François Chabot

francouzský politik

Francois Chabot (23. října 1756, Saint-Geniez-d'Olt, departement Aveyron5. dubna 1794, Paříž) byl francouzský kněz a politik.

François Chabot
François Chabot (1793)
François Chabot (1793)
Narození23. října 1756
Saint-Geniez-d’Olt
Úmrtí5. dubna 1794 (ve věku 37 let)
Paříž
Příčina úmrtípoprava stětím
Místo pohřbeníHřbitov Errancis
Povolánípolitik
Politická stranaJakobíni
Nábož. vyznáníkatolická církev
PříbuzníJunius Frey (švagr)
Funkceposlanec francouzského Národního shromáždění (1791–1792)
poslanec francouzského Národního shromáždění (1792–1794)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Chabot zpočátku absolvoval školní docházku v klášteře Rodez, kde získal dobré znalosti v oblasti matematiky. Později vstoupil jako novic do kapucínského řádu a vystudoval katolickou teologii v Carcassonne a Béziers. Po vysvěcení působil jako kapucínský kněz, ale na konci roku 1788 z kongregace odešel. Chabot se mnohem více zajímal o sekulární politiku, zejména po vypuknutí Francouzské revoluce v roce 1789.

Bývalý duchovní podporoval konstitučního biskupa z Blois Henriho Grégoira jako generálního vikáře v roce 1791. Ve stejném roce byl také zvolen do Národního shromáždění jako zástupce departementu Loir-et-Cher. Dne 9. srpna 1792 François Chabot významně přispěl k na útoku na Tuileries kázáním na pařížském předměstí Saint-Antoine. Poté se stal členem Národního konventu, kde v podstatě zastupoval zájmy krajní levice. Chabot sice vyzval k odsouzení krále Ludvíka XVI., ale byl také umírněný politik a prosazoval rozdělení veškerého majetku proletariátu. Na druhé straně hlasoval proti vyhnání všech Bourbonů z Francie, protože důvěřoval liberálnímu myšlení vévody Filipa Égalité. Přes jeho zásluhy, které vedly k pádu girondistů dne 31. května 1793, odmítal diktaturu upřednostňovanou Maratem. Jako přední zastánce odkřesťanštění kostelů předložil návrh přeměnit pařížskou katedrálu Notre-Dame na Chrám rozumu.

Bývalý kapucín odešel na několik týdnů do departementů Tarn a Aveyron, aby zde zřídil a vedl revoluční dohlížecí výbory. Po svém návratu do Paříže v létě 1793 se François Chabot setkal s vlivnými bankéři, jako byl anglický bankéř Boyd a čeští bratři Emanuel a Junius Freyovi, s jejichž sestrou Leopoldinou se v říjnu 1793 oženil. Kvůli svému zapojení do skandálu Indické společnosti upadl v nemilost u svého podporovatele Maximiliena Robespierra, který ho nechal v listopadu 1793 zatknout.

François Chabot byl 18. března 1794 obviněn z toho, že se spolu s příbuznými obohatil falšováním zákonů. Byl odsouzen k smrti a po neúspěšném pokusu o sebevraždu jedem byl 5. května odsouzen k smrti. Popraven byl 17. dubna 1794 spolu s bratry Freyovými a shovívavými kolem Georgese Dantona a Camille Desmoulinse.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku François Chabot na německé Wikipedii.

Externí odkazy

editovat