Feliks Falk
Feliks Falk (* 25. února 1941 Stanislavov) je polský filmový a divadelní režisér, scenárista, dramatik a výtvarník. Používá také pseudonymy Edward Neyman a Robert F. Lane.
| Feliks Falk | |
|---|---|
 | |
| Narození | 25. února 1941 (83 let) Ivano-Frankivsk |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění ve Varšavě (do 1966) Státní filmová, televizní a divadelní vysoká škola Leona Schillera v Lodži (do 1973) |
| Povolání | filmový režisér, scenárista, divadelní režisér a režisér |
| Ocenění | důstojník Řádu znovuzrozeného Polska (2011) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pochází z haličské židovské rodiny. Je absolventem Akademie výtvarných umění ve Varšavě a pracoval jako grafik v časopise Magazyn Polski. V roce 1967 vydal svoji první divadelní hru, jednoaktovku Výtah.[1] V roce 1973 vystudoval režii na Státní filmové, televizní a divadelní vysoké škole Leona Schillera v Lodži. V roce 1975 se podílel na filmu sedmi začínajících režisérů Obrazki z życia. Byl spoluautorem scénáře k filmu Konkurs na život a zařadil se k hlavním představitelům kina morálního neklidu. Hrál také menší roli režiséra ve filmu Andrzeje Wajdy Člověk z mramoru.
Podle vlastního scénáře natočil snímek Předtanečník, kde ztvárnil Jerzy Stuhr estrádního baviče, usilujícího o úspěch bez ohledu na použité prostředky.[2] Rozpor mezi kariérou a ideály je námětem i Falkova dalšího filmu Šance, odehrávajícího se ve školním prostředí. Pro Janusze Zaorského napsal scénář k filmu Baryton. Jeho film Hrdina roku se v roce 1987 ucházel za Polsko o Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Ohlas vzbudil také televizním filmem Samowolka z roku 1993, jehož tématem je armádní šikana. Za psychologické drama se sociálním podtextem Exekutor získal Feliks Falk v roce 2005 Polskou filmovou cenu, Zlatého lva na Festivalu polských hraných filmů v Gdyni a cenu ekumenické poroty na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu.[3] Natočil také televizní seriál Twarze i maski a podílel se na kolektivním filmovém projektu Solidarita, solidarita.
Vydal sbírku povídek Gmach. Opowieści prawdopodobne i prawdziwe. Je členem Sdružení polských spisovatelů a Polské filmové akademie, působí také v Evropské filmové akademii. Byl pedagogem na lodžské filmové škole a založil produkční firmu Fokus film. Byl členem volebního týmu Bronisława Komorowského před prezidentskými volbami v roce 2010. Je důstojníkem Řádu znovuzrozeného Polska a držitelem zlaté medaile Gloria Artis.[4]
Filmografie
editovat- 1976: Uprostřed léta
- 1978: Předtanečník
- 1979: Šance
- 1981: Był jazz
- 1985: Idol
- 1986: Hrdina roku
- 1989: Kapitał, czyli jak zrobić pieniądze w Polsce
- 1991: Koniec gry
- 1995: Lato miłości
- 2005: Exekutor
- 2009: Enen
- 2010: Joanna
Reference
editovat- ↑ Feliks Falk [online]. FilmPolski.pl [cit. 2024-07-03]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ 45 lat temu premierę miał „Wodzirej” Feliksa Falka. Dzieje.pl [online]. 2023-07-24 [cit. 2024-07-03]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Feliks Falk [online]. Culture.pl [cit. 2024-07-03]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Prezydent odznaczył twórców kultury. Prezydent.pl [online]. 2011-03-21 [cit. 2024-07-03]. Dostupné online. (polsky)[nedostupný zdroj]
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Feliks Falk na Wikimedia Commons - Feliks Falk v Internet Movie Database (anglicky)
- Feliks Falk v Česko-Slovenské filmové databázi
- Akademia polskiego filmu
