Filip Barankiewicz

polský tanečník a choreograf

Filip Barankiewicz (* 15. září 1976 Varšava, Polsko)[1] je polský tanečník a baletní pedagog. Od sezony 2017/18 je uměleckým šéfem Baletu Národního divadla.

Filip Barankiewicz
Filip Barankiewicz 2019.jpg
Narození 1976 (43–44 let)
Varšava
Některá data mohou pocházet z datové položky.

KariéraEditovat

Studium, angažmáEditovat

Vystudoval Státní baletní školu ve Varšavě (1995) a začal vystupovat v Lodži a Varšavě. Několik úspěchů na soutěžích a ocenění (medaile Vaslava Nižinského 1991, vítězství na polské národní baletní soutěži 1995 a finále ve Velké ceně Eurovize 1995) mu zajistilo stipendium na Akademii klasického tance v Monte Carlu, kde ho připravovala Marika Besobrasovová, a o rok později angažmá ve Stuttgartském baletu.[2]

Postupně se stal jednou z nejdůležitějších postav celého stuttgartského souboru. Sólistou se stal už v roce 2001 a o pouhý rok později prvním sólistou.[2] Ve Stuttgartu nastudoval několik desítek rolí, včetně klíčových postav baletního repertoáru od romantismu (Albrecht v Giselle, James v Sylfidě), přes klasiku a novoklasiku (princ v Šípkové Růžence,[3] Colas i mamá Simone v Marné opatrnosti Fredericka Ashtona, Serenáda, Čtyři temperamenty a Téma s variacemi George Balanchina ad.) až po choreografie 20. století (Hans van Mannen, John Neumeier, Mauro Bigonzetti, William Forsythe, Dances at a Gathering Jeroma Robbinse, Forgotten Land, Návrat do neznámé země nebo No More Play Jiřího Kyliána ad.). Mnoho příležitostí dostal v novoklasických baletech Johna Cranka, počínaje jeho první rolí ve Stuttgartu vůbec, což byl Benvolio v Romeovi a Julii, přičemž ale záhy zaskočil i jako Romeo.[4] Později nastudoval mnohé další Crankovy postavy, jako byli právě Romeo, Oněgin a Lenskij v Oněginu, princ Siegfried v Labutím jezeru, Petruchio a Hortensio ve Zkrocení zlé ženy. Petruchia označuje za svou nejoblíbenější postavu, na které mohl pracovat v Riu přímo s Crankovými tanečníky Marcií Haydéeovou a Richardem Cragunem.[4][5] Přímo pro něj stavěli své role choreografové jako Wayne McGregor, Jorma Elo nebo Corinna Spiethová.[2]

Tančil např. se Sue Jin Kang, Terezou Podařilovou, Marií Eichwaldovou, Nikolou Márovou, Polinou Semionovovou, Mijako Jošidovou,[2] Alessandrou Ferriovou nebo Alinou Cojocaruovou.[3]

V létě 2014 se rozhodl ze Stuttgartu po dlouhých 18 letech odejít,[6] dál se věnovat tanci bez stálého angažmá a zahájit novou dráhu pedagoga a choreografa.[4]

Taneční pedagogEditovat

V roce 2003 dokončil studia baletní pedagogiky a začal se věnovat výuce baletu, mj. ve Varšavě, Praze, Stockholmu nebo Helsinkách.[5] Dohlížel také na nová nastudování některých Crankových baletů. V roce 2013 ale odmítl nabídku zaměstnání v Crankově baletní škole ve Stuttgartu.[7]

Šéf baletu Národního divadla v PrazeEditovat

Od roku 2003 je stálým hostem baletu Národního divadla v Praze, kde vystupoval mj. jako Siegfried, Petrucchio a Oněgin.[2] Na konci roku 2014 se přihlásil do výběrového řízení na nového uměleckého šéfa baletu Národního divadla. Dalšími kandidáty byli Jiří Bubeníček a Daria Klimentová. Výběrová komise doporučila Barankiewicze a Bubeníčka a generální ředitel divadla Jan Burian potvrdil Barankiewicze do funkce 20. prosince 2014.[8] Nový šéf převezme Balet Národního divadla po Petru Zuskovi od sezony 2017/18. Jeho předchůdce Barankiewiczovu volbu schválil i kvůli znalosti prostředí, do kterého přijde.[9] Stává se tak třetím cizincem, který tuto funkci v Baletu Národního divadla za dobu jeho historie zastává. [10]

Od 1. září 2016 je baletním mistrem Baletu Národního divadla. [11]

OhlasEditovat

Díky svému původu, vzdělání i angažmá se Barankiewicz vypracoval v předního tanečníka klasické a novoklasické školy. Nejednou byly vyzdvihovány kritikou jeho skvělé skoky, které vždy dokázaly nadchnout i publikum.[12][5][13]

Jan Burian ho při příležitosti potvrzení do funkce šéfa Baletu Národního divadla označil za uznávanou autoritu v oboru klasického tance.[8] Recenzentka deníku The Australian ho po jeho australském vystoupení ve Zkrocení zlé ženy srovnávala s Rudolfem Nurejevem.[14]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. http://www.taniecpolska.pl/people/435
  2. a b c d e Filip Barankiewicz [online]. Stuttgart: Stuttgart Ballett, 2014 [cit. 2014-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. (anglicky) 
  3. a b Filip Barankiewicz [online]. Varšava: Teatr Wielki, 2014. Dostupné online. 
  4. a b c Filip Barankiewicz. Stuttgarter Zeitung [online]. 2014-07-11. Dostupné online. (německy) 
  5. a b c KACHELRIEß, Andrea. Vom Glück, andere tanzen zu sehen. Stuttgarter Nachrichten [online]. 2014-07-19. Dostupné online. (německy) 
  6. Abschied aus Stuttgart. Stuttgarter Zeitung [online]. 2014-07-11. Dostupné online. (německy) 
  7. Stuttgarter Ballettchef wehrt sich gegen Kritik an Kündigungen. Stuttgarter Nachrichten [online]. 2013-10-31. Dostupné online. 
  8. a b Novým šéfem činohry Národního divadla bude Špinar, baletu Barankiewicz. Český rozhlas [online]. 2014-12-20. Dostupné online. 
  9. Filip Barankiewicz – nový umělecký šéf baletu Národního divadla. Scéna [online]. 2014-12-20. Dostupné online. 
  10. Markéta Stinglová: Dokonalost je nudná (rozhovor s nastupujícím uměleckým šéfem Baletu ND Filipem Barankiewiczem), In: Informační zpravodaj Národního divadla, č. 1, září 2017, 135, sezona 2017–2018, str. 18
  11. Filip Barankiewicz v databázi Archivu Národního divadla
  12. WERBOWSKY, Ira. Cranko moves Stuttgart. Tanz.at [online]. 2007-11-02 [cit. 2014-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-21. (německy) 
  13. TS'AO, Aimee. Flash Review 1, 4-3: Legacies – In Cranko's House with Stuttgart. Dance Insider [online]. 2003. Dostupné online. 
  14. CLARKE, Rita. [The Taming of the Shrew]. The Australian. 2008-05-19. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-21. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • Markéta Stinglová: Dokonalost je nudná (rozhovor s nastupujícím uměleckým šéfem Baletu ND Filipem Barankiewiczem), In: Informační zpravodaj Národního divadla, č. 1, září 2017, 135, sezona 2017–2018, str. 18–19

Externí odkazyEditovat