Grono

obec v kantonu Graubünden ve Švýcarsku

Grono je obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Moesa. Nachází se v údolí řeky Moesa, asi 73 kilometrů jihozápadně od kantonálního hlavního města Churu, v nadmořské výšce 336 metrů. Žije zde přibližně 1 400[1] obyvatel.

Grono
Pohled na centrum obce
Pohled na centrum obce
Grono – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška336 m n. m.
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
KantonGraubünden
OkresMoesa
Grono
Grono
Grono, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha37,12 km²
Počet obyvatel1 376 (2018)[1]
Hustota zalidnění37,1 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.grono.ch
PSČ6537 Grono
6538 Verdabbio
6556 Leggia
Označení vozidelGR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

K 1. lednu 2017 došlo ke sloučení dříve samostatných politických obcí Verdabbio a Leggia pod obec Grono.

Geografie

editovat
 
Historický letecký pohled na Grono (1964)

Grono se nachází na pravém břehu řeky Moesa v údolí Val Mesolcina. Přibližně 60 % rozlohy obce tvoří lesy a lesní porosty, 30 % neproduktivní půda. Z využitelné půdy tvoří asi 5 % zastavěná půda a 5 % je využíváno pro zemědělství, které tvoří především vinice.

Grono sousedí s obcemi Roveredo, Buseno, Castaneda, Santa Maria in Calanca, Calanca, Lostallo a Cama. Na východě hraničí s obcemi Gordona a Dosso del Liro v italské provincii Como.

Historie

editovat

Jedním z nejstarších domů v obci je pětipatrová budova Torre Fiorenzana, která byla postavena pravděpodobně před rokem 1200. V roce 1219 je poprvé zmiňováno de Grono s kostelem San Clemente a v roce 1395 se vesnice jmenuje de Agrono.[2] Grono nejprve patřilo pod vikariát a squadru Roveredo, záviselo také na kapitule San Vittore a samostatnou farností se stalo až v roce 1521. Torre Fiorenzana patřila rodině de Sacco a v roce 1406 zde byl zavražděn Alberto de Sacco. Palazzo Togni neboli Ca' Rossa, červený dům, byl postaven v roce 1721 a v roce 1977 zrekonstruován. Do roku 2004 zde sídlila regionální sekce Pro Grigioni Italiano a nyní je majetkem Museo moesano, regionálního muzea oblasti Misox.[2]

Obyvatelstvo

editovat
Vývoj počtu obyvatel[2]
Rok 1773 1850 1900 1950 2000 2010 2012 2014 2016 2020
Počet obyvatel 296 517 484 528 916 952 987 1016 1023 1397

Údolí Moesa je jednou z italsky mluvících oblastí kantonu Graubünden. Převážná většina obyvatel obce tak hovoří italsky.

Doprava

editovat
 
Muzejní souprava ve stanici Grono (2012)

Grono leží na dálnici A13 v trase St. MargrethenChurBellinzona a hlavní silnici č. 13.

Podrobnější informace naleznete v článku Železniční trať Bellinzona–Mesocco.

Železniční spojení do obce zajišťovala železniční trať z Bellinzony do Mesocca, otevřená roku 1907. Pro malý zájem cestujících byla na trati v květnu 1972 ukončena osobní doprava a zcela zrušen úsek mezi Bellinzonou a stanicí Castione-Arbedo. V roce 1978 horní úsek trati poničila silná bouře a i nákladní doprava byla následně zcela zastavena. Na zbylém úseku Castione-Arbedo – Cama probíhal až do roku 2013 muzejní turistický provoz; od roku 2013 je trať zcela bez provozu a čeká na další osud.[3]

Osobnosti

editovat
  • Ferdinand Cattini (1916–1969), švýcarský hokejista (útočník), pocházel z Grona
  • Hans Cattini (1914–1987), švýcarský hokejista (útočník), pocházel z Grona

Zajímavost

editovat

Dne 11. srpna 2003, během vlny veder v Evropě v roce 2003, byla v Gronu zaznamenána nejvyšší teplota ve Švýcarsku, a to 41,5 °C.[4] Grono je tak stále jediným místem ve Švýcarsku, kde byla národní meteorologickou službou MeteoSwiss oficiálně naměřena teplota vyšší než 40 °C. V té době se meteorologická stanice Grono nacházela na slunném svahu v nadmořské výšce 328 m n. m. v dolní části údolí Misox. Dnes se stanice nachází na dně údolí v nadmořské výšce 324 m.[4]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grono na německé Wikipedii.

  1. a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
  2. a b c SANTI, Cesare. Grono [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2017-06-22 [cit. 2022-06-06]. Dostupné online. (německy) 
  3. Ende der Misoxerbahn-Fahrzeugsammlung. Die Museums-Eisenbahn. Roč. 2021, čís. 1, s. 4. (německy) 
  4. a b Rekorde und Extreme [online]. Bundesamt für Meteorologie und Klimatologie, 2022-01-06 [cit. 2022-06-06]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

editovat