Gaston Maspero

Gaston Maspero
Gaston Maspero
	Gaston Maspero (1883)
Rodné jméno	Gaston Camille Charles Maspero
Narození	24. června 1846; bývalý 1. pařížský obvod
Úmrtí	30. června 1916 (ve věku 70 let); Paříž
Místo pohřbení	Hřbitov Montparnasse
Alma mater	École normale supérieure; Lyceum Ludvíka Velikého
Povolání	egyptolog, archeolog, vysokoškolský učitel, historik, folklorista, spisovatel a historik umění
Zaměstnavatelé	Francouzská kolej (1874–1916); Nejvyšší rada pro památky Egypta; Francouzský institut orientální archeologie; Vysoká škola praktických studií; Búlacké muzeum
Ocenění	komandér Řádu čestné legie; rytíř komandér Řádu sv. Michala a sv. Jiří
Děti	Georges Maspero; Henri Maspero; Jean Maspero
Příbuzní	Eveline Poréeová-Masperoová (vnučka)
Funkce	stálý tajemník Akademie písemností a krásné literatury; předseda (Akademie písemností a krásné literatury)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gaston Camille Charles Maspero (23. června 1846 Paříž – 30. června 1916 Paříž) byl francouzský pedagog a egyptolog italského původu, ředitel Památkové služby a Egyptského muzea v Káhiře. Pod jeho vedením byl vybudován Francouzský ústav orientální archeologie v Káhiře (Institut français d'archéologie orientale du Caire). Zasloužil se také o vznik školy v Káhiře, která měla zajišťovat výuku egyptologie a vychovávat odborníky v tomto oboru. Zapojil se do boje proti nelegálnímu vývozu egyptských starožitností a přispěl k zavedení řady zákonů proti rabování, které zabránily vyvážení egyptských starožitností ze země. Doba jeho působení v čele Památkové služby je často považována za zlatou éru egyptské archeologie.^[1]

Maspero byl vynikající vědec z rozsáhlými znalostmi z různých oborů egyptologie, ale také neúnavný organizátor. Zahájil systematický výzkum egyptských pyramid a nápisů na jejich stěnách (tzv. Texty pyramid). Mimořádně rozsáhlá byla jeho publikační a editorská činnost. Pod jeho vedením bylo vydáno 50 svazků generálního katalogu Egyptského muzea v Káhiře, 12 svazků o nejvýznamnějších chrámech Núbie, napsal řadu vědeckých publikací, které si získaly širokou popularitu. Bibliografie jeho prací pojednávajících o egyptské archeologii, literatuře, umění a památkách čítá okolo 1200 položek.^[1]

Život

Jeho rodiče byli italského původu, z politických důvodů se uchýlili do Paříže, kde se Gaston Maspero narodil. Středoškolská studia absolvoval na Lyceu Ludvíka Velikého a poté pokračoval na École normale supérieure. Již ve čtrnácti začal samostatně studovat egyptské hieroglyfické písmo. V jednadvaceti (1867) mu egyptolog Auguste Mariette poskytl dva nově objevené hieroglyfické texty. Maspero je přeložil za necelé dva týdny a svůj překlad také brzy publikoval, což mu zajistilo mimořádnou reputaci.

Strávil rok v Latinské Americe, zejména v Uruguayi (1867-1868), kde studoval kečuánštinu. Po návratu získal místo učitele egyptského jazyka a archeologie na nově založené École pratique des hautes Études. Koncem roku 1872 obhájil na Sorbonně dvě dizertační práce a v roce 1874 byl jmenován profesorem na Collège de France.

Soukromý život

Během francouzsko-pruské války v roce 1870 narukoval a přijal francouzské občanství. Dne 11. listopadu 1871 se oženil s novinářkou Harriett Yappovou, z tohoto svazku se narodily dvě děti: Georges a Isabelle. Manželka však několik dní po narození dcery v roce 1873 zemřela. V roce 1880 se znovu a z tohoto svazku se narodili dva synové: Henri a Jean. Synové Georges a Henri se stali známými sinology, Jean byl egyptologem (padl v roce 1915 na západní frontě). Henri byl za 2. světové války uvězněn v Buchenwaldu, kde na následky krutého zacházení zemřel tři týdny před osvobozením tábora.

Profesionální kariéra v Egyptě

Gaston Maspero byl roku 1880 poslán do Egypta jako vedoucí stálé archeologické mise. Měl nahradit nemocného Augusta Marietta, ředitele Egyptské památkové služby a Muzea egyptské archeologie v Búlaqu v Káhiře, aby zůstala zachována kontinuita francouzského vedení nad památkovou péčí a archeologickým výzkumem v Egyptě. Po Mariettově smrti v lednu 1881 Maspero ve věku 34 let převzal obě funkce. Jeho zásluhou vznikl v roce 1898 Francouzský ústav orientální archeologie v Káhiře.^[1]

Nasměroval archeologický výzkum, vzhledem ke svému zaměření, především lingvisticky, soustředil se na hroby vybavené hieroglyfickými nápisy. V roce 1881 objevil se svými spolupracovníky bratry Brugschovými v sakkárských pyramidách více než 4000 řádek textů psaných hieroglyfickým písmem. Tyto tzv. Texty pyramid pomohly osvětlit egyptské pohřební obřady, uctívání mrtvých a víru Egypťanů v posmrtný život. Maspero celý soubor nápisů zdokumentoval a postupně publikoval.

