Otevřít hlavní menu

Gyula Komarnicki

polsko-maďarský právník, horolezec a spisovatel

Gyula Komarnicki (22. února 1885 Budapešť27. srpna 1975, Budapešť) byl maďarský horolezec s polskými předky, který ve Vysokých Tatrách provedl přes 100 stěnových prvovýstupů. V letech 19281934 byl generálním ředitelem maďarských železnic, pak v letech 19341944 generálním ředitelem maďarské říční a námořní dopravy.

Gyula Komarnicki
Gyula Komarnicki.jpg
Narození 22. února 1885
Budapešť
Úmrtí 27. srpna 1975 (ve věku 90 let)
Budapešť
Příbuzní Roman Komarnicki (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Vystudoval piaristické gymnázium v Budapešti. Právnické vzdělání ukončil doktorátem. Se svými rodiči často jezdíval na dovolenou do Vysokých Tater. Hory ho zpočátku nezajímaly, ovlivnila jej ale tehdejší literatura o horách i vysokoškolští přátelé. Nejprve se věnoval turistice, ale zakrátko se dal na horolezectví. Intenzivně se mu začal věnovat v roce 1906, kdy byl s rodiči a mladším bratrem na dovolené v Tatrách. Oba bratři bez vědomí rodičů, oblečeni v městském oděvu a botách, 14. srpna 1906 vylezli na Lomnický štít. V témže roce uskutečnili i jiné odvážné túry. Od tehdy se Komarnicki naplno začal věnovat horolezectví a objevování nových cest na tatranské vrcholy. Roku 1912 uskutečnil 25 prvovýstupů a pokračoval v dalších. Během první světové války bojoval na italské frontě. Teprve v roce 1920 se znovu objevil v Tatrách a své aktivity v nich ukončil v roce 1968. Intenzivně se věnoval turistice a horolezectví v Alpách.

Věnoval se glaciologii a geografii. Byl aktivním členem mnoha turistických a sportovních spolků. Byl členem představenstva Maďarského klubu lyžařů (1910), členem Maďarského turistického spolku (Magyar turista egyesület) v letech 19111913, 19181920 i členem jeho představenstva. Byl spoluzakladatelem Budapešťského univerzitního turistického spolku v roce 1909.

Výrazně přispěl k ustálení názvosloví v Tatrách. Vydal prvního turistického průvodce Vysokých Tater A Magas Tátra hegymászókalauza (vydání 1914, 1917, 1926, 1978 a v německé verzi 1918). Uveřejnil mnohé odborné články o Vysokých Tatrách v turistických ročenkách a časopisech, zejména v Turistaság és Alpinizmus, jehož byl spoluzakladatelem a spoluredaktorem (od roku 1911).[1]

Během druhé světové války pomohl desítkám uprchlíků z Polska (nejen horolezcům) a jasně se distancoval od fašismu. Po nástupu Maďarské socialistické dělnické strany k moci byl jako „buržoazní živel“ vyhnán z Budapešti. Vrátit se do rodného města směl až v době úřadování Jánose Kádára.[2][3][4]

Lezecké výkonyEditovat

Od roku 1906 do vypuknutí první světové války (krátce i po jejím skončení) provedl ve Vysokých Tatrách 143 prvovýstupů, například SV stěnou Zlobivé, jižní stěnou Batizovského štítu, severní stěnou Javorového i Malého Javorového štítu, SZ stěnou Gerlachovského štítu, SZ stěnou polské hory Mnich, JZ žlabem na Širokou věž a severní stěnou Malého Kežmarského štítu. Pozoruhodné byly i první zimní výstupy na Ostrý štít či Zadný Gerlach. V meziválečném období podnikal výstupy i v Alpách.[2][3][4]

Svými výkony ve velkých stěnách posunul sportovní horolezectví v Tatrách. Některé túry s ním absolvoval jeho bratr Roman Komarnicki (1887–1973).

PublikaceEditovat

  • Gy. Komarnicki: A Magas Tátra hegymaszókalauza, 1914 (reedice 1917, 1926; 1978 doplněné vydání, něm. 1918)
  • Gy. Komarnicki a F. Dénes: Magas Tátra 1:50 000, 1919 (mapa).

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Zofia Radwańska-Paryska, Witold Henryk Paryski: Wielka encyklopedia tatrzańska. Poronin: Wydawnictwo Górskie, 2004. ISBN 83-7104-009-1.
  • Bolesław Chwaściński: Z dziejów taternictwa. O górach i ludziach. Warszawa: Sport i Turystyka, 1988, S. 121–123, 144–147, 153, 159. ISBN 83-217-2463-9.
  • Anton Klipp: Die Hohe Tatra und der Karpathenverein, Verlag Karpatendeutsches Kulturwerk Slowakei, 2006, ISBN 3-927020-12-5[5]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gyula Komarnicki na slovenské Wikipedii./

  1. Časopis Vysoké Tatry, In. Šimko, Jozef: Dr. Komarnicki Gyula 80 ročný, roč.IV., čís.3/1965, str.12.
  2. a b Marec, Anton: Tatranské siluety, 2007.
  3. a b Hochberger, E: Hohe Tatra, Gebirge der Nordslowakei, 1992
  4. a b Dieška, Ivan a kol.: Horolezectvo – Encyklopédia, 1989.
  5. několik kapitol

Externí odkazyEditovat