Fulmine (1896)
Fulmine byl torpédoborec Italského královského námořnictva. Ve službě byl v letech 1900–1921. Byl to první torpédoborec navržený a postavený v Itálii.[1] Ve službě byl nasazen do Italsko-turecké války a první světové války. V 1906–1911 byl využíván jako cvičná loď.[1]
.jpg) Fulmine | |
| Základní údaje | |
|---|---|
_crowned.svg){kind=small} | |
| Typ | torpédoborec |
| Zahájení stavby | 14. července 1897 |
| Spuštěna na vodu | 4. prosince 1898 |
| Uvedena do služby | 26. října 1900 |
| Osud | vyřazen 1921 |
| Následovník | třída Lampo |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 293 t (standardní) 337 t (plný) |
| Délka | 61 m (na vodorysce) 62,17 m (celková) |
| Šířka | 6,41 m |
| Ponor | 2,3 m |
| Pohon | 2 kotle, 2 parní stroje 2 lodní šrouby 4729 hp |
| Palivo | 90 t (uhlí) |
| Rychlost | 24 uzlů |
| Dosah | 800 nám. mil při 15 uzlech |
| Posádka | 47–48 |
| Výzbroj | 5× 57mm kanón (5×1) 3× 356mm torpédomet (3×1) |
Stavba
editovatVývoj torpédoborce vedl Ernesto Martinez. Postavila jej italská loděnice Cantieri navali Odero v Sestri Ponente na předměstí Janova. Stavba byla zahájena 14. července 1897, torpédoborec byl na vodu spuštěn 4. prosince 1898 a do služby byl nasazen 26. října 1900.[1] Fulmine představoval experimentální plavidlo, které nenaplnilo očekávání. Ve službě nedosahoval očekávané rychlosti 26,5 uzlu.[2]
Konstrukce
editovatVýzbroj tvořilo pět 57mm kanónů QF 6-pounder Nordenfelt a tři jednohlavňové 356mm torpédomety. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Blechynden a dva trojčinné parní stroje o výkonu 4729 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 24 uzlů. Dosah byl 800 námořních mil při rychlosti patnáct uzlů.[1]
Modernizace
editovatRoku 1901 bylo složení výzbroje upraveno na jeden 76mm kanón, tři 57mm kanóny a dva 356mm torpédomety.[1]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 355. (anglicky)