Giacomo Tritto

Giacomo Tritto (* 2. dubna 1733 Altamura16. září 1824 Neapol) byl italský hudební skladatel a pedagog.

Giacomo Tritto
Portrét skladatele (Museo Storico Musicale, Neapol)
Portrét skladatele (Museo Storico Musicale, Neapol)
Základní informace
Narození2. dubna 1733
Altamura, Neapolské království
Původitalský
Úmrtí16. září 1824
Neapol
Povoláníitalský hudební skladatel a pedagog
DětiDomenico Tritto
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se 2. dubna 1733 v Altamuře v Neapolském království. Od dětství projevoval mimořádné hudební nadání. V 11 letech byl přijat na Conservatorio della Piety dei Turchini v Neapoli, kde byli jeho učiteli Nicola Fago, Lorenzo Fago a Pasquale Cafaro.

Jako operní skladatel úspěšně debutoval v roce 1754 v divadle Teatro dei Fiorentini v Neapoli operou Le nozze contrastate. V průběhu let 1764–1810 zkomponoval více než 50 oper.

V říjnu 1785 získal místo třetího maestra na Conservatorio della Piety dei Turchini a v roce 1793 postoupil na místo druhého maestra, kde vystřídal skladatele Nicolu Salu. Konečně v roce 1799 se stal maestrem prvním. V prosinci roku 1806 byly všechny čtyři neapolské konzervatoře sloučeny v jedinou nazvanou Real Collegio di Musica v jejímž čele stál spolu s Giovannim Paisiellem a Fedele Fenarolim. Toto místo si udržel až do roku 1813, kdy se Niccolò Antonio Zingarelli stal jediným ředitelem. Tritto však na škole zůstal jako vedoucí katedry kompozice a kontrapunktu. Jeho žáky byli mimo jiné Vincenzo Bellini, Saverio Mercadante, Giacomo Meyerbeer a Gaspare Spontini.

V roce 1787 byl jmenován ředitelem divadla San Carlo a maestrem královského dvora. V roce 1810 přestal komponovat pro divadlo a zabýval se pouze chrámovou hudbou.

Zemřel v Neapoli 16. září 1824. Měl 18 dětí. Jeho syn, Domenico Tritto (1776–1851), učil rovněž na konzervatoři a prodal jí rukopisy otcových prací.

DíloEditovat

Zkomponoval více než 50 oper a mnoho chrámových skladeb včetně Mše pro dvojsbor a dva orchestry a sedm dalších mší, dvoje Pašije, Requiem, kantáty a řadu drobnějších prací. Protože pracoval pro několik neapolských kostelů je řada skladeb ztracena. Vydal dvě didaktické práce: učebnici generálního basu Partimenti e regole generali per conoscere qual numerica dar si deve ai vari movimenti del basso (Milán, 1816) a školu kontrapunktu a hudební teorie Scuola di contrappunto, ossia Teorica musicale (Milan, 1816), pojednanou v tradiční formě rozhovoru učitele a žáka.

