Fraatés II.

Fraatés II. (parthsky Frahát, řecky Φραάτης) byl parthský velkokrál z rodu Arsakovců panující v letech 139/138128 př. n. l. Jeho otcem byl král Mithradatés I., jeden z největších parthských dobyvatelů, strýcem patrně Artabanos, Fraatův pozdější nástupce na trůně.

Fraatés II.
Portrét
Narození 2. století př. n. l.
Parthská říše
Úmrtí 127 př. n. l.
Parthská říše
Otec Mithradatés I.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VládaEditovat

V době převzetí vlády byl Fraatés ještě nezletilý,[1] takže se řízení státních záležitostí musela ujmout jeho matka Ri-'nu, známá z klínopisných textů. Kdy její regentství skončilo, není známo, na mincích je panovník většinou zobrazován jako dospělý mladý muž – Ri-'nu tedy, jak se zdá, nespravovala říši dlouho.

Nejdůležitější událostí Fraatovy vlády je válka se Seleukovcem Antiochem VII., která měla velmi dramatický průběh.[2] Antiochos nejprve obsadil Mezopotámii, nedávno dobytou Mithradatem I., a v roce 130/129 př. n. l. vpadl do Médie, čímž ohrozil moc Arsakovců v samých základech. Ale jeho přílišné požadavky při diplomatickém vyjednávání s Fraatem i násilnické chování syrských vojáků v Íránu způsobily, že celé velkolepě pojaté tažení skončilo porážkou[3] a seleukovská říše prakticky přestala jako mocenský faktor existovat. Od nynějška tvořila Mezopotámie integrální součást parthské říše.

Radost z vítězství nad tradičním protivníkem kalila králi jen situace na východě. Ve střední Asii vyvolalo etnikum známé z čínských pramenů pod názvem Jüe-č’ rozsáhlé kmenové přesuny, které měly za následek zvýšený tlak na parthské hranice. Již v letech 133129 př. n. l. zanikla pod náporem kočovníků řecko-bakterská říše, slučující v sobě helénistické a íránské prvky, a nyní byla řada na Parthech. Fraatés II. stačil ještě dosadit jako nového místodržitele v Babylónu muže jménem Himéros, ale pak se ihned vypravil proti útočníkům, plenícím jeho území. Kdesi na východě – patrně v roce 128 př. n. l. – ho také stihla smrt.[4]

PoznámkyEditovat

  1. SCHIPPMANN, Klaus. Grundzüge der parthischen Geschichte. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1980. S. 27. 
  2. Iustinus, 38, 10
  3. Antiochos VII. byl buď zabit, nebo spáchal sebevraždu. Viz EHLING, Kay. Untersuchungen zur Geschichte der späten Seleukiden (164–63 v. Chr.). Stuttgart: Franz Steiner Verlag, 2008. S. 204. 
  4. Iustinus, 42, 1

LiteraturaEditovat

  • KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha: Orbis, 1977. 252 s. (česky) 
  • SCHIPPMANN, Klaus. Grundzüge der parthischen Geschichte. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1980. ix, 132 s. ISBN 3-534-07064-X. (německy) 

Externí odkazyEditovat