Otevřít hlavní menu

Fermiho–Diracovo rozdělení

Porovnání průběhu funkcí odpovídajících Boseho-Einsteinovu resp. Fermi-Diracovu rozdělení
Fermiho-Diracovo rozdělení
v závislosti na teplotě

Fermiovo-Diracovo rozdělení popisuje ve statistické fyzice systémy složené z fermionů, tedy částic s antisymetrickou vlnovou funkcí a poločíselným spinem. Pro tento typ částic platí Pauliho vylučovací princip, což se projevuje omezením rozdělovací funkce u nízkých energií (v jednom stavu může být nejvýše jeden fermion).

Rozdělení zavedli Enrico FermiPaul Dirac roku 1926.

Rozdělovací funkceEditovat

Rozdělovací funkce fFD(E) určuje střední počet částic ve stavu s energií E:

 

kde:

E je energie
kB je Boltzmannova konstanta
T je termodynamická teplota
μ je chemický potenciál (v tomto případě často zvaný Fermiova energie a značený  )

Pro energie   přechází Fermiovo-Diracovo rozdělení v klasické Maxwellovo-Boltzmannovo rozdělení.

LiteraturaEditovat

  • Z. Horák, F. Krupka, Fyzika, 3. vydání. SNTL / Alfa, Praha 1981
  • J. Kvasnica: Statistická fyzika. Academia, Praha, 1983, 1998

Související článkyEditovat