Koncept faktoralgebry je vyrobit z nosné množiny původní algebry hrubší objekt se stejnou strukturou. Formálně faktoralgebru tvoří vhodná ekvivalence na nosné množině algebry , nosná množina faktoralgebry se pak bude skládat z bloků ekvivalence .

Faktoralgebry odpovídají homomorfním obrazům algeber a jsou zobecněním faktorgrupy a faktorokruhu.

Definice editovat

Nechť je   algebra. Ekvivalence   na   se nazývá kongruence algebry pokud:

  • Pro každou operaci   a   platí  

Operace faktoralgebry   pak definujeme na blocích ekvivalence takto:

  • Pro každé   a   je  

Jinak řečeno, prvky bloku ekvivalence jsou z hlediska operací zaměnitelné. Proto si také můžeme z každého bloku zvolit reprezentanta, tím dostaneme množinu reprezentantů, která je izomorfní nosné množině faktoralgebry.

Vlastnosti editovat

  • Faktoralgebra má stejnou signaturu jako původní algebra.
  • Kongruence algebry je ekvivalence respektující strukturu algebry.
  • Každá algebra ma alespoň dvě nevlastní faktoralgebry definovány kongruencemi:
    •  
    •  
Tedy ekvivalencí rovnosti a ekvivalencí všech prvků algebry.

Příklady editovat

Uvažujme relaci   v grupě celých čísel  . Ta má zřejmě dva bloky ekvivalence a to sudá a lichá čísla. Nyní je třeba ověřit, že její operace splňují definici faktorgupy. Tedy že:

  • pro operaci sčítání  :   platí  
  • pro operaci inverze  :   platí  
  • konstantni prvek (operace arity 0) se zobrazí na konstantní prvek   (je splněno vždy).

Což jde jednoduše ověřit. Například pro operaci sčítání máme čtyři možnosti   je buď sudé, nebo liché a stejně tak  .

Nosnou množinu faktorgrupy reprezentovat například jako  , neboť   je reprezentantem sudých čísel a   je reprezentantem čísel lichých.


Mějme grupu permutací na   prvcích   a relaci ekvivalence  . Tedy dvě permutace jsou ekvivalentní, pokud mají stejné znaménko. Pak faktoralgebra bude izomorfní s faktoralgebrou v předchozím případě. (Stačí si uvědomit, že inverzní permutace má stejné znaménko, složení permutací má znaménko   a nulovým prvkem, je identita.)

Věta o izomorfismu editovat

Je-li   homomorfismus algeber, pak platí  .

Tedy algebra určená rozkladem nosné množiny algebry   podle jádra homomorfismu   je isomorfní s obrazem homomorfismu  .

Myšlenka důkazu:

  • Je li   homomorfismus   pak jádro zobrazení   je kongruence algebry  .
  • Je li   homomorfismus   a   kongruence na   taková, že  , pak je zobrazení   je homomorfismus.
  • Pak   je prostý a na a je tedy izomorfismem.


Každá kongruence na algebře   je tedy jádrem vhodného homomorfismu, ten můžeme sestrojit jako zobrazení z  , tedy  .

Naopak každé jádro homomorfismu   je kongruence  .

Dále pak každá faktoralgebra odpovídá obrazu homomorfismu, tedy   pro  .

A naopak projekce   je homomorfismem pro kongruenci na algebře  .

Příklad editovat

V předchozím případě bychom mohli zvolit homomorfismus zobrazující sudá čísla na prvek   a lichá čísla na prvek  , příslušné operace by byly zadefinovány takto:

  • Operace  
+ 0 1
0 0 1
1 1 0
  • Operace  

-0 = 0, -1 = 1

  • Operace  

Konstanta 0 se zobrazí na 0.

Pak jádro homomorfismu bude relace ekvivalence rozdělená na blok sudých a blok lichých čísel a faktoralgebra podle jádra zobrazení bude izomorfní s algebrou určenou obrazem homomorfismu.

Literatura editovat

Související články editovat