František Šimůnek (letec)

český letec
(přesměrováno z František Šimůnek (aviatik))

František Šimůnek (19. května 1878, Kozmice1966) byl jeden z průkopníků českého letectví[1] ještě v době před první světovou válkou.[2]

František Šimůnek
František Šimůnek před letadlem vlastní konstrukce (1911)
František Šimůnek před letadlem vlastní konstrukce (1911)
Narození 19. května 1878
Kozmice, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1966, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Bydliště Podělusy číslo popisné 23
Národnost česká
Povolání živnostník (konstruktér, majitel zámečnické dílny, provozovatel taxislužby)
Znám jako jeden z průkopníků českého letectví před 1. sv. válkou
Manžel(ka) manželka
Děti syn
Příbuzní vnuk: František Šimůnek
Některá data mohou pocházet z datové položky.
PhDr. Augustin Pechlát
Kafkovy sestry: Valli, Elli a Ottla

ŽivotEditovat

František Šimůnek se narodil 19. května 1878 v Kozmicích.[3] V roce 1903 vlastnil a provozoval v Praze–Nuslích (jako tehdy jediný) zámečnickou dílnu (zde si realizoval svoji zálibu v motorech) a zároveň byl i majitelem několika kusů motorek a automobilů různých značek.[3] Zpráva ze dne 25. července 1909 o 37 minut trvajícím přeletu Louise Blériota přes kanál La Manche v průměrné výšce 100 metrů v motorovém letounu Blériot XI poháněném benzínem Shell Spirit silně inspirovala Františka Šimůnka z Nuslí.[3] Příležitost k pečlivé prohlídce Bléritova letadla se Šimůnkovi naskytla záhy a to v listopadu 1909, kdy se v Praze konala výstava a představení Blériotova létajícího stroje.[3] Několik měsíců poté, na automobilové výstavě v Praze v březnu 1910, předvedl Šimůnek pražské technické veřejnosti aeroplán vlastní konstrukce.[3] Nejprve pokusně létal (první pokusy o let byly vlastně jen jakési dlouhé plavné skoky) na poli vedle tzv. nuselské rasovny, později získal souhlas majitele polností, přesunul se na pláň u pankráckého hřbitova, kde si postavil i tolik potřebný hangár.[3] Snaha používat ke konstrukci letadla jen české komponenty jej přivedla k osazení letadla motorem české výroby značky „Trojan a Nagel“, ale motor nebyl z hlediska slabého výkonu k tomuto účelu vhodný.[3] Dne 19. července 1912 (na borském vojenském cvičišti) složil František Šimůnek praktickou zkoušku v pilotáži letadla systému „Bleriot“ o výkonu 30/36 koňských sil a získal tak pilotní osvědčení.

Zkouška 12 minut – řízení létadla určitými směry s pevným bodem přistání a krajní hranicí letu, z provedení obratu a výškových změn. S bezpečností se daného úkolu zhostil – není se stanoviska technického a bezpečnostního žádné námitky proti připuštění provádění veřejných letů jmenovaným, kterýž na základě dnešní zkoušky prohlašuje se pilotem pro aeroplány s motorem výbušným.

—V Plzni 19. 7. 1912 – c. k. zkušební komisař Dr. Leopold Procházka, v. r., c. k. strojní inž., [3]

Na leteckém dni (konaném na pankrácké pláni a uspořádaném Františkem Šimůnkem) dne 1. září 1912 představil konstruktér svoje letadlo s nově osazeným motorem italské výroby značky „Anzani“.[3]

... Náš nadějný aviatik nařídil, aby aeroplán byl o čtvrt na pět na letiště vypraven, při čemž trubačský sbor Sokola nuselského výkon ten doprovázel svou hudbou. V pět hodin a pět minut ránou z hmoždíře dáno znamení, že pilot určitě vzlétne. V pět hodin a devět minut spuštěn motor aeroplánu a v několika vteřinách na to již s jistotou vznáší se aeroplán za nadšených pozdravů obecenstva směrem k Horní Krči a již krouží v nádherném letu směrem k Dolní Krči, odkud obrací pilot letadlo k restauraci Na Zelené lišce a ku hřbitovu pankráckému, tento míjí a zabočuje ve výši přes padesát metrů nad rokliny Bráníka, aby pak dal se vidět i obecenstvu neplatícímu. Pak obrací letadlo mistrovně znovu směrem k letišti a již vznáší se přes střechy domů a zpět ku hangáru a po pěti minutách bezvadně před svým hangárem přistává ...

