Ernesto Cardenal

Ernesto Cardenal
Ernesto Cardenal
Rodné jméno	Ernesto Cardenal Martínez
Narození	20. ledna 1925 ; Granada
Úmrtí	1. března 2020 (ve věku 95 let) ; Managua
Příčina úmrtí	chronické renální selhání a srdeční zástava
Povolání	básník, katolický kněz, sochař, malíř, teolog, překladatel, politik, spisovatel a výtvarník
Alma mater	Faculty of Philosophy and Literature, UNAM (1942–1946); Kolumbijská univerzita (1946–1947); Colegio Centro América
Žánr	lyrika
Témata	Teologie osvobození, nikaragujská literatura, teologie, marxismus, malířství a sochařství
Ocenění	Mírová cena německého knižního obchodu (1980); čestný doktor Valencijské univerzity (1987); honorary doctorate of the University of Granada (1987); Pablo Neruda Ibero-American Poetry Award (2009); Čestný odznak Za vědu a umění (2010); … více na Wikidatech
Politická příslušnost	Sandinovská fronta národního osvobození (do 1994); Unión Democrática Renovadora
Příbuzní	Fernando Cardenal (sourozenec); Pedro Joaquín Chamorro Cardenal (bratranec)
Vlivy	Thomas Merton
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernesto Cardenal (* 20. ledna 1925 Granada – 1. března 2020 Managua^[1]) byl nikaragujský básník, římskokatolický kněz, teolog osvobození a aktivista. Ve své tvorbě propojoval osobní a společenskou tematiku, využíváním epigramatické formy navazoval na styl Ezry Pounda.^[2]

Život editovat

Pocházel ze zámožné rodiny, jeho příbuzným byl spisovatel Pablo Antonio Cuadra. Měl mladšího bratra Fernanda (1934–2016), který byl politikem a knězem.

Vystudoval literaturu na Mexické národní autonomní univerzitě, cestoval po USA a Evropě, roku 1950 se vrátil do vlasti. Po potlačení povstání proti prezidentovi Anastasiovi Somozovi v dubnu 1954 emigroval do USA a vstoupil do trapistického kláštera Gethsemani, který vedl Thomas Merton. Roku 1957 vydal první básnickou sbírku Hora 0. Vystudoval teologii a v roce 1965 byl v rodné Granadě vysvěcen na kněze. Patřil k příznivcům teologie osvobození a podporoval sandinisty. Založil komunitu na ostrovech Solentiname na jezeře Nikaragua, zaměřenou na rozvoj umělecké tvorby místních obyvatel a řízenou na základě křesťanských zásad.

Po svržení somozovského režimu v roce 1979 ho Daniel Ortega jmenoval nikaragujským ministrem kultury.^[3] Pro svou účast v prosovětské vládě se dostal do sporu s papežem Janem Pavlem II. při jeho návštěvě Nikaraguy v roce 1983 a o rok později byl laicizován; církevního trestu ho zprostil až papež František roku 2019. Funkci ministra Cardenal zastával do roku 1987, kdy bylo ministerstvo kultury v rámci úsporných opatření zrušeno. Byl zastáncem koncepce „revolución desprovista de venganza“ (revoluce, která se nemstí) a kritizoval stále represivnější povahu Ortegova režimu, v roce 1995 patřil k zakladatelům umírněně levicové strany Movimiento Renovador Sandinista (Hnutí sandinistické obnovy). Angažoval se také v nadnárodním projektu společenských reforem Stock Exchange of Visions, založil kulturní nadaci Casa de los tres mundos (Dům tří světů). Zemřel ve věku 95 let v Managui na následky selhání srdce a ledvin.