Henri Grégoire
Henri Jean-Baptiste Grégoire zvaný abbé Grégoire (4. prosince 1750 Vého – 20. května 1831 Paříž) byl francouzský duchovní a politik, který hrál významnou roli během Velké francouzské revoluce.
| Henri Grégoire | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Henri Jean-Baptiste Grégoire |
| Narození | 4. prosince 1750 Vého |
| Úmrtí | 28. května 1831 (ve věku 80 let) Paříž |
| Místo pohřbení | Pantheon (od 1989; 48°50′46″ s. š., 2°20′46″ v. d.) |
| Alma mater | Univerzita v Nancy |
| Povolání | politik, katolický kněz a spisovatel |
| Ocenění | komandér Řádu čestné legie |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Funkce | Ústavní biskup (1791–1801) prezident Ústavodárného shromáždění (1791) předseda Národního konventu (1792) člen Rady pěti set (1795–1799) prezident Zákonodárného orgánu (1800) … více na Wikidatech |
| Podpis | .JPG) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Byl synem krejčího, studoval u jezuitů v Nancy a na kněze byl vysvěcen roku 1782. Roku 1789 byl v obvodě Nancy zvolen do generálních stavů, a stal se tam vůdcem revoluční části kléru, prosazující zrušení stavovských privilegií. Spolu s Pétionem či Robespierrem patřil v rámci Národního ústavodárného shromáždění k zástupcům radikální levice požadujcí mimo jiné zavedení všeobecného mužského volebního práva a později také republikánského zřízení. Roku 1790 byl zvolen konstitučním biskupem v Blois, jímž zůstal do roku 1801. V Národním Konventu se řadil mezi zástupce tzv. Pláně (la Plaine), tvořící pomyslný politický "střed" mezi girondistickou "pravicí" a montagnardskou "levicí".[1] Zároveň dál působil jako politik a organizátor francouzské konstituční církve. Později patřil k odpůrcům Napoleona Bonaparta, kvůli tomu musel na čas do exilu. Zemřel v chudobě roku 1831 v Paříži. Jeho ostatky byly roku 1989 přeneseny do pařížského Pantheonu.
Henri Grégoire se jako politik zasazoval za lidská práva, zrušení otroctví a zrovnoprávnění Židů ve veřejném životě. Sporná je jeho snaha potlačit místní dialekty a nahradit je spisovnou francouzštinou, jež se na dlouhou dobu stala východiskem jazykové politiky francouzského státu.
Reference editovat
- ↑ MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. Dostupné online. S. 169.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Henri Grégoire na Wikimedia Commons