—reportáž z leteckého dne slovy dobového novináře, [3]

Ve svých 34 letech si tak František Šimůnek splnil svůj osobní životní sen: složil pilotní zkoušku a zkonstruoval vlastní letuschopný aeroplán.[3] Vedle silnice Týnec nad SázavouPodělusy zakoupil František Šimůnek v roce 1932 dvojici pozemků (jeden od manželů Vrňákových, druhý pak jen úzký pruh z pole mlynáře Kulíka, který sloužil vlastně jenom jako cesta z pozemku u silnice k řece).[3] V té době mu bylo 54 let, byl dosti zámožným živnostníkem, který kromě zámečnické dílny provozoval i taxislužbu a v Praze na Pankráci vlastnil menší obytný dům.[3] V krátké době na zakoupených pozemcích postavil malý domek číslo popisné 23 a později k domku přistavil i malou dílnu. [3] Ve 30. letech 20. století patřil František Šimůnek mezi nadšené členy nuselského Sokola, byl velký národovec a přivedl do Podělus i některé své další kamarády:[3]

  • V sousedství Šimůnka měl např. vilku Augustin Pechlát[3] [p 1]
  • Jedním ze sousedů Šimůnka byl i pražský český nežidovský advokát JUDr. Josef David (1891–1962), jenž měl za manželku sestru pražského německy píšícího židovského spisovatele Franze Kafky.[3] [p 2]

Před druhou světovou válkou se František Šimůnek rozhodl v Praze vše pronajmout, odstěhovat se do Podělus a žít s manželkou v poklidu ve svém domku čp. 23 na břehu řeky Sázavy.[3] Zde v Podělusech prožil značnou část svého života.[3][2] Místní lidé vzpomínají na jeho řemeslnou šikovnost všeuměla, protože v malé dílně u svého domku neustále něco opravoval a zlepšoval.[3] [p 3] Po roce 1948 mu (jako bývalému živnostníkovi) komunistické úřady odmítly přiznat a vyměřit starobní důchod.[3] Úsilí jeho energické manželky a zřeknutí se veškerého majetku v Praze i v Podělusích nakonec vedlo k tomu, že mu režim starobní důchod nakonec přiznal.[3] František Šimůnek zemřel v roce 1966[2] ve věku 85 let.[3][1]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Augustin Pechlát byl český činovník Sokola, účastník II. odboje, publicista a pedagog; za protektorátu zatčen gestapem 3. července 1941 a poté popraven 30. září 1941 v Praze-Ruzyni během první heydrichiády.
  2. Jednalo se o nejmilejší Kafkovu sestru Ottilii (domácky: Ottla) (1892–1943). Ta se kvůli svému manželovi JUDr. Josefu Davidovi naučila česky a měla s ním dvě dcery. Aby Ottla své děti uchránila, po zavedení norimberských zákonů se rozvedla. Dcery holokaust přežily, Ottla takové štěstí neměla. V Terezíně (má tam pamětní desku), do kterého byla deportována 3. srpna 1942 transportem AAw s registračním číslem 5285, pracovala jako dětská ošetřovatelka. V létě 1943 se obětavě starala o transport 1200 polských dětí z Bialystoku. Tyto děti a jejich opatrovníci byli později (3. října 1943) posláni do koncentračního tábora v Osvětimi a neprodleně zavražděni v plynové komoře.
  3. Dokázal údajně spravit téměř všechno, od poválečných bot zvaných „dřeváčky“ až po obilní mlátičku a mezi poslední jeho práce prý patřila elektrická máselnice (aby se nemuselo točit rukou).[3]

ReferenceEditovat

  1. a b Část 21 (5. doplněk) - rok 1957 až 1969 [online]. Obec Úročnice (web obce), 2012-12-17 [cit. 2020-02-05]. Ve věku 85 let zemřel jeden z průkopníků českého letectví František Šimůnek (* 19. 5. 1878 v Kozmicích). Určitý čas žil v Podělusích ve svém č. p. 23.. Dostupné online. 
  2. a b c CAMUS. Podělusy [online]. Týnec nad Sázavou (web města), 2006-01-16 [cit. 2020-02-05]. Malá vesnice s původním názvem Podeus (záznam z r. 1284). Patřila zřejmě k Ostrovskému klášteru na řece Vltavě. V obci žil a v roce 1966 zemřel letecký konstruktér František Simůnek, který začal létat již v roce 1912.. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x ŽÍŽALA, Ladislav. TÝNEC NAD SÁZAVOU k historickým kořenům města [online]. Týnec nad Sázavou: Město Týnec nad Sázavou (K Náklí 404, Týnec nad Sázavou) www.mestotynec.cz, 2018 [cit. 2020-02-05]. Kapitola Osobnosti Týnecka – František Šimůnek – průkopník letectví, s. 448 až 451. Podrobný životopis, ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné online. (česky) 

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat