Gian Giuseppe Filippi
Gian Giuseppe Filippi, též Giovanni Giuseppe Filippi, Giangiuseppe Filippi nebo Ivan Josip Filippi (1787[1] Zadar[2] – 15. ledna[3] 1851[1][3] Zadar[3]), byl rakouský právník a politik z Dalmácie, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu.
| Gian Giuseppe Filippi | |
|---|---|
| Poslanec Říšského sněmu | |
| Ve funkci: 1848 – 1849 | |
| Narození | 1787 Zadar  Benátská republika |
| Úmrtí | 15. ledna 1851 Zadar  Rakouské císařství |
| Děti | Donato Filippi Natale Filippi |
| Příbuzní | Pietro Filippi (otec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie
editovatPocházel z vlivné měšťanské rodiny Filippi ze Zadaru. Jeho otec Pietro Filippi (zemřel roku 1806) byl právníkem (causidico ministro deputato alle pubbliche notifiche) při místodržitelství Dalmácie. Gian Giuseppe působil jako suplent u prvoinstančního soudu a suplent u odvolacího soudu v Zadaru (1811–1813). Od roku 1813 až do své smrti působil jako advokát v Zadaru. V roce 1813 je uváděn též jako městský radní a majitel několika domů v Zadaru. Byl členem městské nemocenské komise (1819 a 1821–1822) a dobročinné komise Commissione straordinaria di carità (roku 1836). V letech 1829–1831 je uváděn mezi donátory městského divadla. V květnu 1848 rezignoval na post asesora a městského radního.[1] Roku 1849 se uvádí jako Johann Joseph Filippi, advokát v Zadaru.[4]
Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Ve volbách roku 1848 byl zvolen i na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Zadar. Tehdy se uváděl coby advokát.[2] Řadil se ke sněmovní levici.[5] V Říšském sněmu podporoval autonomní statut Dalmácie. V září 1848 podepsal petici adresovanou ministerstvu vyučování, ve které se podporuje zavedení chorvatštiny coby povinného předmětu na školách ale zároveň se vyjadřují obavy z celkového nahrazení italštiny chorvatštinou ve školství, soudnictví a správě. Když byl místodržícím Dalmácie jmenován Josip Jelačić, podepsal Filippi v prosinci 1848 petici k ministrovi vnitra, v níž se dotazoval, zda nástup Jelačiće nemůže znamenat ohrožení samostatného státoprávního postavení Dalmácie (Jelačić zároveň působil ve vedení správy Chorvatského království).[1][6] V roce 1848 Filippi podporoval připojení Kvarnerských ostrovů k Dalmácii. Už 31. března 1848 se podílel na prohlášení zadarské městské samosprávy, které v tomto smyslu obeslalo města na Kvarnerských ostrovech. V květnu 1848 Filippi a Božidar Petranović sepsali návrh prozatímní ústavy Dalmatského království, ve kterém se předpokládala anexe těchto ostrovů. Své státoprávní představy prosazoval i jako člen ústavního výboru Říšského sněmu, kde se o nové ústavě jednalo v lednu 1849 a kde se rovněž Kvarnerské ostrovy začleňovaly do teritoria Dalmácie. Později se názorově postavil proti Božidaru Petranovićovi a podporoval zachování Zadaru jako ideálního sídla dalmatských samosprávných orgánů.[1]
Zemřel v lednu 1851.[3] Měl dva syny. Donato Filippi (1832–1912) byl statkářem, Natale Filippi, též Božidar Filippi (1823–1873), byl právníkem a politikem.[1]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e f FILIPPI [online]. Hrvatski biografski leksikon [cit. 2016-03-15]. Dostupné online. (chorvatsky)
- ↑ a b Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2016-03-15]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d BIANCHI, Carlo Federico. Fasti di Zara: religioso, politico, civili, dall' anno 1184 av. Cr. sino all' anno 1888 dell' era volgare. [s.l.]: G. Woditzka, 1888. 202 s. Dostupné online. S. 147. (italsky)
- ↑ Jurende's Vaterländischer Pilger: Geschäfts- und Unterhaltungsbuch für alle Provinzen des österreichischen Kaiserstaates. [s.l.]: J. P. Sollinger, 1849. Dostupné online. S. 37. (německy)
- ↑ Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2016-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1848urrs/stenprot/059schuz/s059002.htm