François de La Rochefoucauld

francouzský šlechtic, spisovatel a moralista

François de La Rochefoucauld, kníže de Marcillac, vévoda de (15. září 1613, Paříž17. března 1680, tamtéž) byl francouzský spisovatel a moralista, autor aforismů, maxim, sentencí, drobných úvah a postřehů o lidské povaze a jejích slabostech.

François de La Rochefoucauld
François de La Rochefoucauld.jpg
Narození15. září 1613
Paříž
Úmrtí17. března 1680 (ve věku 66 let)
Paříž
Povoláníautor memoárů, spisovatel a voják
Národnostfrancouzská Francouzské království
Alma materPrytanée national militaire
Významná dílaÚvahy aneb výroky a maximy morální
Oceněnírytíř Řádu svatého Ducha
rytíř Řádu sv. Michala
Partner(ka)Anne Geneviève
DětiFrançois VII de La Rochefoucauld
Charles-Paris of Orléans
RodičeFrançois V de La Rochefoucauld
PříbuzníFabio Brulart de Sillery (synovec)
François VIII de La Rochefoucauld (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

La Rochefoucauld pocházel ze staré šlechtické rodiny z Angoulême a v mládí jako důstojník bojoval v Itálii a ve Flandrech. Roku 1631 se zúčastnil spiknutí proti kardinálovi Richelieuovi, byl krátce vězněn v Bastile a pak vypovězen na své statky ve Verteuil. Po kardinálově smrti se vrátil ke dvoru, ale královna Anna Rakouská jej za jeho dlouhodobou oddanost neodměnila tak, jak očekával. Sblížil se proto s dalšími odpůrci dvora a v letech 16481652 patřil k vůdčím osobnostem šlechtického povstání proti kardinálovi Mazarinovi, tzv. Frondy. Poté, co byl v bojích těžce zraněn, přestal se zcela věnovat politice, odešel z veřejného života a jako světák patřil ke stálým návštěvníkům nejlepších pařížských aristokratických salónů, především salónu Madame de La Fayette. Zde pak piloval své hořké postřehy o této společnosti, které později vydal knižně.

DíloEditovat

Hlavním dílem jeho života, které mu vyneslo evropskou slávu, jsou jeho Les Réflexions ou sentences et maximes morales (1665, Úvahy aneb výroky a maximy morální, česky též jako Krutá kniha aforismů s lehkými úvahami o těžkém životě), sbírka aforismů, maxim a sentencí, odhalující lidskou povahu a její slabosti. Jde o krutě bystré, mnohdy cynické, ale vždy skvěle vypointované postřehy, ve kterých autor odkrývá lidskou sebelásku, sobectví, samolibost a přetvářku. Kniha, patřící k vrcholům tzv. didaktické literatury, postavila La Rochefoucaulda po bok největším mistrům literatury období klasicismu. V prvním vydání obsahovala 314 maxim a vyvolala pobouření. Její bezvýchodně pesimistický tón postupně zmírňovalo přátelství autora s Madame de La Fayette, čímž se také měnil i charakter sbírky, která v konečném vydání z roku 1678 obsahuje 541 maxim.

 
Réflexions ou sentences et maximes morales, první vydání

La Rochefoucauld je dále autorem spisu Portrait de Monsieur de La Rochefoucauld par lui-même (1659 Portrét sebe samého) a napsal také své Mémoires (1662, Paměti).

Česká vydáníEditovat

CitátyEditovat

  • Názory našich nepřátel jsou mnohem blíže pravdě o nás samotných než naše vlastní názory.
  • Jestliže chcete získat nepřátele, naparujte se před svými přáteli. Ale jestliže chcete získat přátele, nechte je, ať se mohou sami před vámi blýsknout.
  • Je mnoho lidí, kteří by se nikdy nezamilovali, kdyby o lásce neslyšeli mluvit.
  • Člověk opravdu chytrý dokáže svou chytrost skrývat.

Externí odkazyEditovat