Otevřít hlavní menu

Galerie Vincence Kramáře

Galerii Vincence Kramáře vybudovala v letech 1962 – 1964 Obvodní pobočka SČVU z iniciativy jejího předsedy, malíře a výtvarného kritika Františka Doležala. Výstavní prostor v Praze 6, Čs. armády 24, fungoval do počátku 90. let, kdy byl privatizován a změněn na autosalon.

Galerie Vincence Kramáře
Údaje o muzeu
Stát ČeskoČesko Česko
Adresa Čs. armády 784/24, Dejvice, Česko
Pojmenováno po Vincenc Kramář
Založeno 27. září 1964
Uzavřeno 1990
Zeměpisné souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Galerie zahájila činnost dne 27. září 1964 výstavou obrazů ze sbírky dr. Vincence Kramáře (Picasso, Braque, Derain, Kubišta, Filla). Přítomna byla paní Růžena Kramářová a potomci Vincence Kramáře. Již od svého založení se galerie snažila překlenout předěl vytvořený uměle v padesátých letech a obnovit povědomí o zdrojích a kořenech českého výtvarného umění. Připomínala jména, která stála u zrodu české moderny a znovu navazovala kontakt se světovým uměleckým děním.

Profil galerie vytvářela výstavní komise, jejímiž členy byli kromě F. Doležala výtvarníci A. Novotná-Gutfreundová, L. Tichý, A. Kulda, V. Rocman, architekti J. Vaculík a J. Mrázová a teoretici H. Voňavková a V. Formánek. Náročný výstavní program se dařilo uskutečnit díky podpoře Artcentra, Národní galerie i pařížské Kahnweilerovy galerie Louise Leirisové.

Proslulý Picassův galerista Daniel-Henry Kahnweiler navštívil hned úvodní výstavu a po roce se do Prahy vrátil na výstavu Picassovy grafiky. Ve spolupráci s pařížskou galerií se podařilo představit v Praze (mnohdy poprvé) i další slavná jména. Autorské výstavy zde měl Marc Chagall, Georges Rouault, Odilon Redon, Le Corbusier, Jean René Bazaine, fotograf André Villers, sochaři Giacomo Manzú, Marta Pan.

Během sedmileté koncepční práce se v galerii uskutečnilo 60 výstav, mimo jiné retrospektivy Emila Filly, Bohumila Kubišty, Františka Tichého, Karla Teige, Jaromíra Funkeho, Františka Tröstra. Malá síň galerie představovala výtvarníky místní organizace SČVU, užité umění, práce restaurátorů a mimopražské tvůrce. Některé prestižní výstavy (Ossip Zadkine, Viera da Silva, ruský konstruktivismus) se již nepodařilo realizovat, neboť v roce 1971 byla původní výstavní komise rozpuštěna.

Síň převzal normalizační SČVU a obnovil politickou kontrolu výstavního programu. Již následujícího roku otevřel výstavu s názvem: Dokumenty o činnosti pravicově oportunistických antisocialistických a kontrarevolučních sil v ČSSR v letech 1968-69. Následovaly výstavy Sovětský politický plakát (1973) nebo Výstava ONV Praha 6 k Vítěznému únoru (1975).

Koncem 80. let se částečně dařilo vracet galerii ztracenou prestiž, ale krátce po retrospektivní výstavě k nedožitým osmdesátinám Františka Doležala v roce 1990 galerie zanikla.

Přehled výstav (výběr)Editovat

LiteraturaEditovat

  • Doležal František, Čtvrt století galerie, Ateliér 2/24 (1989) s.3
  • Doležal František, 1964-1989 (Dvacet pět let Galerie Vincence Kramáře v Praze 6), Zpravodaj ONV Prahy 6, 4 (1989) 08
  • Donátová Uljana, Mladá paní galerie (Pětadvacáté jubileum Galérie Vincence Kramáře), Večerní Praha, 1989/09/22,?
  • Petrová Eva, Fenomén Galerie Vincence Kramáře (Praha, Dejvická galerie, 2. 9. - 30. 9.), Ateliér 11/19 (1998) s.3
  • Galerie Vincence Kramáře, Ateliér 25/9 (2012) s.4

Externí odkazyEditovat