Otevřít hlavní menu

Ferdinand Čatloš

slovenský generál a politik

Ferdinand Čatloš (7. října 1895 Liptovský Peter16. prosince 1972 Martin) byl příslušníkem československých legií v Rusku v hodnosti velitele bataliónu, slovenský generál, Ministr národní obrany Slovenského státu, po ukončení druhé světové války úředník.

Ferdinand Čatloš
Ferdinand Čatloš.jpg
Narození 7. října 1895
Liptovský Peter
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 16. prosince 1972 (ve věku 77 let)
Martin
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Národný cintorín
Funkce ministr
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

 
Ferdinand Čatloš v Sanoku po skončení polského tažení.

Po vzniku slovenského státu se stal ministrem národní obrany. V roce 1939 velel tažení slovenské armády proti Polsku. V roce 1941 připravoval armádu na boje proti SSSR, do kterých se Slovensko zapojilo v červnu 1941.

Roku 1941 se stal poslancem slovenského sněmu v rámci hromadné kooptace nových poslanců. Mandátu byl zbaven v říjnu 1944.[1][2]

V roce 1944 vypracoval kontroverzní plán vojenského převratu na Slovensku a nastolení vojenské diktatury. V plánu se mimo jiné psalo: „…(Diktatúra) by zrušila vypovedanie vojny ZSSR a jeho spojencom, so súčasným vypovedaním vojny Maďarom, čo by ju razom urobilo veľmi populárnou.“ [3] Právě díky jeho snaze bylo zabezpečeno 4. srpna 1944 letadlo, kterým odletěli kapitán Ferjenčík a Karol Šmidke do SSSR. Plán 23. srpna 1944 doručila delegace SNR do Moskvy. Při té příležitosti Čatloš usiloval o navázání spojení s politickými a vojenskými funkcionáři SSSR, stejně jako se slovenským odbojem. Jeho plány však Slovenská národná rada odmítla.

Po vypuknutí Slovenského národního povstání měl 29. srpna 1944 projev zaměřený proti SNP, ve kterém žádal aby vojenské posádky nekladly odpor německým vojskům, která obsazovala Slovensko. Dále též pomohl německým vojskům při odzbrojování bratislavské posádky, posléze však odešel k povstalcům na střední Slovensko. Na rozkaz Jána Goliana byl zatčen a přepraven do Kyjeva a posléze do Moskvy. Národním soudem v Bratislavě byl po válce odsouzen na 5 let vězení. Od roku 1948 až do své smrti pracoval jako úředník v Martině.

VyznamenáníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. 75. schůze [online]. psp.cz [cit. 2012-10-15]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. 142. schůze [online]. psp.cz [cit. 2012-10-15]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. http://www.fronta.cz
  4. Válka.cz, Medaile Za hrdinstvo
  5. Válka.cz, Pamětní medaile Za obranu Slovenska v březnu 1939
  6. Válka.cz, Mezispojenecká medaile vítězství

Externí odkazyEditovat