Maspero dbal na důslednou ochranu památek, ve spolupráci s místními úřady bojoval proti hledačům pokladů a nelegálnímu obchodování se starožitnostmi. Díky tomuto úsilí se podařilo odhalit v roce 1881 zloděje, kteří vykrádali hrobky poblíž vesnice Qurna. Ve skalní skrýši v Del-el-Bahrí nalezl mumie nejslavnějších faraonů 18. a 19. dynastie, mezi nimi Ramesse II., Sethiho I., Thutmose III. a několik set různých artefaktů. V roce 1889 Maspero o těchto nálezech vydal monografii nazvanou Královské mumie z Dér-el-Bahri (Les momies royales de Dúir el-Bahari).^[1]

Roku 1881 zavedl do egyptologie pojem Mořské národy, užívaný dodnes.^[2] Roku 1886 odkryl další část Sfingy, když odstranil 20 metrů písku. Marně pod Sfingou však hledal hrobky (ač tam byly).

V roce 1886 se Maspero vrátil do Francie a v následujících letech vyučoval na Collège de France a École des Hautes Études.

Do Egypta byl znovu povolán v roce 1899, aby se ujal svých bývalých funkcí. 3. října 1899 se při zemětřesení v Karnaku zhroutilo 11 sloupů Královského paláce. Maspero se postavil do čela rekonstrukčního týmu, když odmítl názory některých romantiků, že zříceniny mají zůstat tak, jak jsou. Díky těmto pracím v roce 1903 byla na jednom z nádvoří paláce byla nalezena alabastrová dlažba a pod ní šachta, která vedla k velké komoře ukrývající téměř 17 000 soch.

Řídil přemístění egyptologického muzea, protože stávající královský palác v Gíze (muzeum v letech 1889 až 1902) již nemohl pojmout rozrůstající se sbírky. Nové Egyptského muzeum v Káhiře na náměstí Tahrír bylo slavnostně otevřeno v listopadu 1903. Velkou práci udělal také při katalogizaci jeho sbírek.

Mezi jeho hlavní knižní práce patří třídílná Histoire ancienne des peuples de l'Orient classique (1895-1897), velká syntéza popisující historii celé Blízkého východu od počátků až po vpád Alexandra Velikého. Založil také časopis Recueil de travaux relatifs à la philologie et à l'archéologie égyptiennes et assyriennes.

Kvůli dlouhým hodinám práce se mu začal zhoršovat zrak, a tak na jaře 1914 Maspero rezignoval na svůj úřad. Ještě před odjezdem z Egypta doporučil vedoucímu lordu Carnarvonovi, aby pro plánovanou expedici do Údolí králů přijal do služeb sedmnáctiletého nadšence Howarda Cartera.Ten se později stal objevitelem Tutanchamonovy hrobky.

Závěr života

Dne 24. července 1914 byl zvolen stálým sekretářem Académie des inscriptions et belles-lettres (členem byl od roku 1883). Dne 30. června 1916 při návštěvě zasedání akademie dostal záchvat a zemřel ve své lavici. Je pohřben na hřbitově Montparnasse spolu se synem Jeanem a manželkou Louise.

V roce 1885 byl Maspero zvolen do Americké akademie umění a věd. Královská nizozemská akademie věd ho přijala jako zahraničního člena v roce 1893. Od roku 1897 byl dopisujícím členem Pruské akademie věd. V roce 1896 byl vyznamenán řádem Čestné legie. V roce 1909 byl jmenován čestným komandérem Řádu svatého Michala a svatého Jiří (Spojené království). Byl členem Queen's College (Oxfordská univerzita), Amerického archeologického institutu (Boston), Americké filozofické společnosti (Philadelphia), Americké orientální společnosti (Ann Arbor) a Akademie věd v Turíně.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gaston Maspero na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d VERNER, Miroslav; FARYOVÁ, Ivana. 200 let egyptologie. Praha: Euromedia Group, 2022. ISBN 978-80-242-8498-9. S. 114-115.
↑ Mořské národy v dějinách starověkého Egypta. cs.birmiss.com [online]. [cit. 2025-07-12]. Dostupné online.

Literatura

FAGAN, Brian M., aj. Oloupený Nil. Praha: Mladá fronta, 2001. 364 s. Dostupné online. ISBN 80-204-0908-4. S. 252-258.
VERNER, Miroslav, aj. Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta. Praha: Karolinum, 1997. 487 s. Dostupné online. ISBN 80-7184-446-2. S. 103, 282.

CERAM, C.W. Bohové, hroby a učenci. Praha: Orbis, 1975. S. 148-158.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Gaston Maspero na Wikimedia Commons
Gaston Maspero na webu new world encyclopedia

[:0-1] VERNER, Miroslav; FARYOVÁ, Ivana. 200 let egyptologie. Praha: Euromedia Group, 2022. ISBN 978-80-242-8498-9. S. 114-115.

[2] Mořské národy v dějinách starověkého Egypta. cs.birmiss.com [online]. [cit. 2025-07-12]. Dostupné online.

[1]

[2]