Fortunato Pio Castellani

italský zlatník, starožitník a sběratel umění

Fortunato Pio Castellani (6. května 1794 Řím1. ledna 1865 Řím) byl italský zlatník-šperkař období neoklasicismu, zakladatel rodinné firmy Castellani, sběratel klenotů a starožitník.

Fortunato Pio Castellani
Castellani kolem roku 1860
Castellani kolem roku 1860
Narození6. května 1794
Řím
Papežský státPapežský stát Papežský stát
Úmrtí1. ledna 1865 (ve věku 70 let)
Řím
Papežský státPapežský stát Papežský stát
Místo pohřbeníŘím
Národnostitalská
Povolánízlatník, obchodník
DětiAlessandro Castellani
Guglielmo Castellani
Augusto Castellani
PříbuzníAlessandro, Augusto, Guglielmo (synové), Alfredo (vnuk)
Hnutíneoklasicismus, neorenesance
MecenášMichelangelo Caetani
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a díloEditovat

 
Náramek s hlavou válečníka na kameji

Vyučil se zlatníkem v dílně svého otce, s nímž také od roku 1814 ve vlastní dílně restauroval antické šperky, především sbírku markýze Giampetra Campany (darovanou r. 1861 prostřednictvím koupě krále Napoleona III. do Louvru). První obchod si otevřel v Římě díky finanční podpoře svého přítele a mecenáše Michelangela Caetani, vévody ze Sermonety, který byl také sběratelem etruských památek. Specializoval se na kopie a nové šperky inspirované antikou, zejména římskými a etruskými díly. K tomu účelu začal sbírat archeologické nálezy antických šperků a gem. Jeho práce se staly během 2. třetiny 19. století velmi žádané a módní, protože souzněly s celosvětovým zájmem o antickou kulturu, s rozvojem turistiky a také proto, že originály antických šperků byly velmi vzácné a poškozené. Fortunato Pio se oženil s Angličankou Emily Rowlesovou, díky níž jeho zlaté šperky brzy pronikly na britský trh a staly se typickými luxusními klenoty viktoriánské Anglie. Fortunato Pio založil tři generace rodinné firmy, v níž kromě členů rodiny pracovalo několik zlatníků. Puncovní značka firmy měla podobu dvou spojených protilehlých písmen "C", nebyla individuální. Rodina kromě tvůrčí práce sbírala antické, zejména etruské a římské šperky, kopírovala je a obchodovala s nimi.

Roku 1836 archeologové objevili v Caere v hrobce Regolini-Galassi významný poklad starověkých etruských šperků. Castellani se díky Caetanimu k nálezům dostal a využil ve své tvorbě jak vzory těchto šperků, tak jejich výzdobné techniky, zejména toreutiku (tepání tenkého zlatého plechu) a granulaci (natavování ornamentů ze zlatých kuliček). Inspiroval se také dalšími archeologickými nálezy, naučil se a užíval šperkařké techniky skleněné mikromozaiky, niello a email. Zaměstnával nejvýznamnější italské řezáče gem, jako byli Tommasso Saulini nebo Giuseppe Girometti, pro nové artefakty, ale i kopie nebo napodobeniny římských gem, zejména ze sardonyxu. Jeho díla vynikala mikroskopickou dokonalostí provedení šperků. Problémem jeho restaurátorské práce je nahrazování velkých částí originálů kopiemi.

Po roce 1850 Fortunato přenechal vedení firmy svým synům Alessandrovi (1824–1883) a Augustovi (1829–1914), kteří její popularitu rozšířili; syn Guglielmo (1836-1896) se věnoval malbě na porcelán, rovněž využitelné na miniaturách ve šperku. Obchod v Římě sídlil na prestižní adrese vedle Fontány Di Trevi, kde k němu bylo připojeno muzeum antického šperku, obojí přitahovalo movité zákazníky i turisty. Ve vedení firmy roku 1927 pokračovali ještě vnuci Torquato a Alfredo Castellaniové, jejich synovec Pompeo Fabri byl malíř restaurátor a poslední člen rodiny.

Rodinná sbírkaEditovat

Sbírka etruských šperků rodiny Castellani je vystavena v Římě ve vile Giulia v Národním etruském muzeu (Museo Nazionale Etrusco di Villa Giulia)[1].

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

LiteraturaEditovat

  • Susan Weber Soros, Stefanie Walker: Castellani and Italian Archaeological Jewelry. Bard Graduate Center for Studies in the Decorative Arts, Design, and Culture, New York, 2004, stran 428, ISBN 9780300104615

Externí odkazyEditovat