Ernesto Cardenal

nikaragujský básník a římskokatolický kněz

Ernesto Cardenal (* 20. ledna 1925 Granada1. března 2020 Managua[1]) byl nikaragujský básník, římskokatolický kněz, teolog osvobození a aktivista. Ve své tvorbě propojoval osobní a společenskou tematiku, využíváním epigramatické formy navazoval na styl Ezry Pounda.[2]

Ernesto Cardenal
Rodné jménoErnesto Cardenal Martínez
Narození20. ledna 1925
Granada
Úmrtí1. března 2020 (ve věku 95 let)
Managua
Příčina úmrtíchronické renální selhání a srdeční zástava
Povoláníbásník, katolický kněz, sochař, malíř, teolog, překladatel, politik, spisovatel a výtvarník
Alma materFaculty of Philosophy and Literature, UNAM (1942–1946)
Kolumbijská univerzita (1946–1947)
Colegio Centro América
Žánrlyrika
TémataTeologie osvobození, nikaragujská literatura, teologie, marxismus, malířství a sochařství
OceněníMírová cena německého knižního obchodu (1980)
čestný doktor Valencijské univerzity (1987)
honorary doctorate of the University of Granada (1987)
Pablo Neruda Ibero-American Poetry Award (2009)
Čestný odznak Za vědu a umění (2010)
… více na Wikidatech
Politická příslušnostSandinovská fronta národního osvobození (do 1994)
Unión Democrática Renovadora
PříbuzníFernando Cardenal (sourozenec)
Pedro Joaquín Chamorro Cardenal (bratranec)
VlivyThomas Merton
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Pocházel ze zámožné rodiny, jeho příbuzným byl spisovatel Pablo Antonio Cuadra. Měl mladšího bratra Fernanda (1934–2016), který byl politikem a knězem.

Vystudoval literaturu na Mexické národní autonomní univerzitě, cestoval po USA a Evropě, roku 1950 se vrátil do vlasti. Po potlačení povstání proti prezidentovi Anastasiovi Somozovi v dubnu 1954 emigroval do USA a vstoupil do trapistického kláštera Gethsemani, který vedl Thomas Merton. Roku 1957 vydal první básnickou sbírku Hora 0. Vystudoval teologii a v roce 1965 byl v rodné Granadě vysvěcen na kněze. Patřil k příznivcům teologie osvobození a podporoval sandinisty. Založil komunitu na ostrovech Solentiname na jezeře Nikaragua, zaměřenou na rozvoj umělecké tvorby místních obyvatel a řízenou na základě křesťanských zásad.

Po svržení somozovského režimu v roce 1979 ho Daniel Ortega jmenoval nikaragujským ministrem kultury.[3] Pro svou účast v prosovětské vládě se dostal do sporu s papežem Janem Pavlem II. při jeho návštěvě Nikaraguy v roce 1983 a o rok později byl laicizován; církevního trestu ho zprostil až papež František roku 2019. Funkci ministra Cardenal zastával do roku 1987, kdy bylo ministerstvo kultury v rámci úsporných opatření zrušeno. Byl zastáncem koncepce „revolución desprovista de venganza“ (revoluce, která se nemstí) a kritizoval stále represivnější povahu Ortegova režimu, v roce 1995 patřil k zakladatelům umírněně levicové strany Movimiento Renovador Sandinista (Hnutí sandinistické obnovy). Angažoval se také v nadnárodním projektu společenských reforem Stock Exchange of Visions, založil kulturní nadaci Casa de los tres mundos (Dům tří světů). Zemřel ve věku 95 let v Managui na následky selhání srdce a ledvin.

Vyznamenání a ocenění editovat

Státní vyznamenání editovat

Ocenění editovat

Tvorba editovat

Výbor z Cardenalovy poezie v českých překladech Jana Hlouška vydalo v roce 1987 nakladatelství Odeon pod názvem Nultá hodina.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. „Revoluce patří i jezerům, řekám, zvířatům a stromům.“ Zemřel Ernesto Cardenal a2larm.cz, 2. 3. 2020.
  2. About Ernesto Cardenal. Stony Brook University Dostupné online Archivováno 20. 11. 2018 na Wayback Machine.
  3. El Poder de la Palabra Dostupné online Archivováno 25. 6. 2018 na Wayback Machine.
  4. Story Map Tour. www.arcgis.com [online]. [cit. 2020-06-24]. Dostupné online. 
  5. Odpověď na parlamentární otázku
  6. Seznam laureátů ceny za odvahu svědomí opatství Míru archivovaná verzew
  7. Festival Internazinale di Poesia di Milano Dostupné online
  8. Ernesto Cardenal y Solentiname: ¿Existió la utopía de Waslala?. Buscando Waslala. Dostupné online [cit. 20 April 2017]. 

Externí odkazy editovat