském ghettu ho Heinrich Himmler pověřil dohledem nad likvidací domů v ghettu. V této době přišel s myšlenkou využívání koncentračních táborů ve velkém měřítku jako továren na zbraně.

V roce 1943 po spojeneckém bombardování továrny v Peenemünde zajistil její přesun do podzemního komplexu Mittelwerk, rozběh výroby raket V-2, zajištění vězňů a personálu. Ke konci války v roce 1945 ho Adolf Hitler jmenoval svým zplnomocněncem pro zlomení vzdušného teroru.

Datum a místo úmrtí nejsou známy, podle některých spekulací spáchal v květnu 1945 v Praze sebevraždu [2] nebo ho zastřelila jeho jednotka, aby nepadl do rukou nepřítele. Podle jiných spekulací uprchl sám nebo díky dohodě se spojenci, podle které mu bude zajištěna svoboda výměnou za asistenci při odkrývání nacistických tajných zbraní.

Shrnutí vojenské kariéryEditovat

Data povýšeníEditovat

  •   SS-Untersturmführer - 20. dubna, 1936
  •   SS-Obersturmführer - 20. dubna, 1937
  •   SS-Hauptsturmführer - 12. září, 1937
  • Leutnant der Reserve - 1937
  •   SS-Sturmbannführer - 11. září, 1938
  •   SS-Obersturmbannführer - 1. červen, 1939
  •   SS-Standartenführer - 1. srpen, 1940
  •   SS-Oberführer - 1. červen, 1941
  •   SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS - 20. duben, 1942
  •   SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS - 30. leden, 1944
  •   SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS - 1. březen, 1945

Významná vyznamenáníEditovat

ReferenceEditovat

  1. Archivovaná kopie. greyfalcon.us [online]. [cit. 2008-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-15. 
  2. http://www.historieavojenstvi.cz/2007/clanky/werhner_von_braun.pdf

Externí odkazyEditovat