Otevřít hlavní menu

Feria (starověký Řím)

seznam na projektech Wikimedia

Feriae, singulár feria, byly ve starověkém Římě svátky a to jak veřejné tak soukromé, konané pravidelně i nepravidelně. Neslavení či špatné slavení svátků mohlo podle Římanů vést ke ztrátě přízně bohů. V římskokatolické liturgii slovo feria později začalo označovat všední den.[1]

Veřejné svátky (feriae publicae) byly vedeny státními kněžími za účasti úředníků a zahrnovali obětování, modlitby, rituály a hostinu před chrámem. Během těchto slavností bylo zakázano pracovat, včetně právní a politické činnosti. Mohly však být vykonávány činnosti které nesnesli odkladu. Soukromé svátky (feriae privatae) zahrnovali například narozeniny hlavy rodiny a známy byly také rodové svátky (feriae gentes).[1][2]

Podle určení data konání se veřejné svátky dělili na stativae, conceptivae a imperative. Stativae měly pevně stanovené datum, zatímco datum feriae conceptivae bylo každoročně určováno kněžími či úředníky, jednalo se především o svátky svázané se zemědělským cyklem. Feriae imperative byly vyhlašovány konzuly, prétory či diktátorem například v případě nouze či na oslavu vítězství.[1]

Ludi „hry“ měli sice také svůj náboženský rozměr, ale vznikli až později a nebyly oficiálně počítány mezi feriae.[1]

K nejdůležitějším feriae stativae patří následující:

Mezi feriae conceptivae patřili následující svátky:

ReferenceEditovat

  1. a b c d ADKINS, Lesley; ADKINS, Roy A. Antický Řím : Encyklopedická příručka. Praha: Slovart, 2012. ISBN 978-80-7391-579-7. S. 307. 
  2. NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie bohů a mýtů starověkého Říma a Apeninského poloostrova. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-264-3. S. 71.