Ester Krumbachová

česká režisérka, spisovatelka, scenáristka a scénografka

Ester Krumbachová (12. listopadu 1923 Brno13. ledna 1996 Praha) byla významná česká filmařka. Ve své práci kombinovala řadu uměleckých profesí, neboť byla režisérka, dramatička, spisovatelka, scenáristka, výtvarnice, scénografka a kostýmní návrhářka. Jednalo se o výraznou představitelku tzv. České nové vlny československého filmu v 60. letech 20. století.

Ester Krumbachová
Narození12. listopadu 1923
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí13. ledna 1996
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníspisovatelka, režisérka, scenáristka, filmová režisérka a scénografka
OceněníCena ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize (2021)
ChoťJan Němec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Obrázek Tomuto článku chybí obrázky. Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načíst a přidat do článku. Pro rychlejší přidání obrázku můžete přidat žádost i sem.
WikiProjekt Fotografování

ŽivotEditovat

Otec Jan Krumbach pocházel ze Slovenska, z Bratislavy–Petržalky. Působil jako úředník, prokurista, ředitel, obchodník a v Brně se také pohyboval kolem automobilismu a automobilových závodů.[1] Hodně času trávil v cizině, až si našel jinou známost v Praze a Esteřinu matku s dvěma dětmi opustil. Matka, která byla učitelka židovského původu a kromě Ester s ním měla ještě syna Jana, se tak ocitla v tíživé finanční situaci, ale protože rutinní starost o domácnost nebyla její silnou stránkou, běžný chod rodiny tak ležel zejména za protektorátu z velké části na dceři Ester. Na druhé straně údajná kolaborace či styky otce s nacisty možná ochránily opuštěnou ženu a děti před koncentračním táborem. Otec však zemřel ještě před koncem války.

Na začátku protektorátu Ester Krumbachová studovala na řádovém dívčím československém gymnáziu a na čtvrté české státní reálce v Brně.[2] V letech 19431946 pak vystudovala Školu uměleckých řemesel (ŠUŘ) v Brně.[3] Po škole kvůli nedostatku pracovních nabídek v oboru vystřídala řadu manuálních zaměstnání, např. pracovala jako aranžérka na zemědělských výstavách, pásla ovce v romské osadě, prodávala len, brigádničila jako zemědělská dělnice v pohraničních lesích. Záhy po válce se také poprvé v Brně na krátkou dobu provdala za architekta Boleslava Písaříka (* 1924 Brno) – mimo jiné proto, aby se dostala z neutěšených bytových podmínek pavlačového domu na Údolní ulici.[4][5] V 1. polovině 50. let odešla do plzeňského divadla s druhým manželem, režisérem a překladatelem Svatoslavem Papežem (1923 Ivančice –1996 Plzeň).[6] Už v roce 1954 ale odjela z Plzně do Českých Budějovic a nastoupila na pozici propagační referentky v Krajském oblastním divadle, zanedlouho se tam začala uplatňovat jako scénografka a kostýmní výtvarnice. Zde se seznámila s režisérem Miroslavem Macháčkem, s nímž začala pracovat a žít. V roce 1956 s ním odešla do Prahy a navrhovala scény a kostýmy pro představení v Městských divadlech pražských a nakonec i v pražském Národním divadle.

V roce 1961 se etablovala i v českém filmu nejprve jako výtvarnice ve snímku Muž z prvního století režiséra Oldřicha Lipského. Coby výtvarnice a návrhářka kostýmů pak velmi často spolupracovala s mnoha režiséry České nové vlny, ale také s režiséry starší generace, např. Otakarem Vávrou. Nějakou dobu byla provdána za jednoho z režisérů „zlatých šedesátých“ Jana Němce, který byl v pořadí třetím manželem a se kterým spolupracovala na některých filmech. Dále spolupracovala i na trezorových snímcích Ucho Karla Kachyni a Valérie a týden divů Jaromila Jireše, což během tzv. normalizace způsobilo, že od roku 1970 nesměla dlouhých 20 let u filmu vůbec pracovat.

V té době se věnovala především spisovatelské a scenáristické činnosti. Bydlela v Praze v bytě na Zelené Lišce, kde chovala kočky. Po roce 1989 se opět k filmování vrátila, nicméně její tehdejší návrat nebyl už zdaleka tak úspěšný jako tomu bylo v 60. letech 20. století. Trpěla také depresemi, které utápěla v alkoholu, což patrně uspíšilo její smrt v roce 1996.

PozůstalostEditovat

V roce 2016 se díky iniciativě kurátorek Zuzany Blochové a Edith Jeřábkové ze spolku Are podařilo získat od dědiců kompletní pozůstalost Krumbachové a ta bude postupně zpřístupňována veřejnosti.[7] Na přelomu let 2017–2018 se konala v Praze první výstava z této pozůstalosti v galerii Tranzitdisplay.[8] Na přelomu let 2021–2022 byla v Domě umění města Brna kurátorkami Edith Jeřábkovou a Kateřinou Svatoňovou uspořádána další výstava, kde součástí expozice byly i živé kočky.[9][10][11]

Režisér Jan Němec o spolupráci s EsterEditovat

„Ester Krumbachová byla múza, jakási šedá eminence filmů ze šedesátých let. Pracovala se mnou jako výtvarnice na filmu Démanty noci, společně jsme napsali scénář k O slavnosti a hostech a spolupracovali jsme na filmu Mučedníci lásky. Když jsem byl v Amsterdamu, vymysleli jsme spolu přes telefon krátký film Matka a syn. Byla talentovaná, psala, tvořila kostýmy a návrhy, ovlivnila nejen mě, ale i Věru Chytilovou. Otakar Vávra a Karel Kachyňa natočili své nejlepší filmy ve spolupráci s ní. Pozitivně ovlivnila český film.“ (Jan Němec)

Filmografie (výběr)Editovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Jan Krumbach v Encyklopedii dějin města Brna [online]. [cit. 2022-03-05]. Dostupné online. 
  2. Lhostejnost odpustit nedovedu – Ester Krumbachová [online]. 2020-05-07 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. 
  3. Almanach k 70. výročí ŠUŘ Brno. Seznam absolventů a pedagogů. Brno 1994.
  4. Pátrání po Ester. Dokumentární životopisný film. Scénář a režie Věra Chytilová. Česko 2005. Informace online.
  5. Boleslav Písařík v informačním systému abART
  6. Svatoslav Papež v encyklopedii Plzně
  7. 5 a 1/2 scénáře Ester Krumbachové (ed. Jan Bernard) [online]. [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. 
  8. KUPKOVÁ, Marika. Jak zacházet s géniem? [online]. Artalk, 2018-01-26 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. 
  9. Filmařka Ester Krumbachová promlouvá z Domu umění města Brna [online]. [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. 
  10. Ester Krumbachová v Domě umění města Brna [online]. Artalk, 2022-01-24 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. 
  11. Ester Krumbachová on Artyčok [online]. Artyčok, 2022-02-23 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Krumbachová, Ester. První knížka Ester. Praha: Primus, 1994.
  • Valtrová, Marie. Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 243, 362, ISBN 80-85625-19-9
  • Valtrová, Marie. ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 16, 19, 21, 24, 53, 78, ISBN 80-7243-121-8
  • Sarvaš, Rostislav. Nevšední setkání. Praha: Academia, 2003.
  • Bernard, Jan (ed.). 5 a 1/2 scénáře Ester Krumbachové. FAMU Praha,

Filmové dokumenty o Ester KrumbachovéEditovat

Externí odkazyEditovat