Henri Grégoire

Henri Jean-Baptiste Grégoire zvaný abbé Grégoire (4. prosince 1750 Vého – 20. května 1831 Paříž) byl francouzský duchovní a politik, který hrál významnou roli během Velké francouzské revoluce.

Henri Grégoire
Henri Gregoire.jpg
Rodné jménoHenri Jean-Baptiste Grégoire
Narození4. prosince 1750
Vého
Úmrtí20. května 1831 (ve věku 80 let) nebo 26. května 1831 (ve věku 80 let)
former 10th arrondissement of Paris nebo Berlín
Místo pohřbeníPantheon (od 1989; 48°50′46″ s. š., 2°20′46″ v. d.)
Alma materUniverzita v Nancy
Povolánípolitik, katolický kněz a spisovatel
Oceněníkomandér Řádu čestné legie
Nábož. vyznáníkatolická církev
FunkceÚstavní biskup (1791–1801)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ62129282 (18. ledna 1791 – 29. ledna 1791)
předseda Národního konventu (15. listopadu 1792 – 29. listopadu 1792)
Member of the Council of Five Hundred (1795–1799)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ61637787 (5. února 1800 – 20. února 1800)
… více na Wikidatech
PodpisHenri Grégoire – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Byl synem krejčího, studoval u jezuitů v Nancy a na kněze byl vysvěcen roku 1782. Roku 1789 byl v obvodě Nancy zvolen do generálních stavů, a stal se tam vůdcem revoluční části kléru, prosazující zrušení stavovských privilegií. Roku 1790 byl zvolen konstitučním biskupem v Blois, jímž zůstal do roku 1801. Byl výrazným mužem Velké francouzské revoluce a podporoval politické uskupení girondistů. Zároveň dál působil jako politik a organizátor francouzské konstituční církve. Později patřil k odpůrcům Napoleona Bonaparta, kvůli tomu musel na čas do exilu. Zemřel v chudobě roku 1831 v Příži. Jeho ostatky byly roku 1989 přeneseny do pařížského Pantheonu.

Henri Grégoire se jako politik zasazoval za lidská práva, zrušení otroctví a zrovnoprávnění Židů ve veřejném životě. Sporná je jeho snaha potlačit místní dialekty a nahradit je spisovnou francouzštinou, jež se na dlouhou dobu stala východiskem jazykové politiky francouzského státu.

Externí odkazyEditovat