Daniel Ortega

nikaragujský politik

José Daniel Ortega Saavedra (* 11. listopadu 1945, La Libertad[1]) je nikaragujský politik. V současnosti vykonává funkci prezidenta země, funkce se ujal 10. ledna 2007.

José Daniel Ortega Saavedra
Daniel Ortega (cropped).jpg
Stranická příslušnost
Členství Sandinovská fronta národního osvobození (FSLN)

Narození 11. listopadu 1945 (72 let)
La Libertad
Choť Rosario Murillo
Alma mater Central American University (Managua)
Ruská univerzita družby národů
Profese politik
Commons Kategorie Daniel Ortega
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rosario Murillo, manželka Daniela Ortegy

Obsah

ŽivotEditovat

Ortega vyrůstal v rodině, která byla v opozici vůči diktatuře rodu Somozů. V roce 1962 vstoupil do odbojové organizace Sandinovská fronta národního osvobození (FSLN). O rok později začal studovat na univerzitě Universidad de América Central, studium však nedokončil a věnoval se odbojové činnosti.

Roku 1967 se stal vůdcem FSLN pro guerillové akce ve městech. Ve snaze opatřit finanční prostředky pro odboj téhož roku vyloupil banku, byl však dopaden a odsouzen do vězení, kde pobýval do roku 1974. Po propuštění byl vyhoštěn na Kubu, kde za podpory kubánského a sovětského režimu připravoval revoluci v Nikaragui.

Poprvé prezidentem (1985–1990)Editovat

Sandinovské frontě se podařilo v roce 1979 svrhnout diktaturu rodu Somozů při tzv. Sandinistické revoluci. Ortega se stal roku 1981 koordinátorem vládní junty a v roce 1984 byl zvolen v nedemokratických volbách prezidentem. Úřadu se ujal až o rok později.[2] Voleb se nemohla účastnit opozice. Od roku 1979 do 1990 byla jedinou vládní stranou. Diktaturu Somozů tak vystřídala marxistická diktatura klanu Ortegů. Jeho režim byl podporován ze strany SSSR, během občanské války za jeho vlády probíhal boj s tzv. „contras“ podporovanými USA a jejich tehdejším prezidentem Ronaldem Reaganem. Po konci studené války v roce 1990 podepsaly obě strany příměří. Následné prezidentské volby Ortega prohrál, úřadu se tak ujala vítězná opoziční uchazečka Violeta Chamorro (španělsky Unión Nacional Opositora; UNO).

Ortega kandidoval i v dalších prezidentských volbách, zprvu však neúspěšně. Roku 1996 prohrál s Arnoldem Alemánem; v roce 2001 s Enriquem Bolañosem.

Podruhé prezidentem (2007)Editovat

Vyhrál až volby v roce 2006 v atmosféře přetrvávající chudoby a nespokojenosti s liberálními reformami a s korupcí. K jeho vítězství přispěl i jeho příklon ke katolické církvi, která byla za jeho předešlého režimu perzekvována. Před volbami se mimo jiné zaručil za bezpečnost zahraničních investic. Úřadu se opět ujal až v roce následujícím.[3] V roce 2009 se avšak již jako prezident obrátil na soud, aby mu povolil opětovně kandidovati v následujících prezidentských volbách a se se svým požadavkem u soudu uspěl.[4]

Potřetí prezidentem (2011)Editovat

V listopadu roku 2011 byl zvolen potřetí prezidentem země.[5] V rámci tohoto třetího prezidentského období učinil v prosinci roku 2013, poměrem 64 hlasů z 90 hlasujících poslanců, nutné ústavní změny, které mu následně umožnily ucházeti se o prezidentský úřad i potřetí v řadě.[6][7]

Počtvrté prezidentem (2016–)Editovat

Na počátku listopadu roku 2016 se tak stal již počtvrté prezidentem Nikaraguy, když se ziskem 72,5 % odevzdaných hlasů porazil v prezidentském volebním klání kandidujícího Maximina Rodrígueze z Ústavní liberální strany (španělsky Partido Liberal Constitucionalista; PLC).[8] Za svoji zastupující prezidentku si vybral svoji choť Rosariu Murillovou.[9]

Osobní životEditovat

Od roku 1979 je jeho manželkou Rosario Murillo Zambrana (* 1951),[10] nikaragujská spisovatelka, vrchní tisková mluvčí Ortegovy vlády a televizní obhájkyně jeho vládní politiky, která má ze svého prvního manželství tři děti a se současným druhým mužem, Danielem Ortegou, pak dalších sedm.[11]

Zastávané názoryEditovat

Zastává ideu multipolárního světa coby opozici k bipolárnímu či monopolárnímu řádu, ve kterém by jedna supervelmoc diktovala ostatním zemím své zájmy. Angažuje se v dokončení nikaragujského průplavu, který podle jeho slov přispěje k větší nezávislosti jeho země na USA a EU. Kloní se k levici, k větší vzájemnosti zemí Střední a Latinské Ameriky, je odpůrcem neoliberalismu, o němž zmiňuje, že skončil katastrofou.

ReferenceEditovat

  1. Biografia de Daniel Ortega. www.biografiasyvidas.com [online]. [cit. 2016-11-10]. Dostupné online. 
  2. Ortega Saavedra Daniel - Encyklopedia PWN - źródło wiarygodnej i rzetelnej wiedzy. encyklopedia.pwn.pl [online]. [cit. 2018-01-01]. Dostupné online. (polsky) 
  3. Daniel Ortega vyhral tretie voľby, zostáva nikaragujským prezidentom. aktuality.sk. 2016-11-07. Dostupné online [cit. 2018-01-01]. (slovensky) 
  4. Ortega ve stopách Cháveze. Chce být znovu prezidentem | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz. 2009-11-01. Dostupné online [cit. 2018-01-01]. (česky) 
  5. KOUBEK, David; VYDROVÁ, Michaela. Daniel Ortega se stal už potřetí prezidentem Nikaragui. iROZHLAS.cz. 2011-11-08. Dostupné online [cit. 2018-01-01]. (česky) 
  6. Nikaragua změnila ústavu, Ortega může být prezidentem i počtvrté. Deník.cz. 2013-12-11. Dostupné online [cit. 2018-01-01]. (česky) 
  7. V Nikaragui obhájil Daniel Ortega prezidentské křeslo. Novinky.cz. 2016-11-07. Dostupné online [cit. 2018-01-01]. (česky) 
  8. Prezidentem Nikaraguy je znovu Ortega, viceprezidentkou jeho žena. Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje. 2016-11-07. Dostupné online [cit. 2018-01-01]. (česky) 
  9. Prezidentem Nikaraguy je znovu Ortega, viceprezidentkou jeho žena. Deník.cz. 2016-11-08. Dostupné online [cit. 2018-01-01]. (česky) 
  10. Biografía de Daniel Ortega Saavedra. www.buscabiografias.com [online]. [cit. 2016-11-10]. Dostupné online. 
  11. Ortega chce mít za viceprezidentku manželku. Novinky.cz. 2016-08-04. Dostupné online [cit. 2018-01-01]. (česky) 

Externí odkazyEditovat