Greene Vardiman Black
Greene Vardiman Black (3. srpna 1836 Winchester, Illinois – 1915), běžně známý jako G. V. Black, je znám jako jeden ze zakladatelů moderní stomatologie.[1] Narodil se poblíž Winchesteru ve státě Illinois 3. srpna 1836 Williamovi a Mary Blackové. Svůj raný život strávil na farmě, kde se začal zajímat o přírodu. Ve věku 17 let začal Black studovat medicínu s pomocí svého bratra, doktora Thomase G. Blacka. V roce 1857 se setkal s doktorem J. C. Speerem, který ho naučil práci zubního lékaře. Po občanské válce, ve které sloužil jako průzkumník Unie, se přestěhoval do Jacksonville v Illinois (1864). Po usazení zde zahájil svou kariéru v zubním lékařství. Tento obor studoval po tehdy běžnou dobu 20 měsíců následovaných praxí.[2] Od roku 1890 učil na zubním oddělení na univerzitě v Iowě a poté se přestěhoval do Chicaga.
| Greene Vardiman Black | |
|---|---|
 Fotografie G. V. Blacka v CDC | |
| Narození | 3. srpna 1836 Winchester |
| Úmrtí | 31. srpna 1915 (ve věku 79 let) Chicago |
| Místo pohřbení | Diamond Grove Cemetery |
| Povolání | lékař, zubní lékař a vysokoškolský učitel |
| Zaměstnavatel | Northwestern University Dental School |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zkoumal mnoho důležitých témat stomatologie, včetně příčin zubní fluorózy[3] či ideálních způsobů preparací kavit. Jedním z jeho mnoha vynálezů byla zubní vrtačka s nožním pohonem. Je také známý svými principy preparací zubů, ve kterých popisuje správné metody přípravy zubů na výplně. Tyto metody využívaly vědecké principy k maximalizaci rezistence a retence amalgámové výplně a k minimalizaci možnosti zlomenin. Zároveň respektovaly anatomii zubů, aby došlo k minimální expozici zubní dřeně.[4] Blackova fráze „extension for prevention“ (v češtině používaná jako termín preventivní extenze) je v zubařské komunitě dodnes známá a představuje Blackovu myšlenku, že by zubní lékaři měli preventivně rozšířit preparaci i do drážek a jamek, které nejsou v současné chvíli zasaženy zubním kazem, aby došlo k prevenci rozvoje kazu v těchto místech. V současnosti došlo ke změně pohledu a lékaři se mnohem více zaměřují na minimální zásahy do tvrdých zubních tkání. Black publikoval své myšlenky v textu Manual of Operative Dentistry v roce 1896.
Dále vytvořil „Blackovu klasifikaci kazivých dutin,“ která je používána lékaři dodnes. Od té doby byla do tohoto systému přidána pouze jedna kategorie.
Blackova klasifikace kazivých dutin:
- Kazy první třídy zasahující jamky a fisury na okluzní ploše stoliček a třenových zubů a kazy ve foramen caecum.
- Kazy druhé třídy postihující aproximální povrch stoliček a premolárů.
- Kazy třetí třídy ovlivňující aproximální povrchy frontálních zubů, aniž by došlo k poškození růžků.
- Kazy čtvrté třídy zasahující aproximální plochy frontálních zubů, kde zároveň došlo k poškození či ztrátě růžku.
- Kazy páté třídy postihující krčkovou část zubů.
- Kazy šesté třídy (přidány později) postihující hroty hrbolků stoliček, premolárů a špičáků.
Kromě vývoje pravidel pro preparaci kavit experimentoval Black se složením amalgámu.[4] Po letech výzkumu vydal Black v roce 1895 svůj vyvážený amalgámový vzorec (v originále balanced amalgam formula). Tento vzorec a jeho variace se rychle stali zlatým standardem amalgámů a zůstali jím téměř 70 let.[5] Blackův syn Arthur pokračoval v odkazu svého otce pokračováním ve výzkumu nebo získáním podpory pro rozvoj zubních věd. Výsledkem jeho práce bylo také ustanovení povinnosti vysokoškolského vzdělání pro zubní lékaře.[6]
Greene Vardiman Black byl druhým děkanem Northwestern University Dental School[4] kde jeho portrét visel až do uzavření školy v roce 2001. Jeho sochu můžeme nalézt na jižním okraji chicagského Lincoln Parku. 25. února 1995 byl také uveden do Mezinárodní síně slávy zubního lékařství Akademie Pierra Faucharda.
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Greene Vardiman Black na anglické Wikipedii.
- ↑ Anusavice, Kenneth J. Phillips' Science of Dental Materials, 11th Edition. W.B. Saunders Company, 2003. VitalBook file. Page 8
- ↑ Burt, Brian, Steven Eklund. Dentistry, Dental Practice, and the Community, 6th Edition. W.B. Saunders Company, 2005. VitalBook file. Page 4
- ↑ Burt, Brian, Steven Eklund. Dentistry, Dental Practice, and the Community, 6th Edition. W.B. Saunders Company, 2005. VitalBook file. Pafe 307
- ↑ a b c Powers, John M., Ronald Sakaguchi. Craig's Restorative Dental Materials, 12th Edition. C.V. Mosby, 2006. VitalBook file. Page 9
- ↑ Significant Events in the History of Operative Dentistry. Thomas M. Schulien. 2005. http://www.fauchard.org/system/publications/attachments/000/000/027/original/The-History-of-Operative-Dentistry.pdf?1366748688 Archivováno 24. 10. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Roberson, Theodore. Sturdevant's Art and Science of Operative Dentistry, 5th Edition. C.V. Mosby, 2006. VitalBook file. Page 5
