Otevřít hlavní menu

Filadelfská dohoda z 26. října 1918 byla dojednáním mezi T. G. Masarykem a předsedou Americké národní rady Uhro-Rusínů (ANRUR) Grigoriem Žatkovičem, kterou byla poprvé posouzena otázka připojení Uherské Rusi (Podkarpatské Rusi) k Československu.[1] Masaryk – s ohledem na geopolitický aspekt – přislíbil Žatkovičovi, že v případě připojení by rusínský svrchovaný národ získal v rámci Československa autonomii a že hranice Rusi by byly takové, aby uspokojovaly Rusíny.[1][2][3] Ve stejné době Masaryk odmítl návrh Nikolaje Pačuty, jenž navrhoval připojení všech karpatských Rusů – tj. i těch z Haliče – k Československu.[1]

Mezi rusínskými reprezentanty se zvažovalo několik variant: kromě československé možnosti, to byla také otázka autonomie v rámci Uher, možnost připojení k Ukrajině nebo získání samostatnosti. Sjezd ANRURu, 12. listopadu 1918, se nakonec rozhodl pro československou variantu.[4] Podle výsledné koncepce ANRURu se Uherská Rus připojí k Československu s nejširší samosprávou na federativním základě s podmínkou, že k území Rusi musí patřit všechny původní rusínské župy (Šariš, Zemplín, Abauj, Gemer, Boršod, Užhorod, Ugoča, Bereg a Maramaroš).[4][5] Žatkovič na tomto sjezdu prosadil, aby se mezi americkými Rusíny o budoucnosti Rusi uskutečnil plebiscit, kdy za každých 50 členů krajanských skupin bude jeden hlas.[4] Plebiscit byl realizován v prosinci 1918 a ačkoliv se ho zúčastnilo relativně málo krajanských sdružení, přesto vypovídal o vůli více než 55 tisíc politicky aktivních Rusínů v USA.[6] V plebiscitu se 67% vyjádřilo pro připojení k Československu, 28% pro spojení s Ukrajinou, 27 hlasů (z 1102 celkových) bylo pro úplnou samostatnost, 10 pro připojení k Rusku a pouze 9 pro připojení k Maďarsku.[6] Výsledky byly předány představitelům Československa i USA a byly také vhodným argumentem pro vyjednávání na mírové konferenci v Paříži.[6]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c POP, Ivan. Dějiny Podkarpatské Rusi v datech. Praha: Libri, 2008. 534 s. ISBN 80-7277-237-6. S. 277. 
  2. HÉVIZI, Józsa. Autonomies in Hungary and Europe: A Comparative Study [pdf]. 2., rozšířené vyd. [Buffalo, NY]: Corvinus Society, 2004 [cit. 2009-10-02]. S. 119. [online]. (anglicky) 
  3. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28 - 30, 48 - 51, 73 - 100, 108 - 121, 123 - 124, 132 - 134, 136 - 144, 164 - 167
  4. a b c Pop (2008). s. 279.
  5. Stenoprotokol z 370. schůze poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé v Praze v pondělí dne 5. října 1925: část 5.. Národní shromáždění republiky Československé 1920 - 1925 Poslanecká sněmovna: Stenoprotokoly [online]. 05. 10. 1925. Dostupné online. 
  6. a b c Pop (2008). s. 280.

Související článkyEditovat