Otevřít hlavní menu
Na tento článek je přesměrováno heslo Baader. Tento článek je o německém lékaři. O zakladateli Frakce Rudé armády pojednává článek Andreas Baader.

Franz Xaver Benedict von Baader (27. března 1765 Mnichov23. května 1841 tamtéž) byl německý lékař, technik, romantický filosof a katolický teolog.

Franz von Baader
Franz Xaver von Baader.jpg
Narození 27. března 1765
Mnichov
Úmrtí 23. května 1841 (ve věku 76 let)
Mnichov
Místo pohřbení Alter Südlicher Friedhof München (48°7′44″ s. š., 11°33′55″ v. d.)
Zaměstnavatel Mnichovská univerzita
Příbuzní Klemens Alois Baader a Joseph Baader (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Franz von Baader

Obsah

ŽivotEditovat

Baader se narodil v rodině lékaře a sám také studoval medicinu v Ingolstadtu a ve Vídni. Po krátké praxi v Mnichově studoval důlní inženýrství v saském Freibergu (spolu s A. Humboldtem a s romantickým básníkem Novalisem) a v letech 17921796 pracoval jako důlní inženýr v Anglii. Už tam se setkal s několika filosofy a napsal řadu filosofických textů. Po návratu se v Hamburgu seznámil s filosofem Jacobim, s nímž udržoval přátelské styky. Roku 1800 se v Praze oženil s Františkou von Reisky a v Mnichově se stal vrchním důlním inženýrem. Založil továrnu na tabulové sklo podle vlastního vynálezu, za nějž dostal od rakouského císaře doživotní penzi a roku 1808 se stal členem Bavorské akademie věd. V roce 1822 napsal memorandum třem císařům (pruskému, rakouskému a ruskému), kde se je snažil přesvědčit o jejich křesťanských povinnostech, mezi něž počítal i obnovení Polska. Vydal se i do Petrohradu, ale car jeho návštěvu odmítl. Po penzionování byl od roku 1825 profesorem filosofie a spekulativní teologie na nově založené mnichovské univerzitě.[1]

MyšleníEditovat

Baader byl tradicionalista a romantik, odpůrce racionalismu a osvícenské filosofie, ale také empirismu Davida Huma. Byl ovlivněn mystikou Jakoba Böhme a Mistra Eckharta i dlouholetým přátelstvím se Schellingem, jehož však v pozdějším věku sám velmi ovlivnil. Svou vlastní filosofii nazývá Baader „dynamickou“ a staví ji proti „mechanické“. Lidský rozum je podle něho omezený a musí se opírat o Boží zjevení a o studium přírody, jež je pro něho velkým tajemstvím. Proto se také velmi zasazoval o propojení vědy a náboženství, o ekumenické sjednocování křesťanských církví, o omezení papežské moci a demokratické uspořádání církve, ale postavil se proti jejímu zasahování do světských záležitostí. Roku 1835 vydal spis o bídě „proletariátu“ a o možnostech, jak mu pomoci.[1]

Baader patřil mezi nejoriginálnější katolické myslitele 19. století. Měl velmi početné a nadšené žáky, kteří vydali jeho sebrané spisy v 16 svazcích v letech 18511860.

AforismyEditovat

  • „Nemám rád hluk, protože hluk nedělá nic dobrého a dobré věci nedělají hluk.“[2]
  • „Duch, osobní já, může být jen tak, že ví, chce a jedná.“[3]
  • „Proti morálce a náboženství jsou všechny antropologické a fysiologické nauky, které ignorují a zatemňují toto základní určení člověka jako toho, kdo má přírodu dovršit, osvětlit a jaksi požehnat.“[4]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. a b Heslo von Baader v ADB.
  2. GS V. str. 250.
  3. GS V. str. 251.
  4. GS V. str. 255.

LiteraturaEditovat

  • Hans GRASSL: Nástup romantismu. Praha: Malvern 2010.

Externí odkazyEditovat