OperyEditovat

  • Le nozze contrastate (opera buffa, 1754, Neapol)
  • La fedeltà in amore (opera buffa, libreto Francesco Cerlone, 1764, Neapol)
  • Li furbi (intermezzo, 1765, Neapol)
  • Il principe riconosciuto (opera buffa, libreto Francesco Cerlone, 1780, Neapol)
  • La francese di spirito o La viaggiatrice di spirito (opera buffa, libreto G. M. Mililotti, 1781, Řím)
  • La Bellinda o L'ortolana fedele (opera buffa, libreto Francesco Cerlone, 1781, Neapol)
  • Don Procopio in corte del Pretejanni (opera buffa, 1782, Neapol)
  • Don Papirio (opera buffa, libreto Giuseppe Palomba, 1782, Neapol)
  • I due gemelli (opera buffa, libreto Giovanni Battista Lorenzi, 1783, Neapol)
  • Il convitato di pietra (opera semiseria, libreto Giovanni Battista Lorenzi, 1783, Neapol)
  • La sposa stramba (opera buffa, 1783, Neapol)
  • La scuola degli amanti (opera buffa, libreto Giuseppe Palomba, 1783, Neapol)
  • La scuffiara (opera buffa, libreto Giovanni Battista Lorenzi, 1784, Neapol)
  • Il matrimonio negli Elisii ovvero La sposa bizzarra (opera buffa, libreto Carlo Giuseppe Lanfranchi Rossi, 1784, Řím)
  • L'Artenice (opera seria, 1784, Neapol)
  • L'Arminio (opera seria, libreto Ferdinando Moretti, 1786, Řím)
  • Le gelosie ovvero I due fratelli burlati (farsetta, 1786, Řím)
  • Li raggiri scoperti (opera buffa, 1786, Řím)
  • La vergine del sole (opera seria, libreto Carlo Giuseppe Lanfranchi Rossi, 1786, Neapol)
  • Armida (opera seria, 1786, Neapol)
  • Le vicende amorose (dramma giocoso, libreto Pastor Arcade Timido, 1787, Řím)
  • La molinara spiritosa (opera buffa, libreto Francesco Saverio Zini, 1787, Neapol)
  • La bella selvaggia (opera semiseria, 1788, Řím)
  • La scaltra avventuriera (opera buffa, libreto Giuseppe Palomba, 1788, Neapol)
  • Il giuocatore fortunato (opera buffa, libreto Giuseppe Petrosellini, 1788, Neapol)
  • Il finti padroni (farsa, 1789, Řím)
  • La prova reciproca (L'inganno fortunato ossia La prova reciproca) (opera buffa, libreto Giuseppe Palomba, 1789, Neapol)
  • I servi padroni (farsetta, 1790, Řím)
  • La cantarina (opera buffa, libreto Carlo Goldoni, 1790, Řím)
  • Il cartesiano fantastico (opera buffa, libreto Giuseppe Maria Diodati, 1790, Neapol)
  • Le astuzie in amore (opera buffa, libreto Giuseppe Maria Diodati, 1790, Neapol)
  • L'inganno amoroso (opera buffa, 1790, Madrid)
  • L'equivoco (opera buffa, libreto C. Fiori, 1791, Neapol)
  • La creduta selvaggia (farsetta, 1792, Řím)
  • Gli amici rivali (opera buffa, 1792, Vienna)
  • Le trame spiritose (commedia, libreto Giuseppe Palomba, 1792, Neapol)
  • La fedeltà nelle selve (La fedeltà tra le selve) (opera buffa, libreto Michelangelo Prunetti, 1793, Benátky)
  • Le nozze in garbuglio (opera semiseria, libreto Giuseppe Maria Diodati, 1793, Neapol)
  • L'ordine del disordine (opera buffa, 1793, Neapol)
  • L'impostore smascherato (opera buffa, libreto Giuseppe Maria Diodati, 1794, Neapol)
  • Gli amanti in puntiglio (opera buffa, libreto Giuseppe Maria Diodati, 1794, Neapol)
  • Apelle e Campaspe (opera seria, libreto Simeone Antonio Sografi, 1795, Milán)
  • Il barone in angustie (opera buffa, libreto Giuseppe Palomba, 1797, Neapol)
  • La donna sensibile o sia Gli amanti riuniti (opera buffa, libreto Domenico Piccinni, 1798, Neapol)
  • La morte di Cesare (opera seria, libreto Gaetano Sertor, 1798, Brescia)
  • Micaboro in Jucatan (opera seria, libreto Demenico Piccinni, 1799, Neapol)
  • I matrimoni in contrasto (opera semiseria, libreto Giuseppe Ceccherini, 1800, Řím)
  • Ginevra e Ariodante (opera seria, libreto Domenico Piccinni, 1801, Neapol)
  • Gli americani (Gonzalvo ossia Gli americani) (opera seria, libreto Giovanni Schmidt, 1802, Neapol)
  • Cesare in Egitto (opera seria, libreto Giovanni Schmidt] 1805, Řím)
  • Lo specchio dei gelosi (opera buffa, 1805, Řím)
  • Elpinice e Vologeso (opera seria, libreto Domenico Piccinni, 1806, Řím)
  • Andromaca e Pirro (opera seria, 1807, Řím)
  • Marco Albino in Siria (opera seria, 1810, Neapol)

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Giorgio Sanguinetti: The Art of Partimento: History, Theory, and Practice. Oxford University Press, 2012
  • Bertil van Boer: Historical Dictionary of Music of the Classical Period. Scarecrow Press, 2012
  • Don Michael Randel: The Harvard Biographical Dictionary of Music. Harvard University Press, 1996
  • Giuseppe de Napoli: La triade melodrammatica altamurana: Giacomo Tritto, Vincenzo Lavigna, Saverio Mercadante (Milano, 1952)
  • Brandenburg, Daniel: ‘Giacomo Tritto: Il convitato di pietra’, Napoli e il teatro musicale in Europa tra Sette e Ottocento: studi in onore di Friedrich Lippmann, ed. B.M. Antolini and W. Witzenmann (Firenze, 1993, pp. 145-74)

Externí odkazyEditovat