Merovejská spona (7. století) ze zlaceného stříbra zdobená nielem

Niello či nielo (italská zkomolenina latinského nigellum, „černavý, zčernalý“) je výzdobná inkrustační (vykládací) technika, při niž ryté nebo leptané rýhy (drážky) v povrchu kovu jsou vyplňovány opticky kontrastní šedou nebo černou hmotou (nikoliv vbíjením jiných kovů, jako např. v technice inlaye, taušírování). Tato technika se ovněž označuje termínem tula, podle stejnojmenného ruského města, speciazovaného na výrobu takto zdobených samovarů, kazet, tabatěrek a šperků.

Technologie výrobyEditovat

Niello bylo pospal ve své technické příručce zlatník a mnich Theofilus Presbyter již ve 12. století. Provádí se ve dvou krocích: za prvé se rydlem vyryje motiv do hloubky kovové destičky, nebo se prohlubně vyleptají. Obvyklé složky niellové směsi jsou: stříbro (1 objemový díl), měď (2 objemové díly), olovo (3 obj. díly), síra (9 obj. dílů), vše tavené s přísadou tetraboritanu sodného (boraxu). Po rozemletí je prášková směs zpracována s chloridem amonným na jemnou pastovou hmotu. Ta je vpravena do rýh dekoru (0,3–0,4 mm) a žíháním jsou práškové kovy reakcí se sírou převedeny na sulfidy, jež mají šedou až černou barvu. Vzniklá pevná vrstva rizníku se zbrousí a leští (karborundem, pemzou). Estetický efekt vzniká v kontrastu se světlou barvou podložního stříbra.

IdentifikaceEditovat

Při popisu románských a gotických evropských památek se často chybuje v identifikaci niella. Pokud se v ostrém osvětlení hmota inlaye ukaže jako modrá, pak jde o opaklní jamkový email, je-li černá nebo černošedá, je to niello. Je chybné určení starší zlatnické literatury, v níž se praví, že email v raném středověku nebyl znám, a proto všechny románské památky musí být zdobeny niellem. Nejstarší přihrádkový email v merovejských předmětech se datuje do 5. století n.l.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • A Catalogue of Works of Niello upon Silver, Antient Italian Bronzes, & c., edited by Sir Mark Masterman SYKES, Sotheby, London 1824
  • Herbert Maryon, Metalwork and Enamelling, a practical treatise on gold- and silwersmiths work and their.... New York 1971
  • Susan A, Boyd, Ecclesiastical Silver Plate in Sixth-century Byzantium: Papers of the Colloquium..., Díl 3; Dumbarton Oaks, Trustees for Harvard University, Washington D. C. 1992

Externí odkazyEditovat