Eparchie petrozavodská

Eparchie Petrozavodsk je eparchie ruské pravoslavné církve nacházející se v Rusku.

Eparchie Petrozavodsk
Základní informace
SídloPetrozavodskRuskoRusko Rusko
KatedrálaSobor svatého Alexandra Něvského (Petrozavodsk)
Zřízena22. května 1828
MetropolitaKonstantin (Gorjanov)
Další informace
Zeměpisné souřadnice
Webhttps://eparhia10.ru/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Území a titul biskupa

editovat

Zahrnuje správní hranice území městského okruhu Petrozavodsk, také Kondopožského, Lachděnpochského, Medvežjegorského, Oloněckého, Pitkjarantského, Prioněžského, Prjažinského, Pudožského, Sortavalského a Suojarvského rajónu republiky Karélie.

Eparchiálnímu biskupovi náleží titul biskup petrozavodský a karelský.

Historie

editovat

Pravoslaví na území Korelské země se již pravděpodobně vyskytovalo před rokem 1227, kdy došlo ke křtu mnoha příslušníků kmene Karelů knížetem Jaroslavem Vsevolodovičem. Mladý Švédský stát často rozšiřoval své majetky a napadal zemi Karelů. Švédové se často uchylovali k podpoře katolické církve a rozpory mezi katolickou a pravoslavnou církví se často stávaly záminkou švédské agrese.

Roku 1589 byla zřízena korelská eparchie a jejím biskupem se stal archimandrita monastýru Simonov Silvestr. Jeho sídlem byla pevnost Korela.

V letech 1708 až 1764 existovala eparchie korelská a ladožská patřící do novgorodské metropole.

Pro zlepšení církevní správy a církevního života byl dekretem carevny Kateřiny II. Veliké zřízen dne 26. února 1764 oleněcký a kargopolský vikariát novgorodské eparchie. Sídlem vikáře byl Alexandro-Svirský monastýr ve Staré Slobodě.

Dne 15. května 1787 došlo dekretem carevny Kateřiny Veliké ke spojení oleněckého vikariátu s archangelskou eparchií.

Dne 5. října 1798 dekretem cara Pavla I. byly petrozavodské, oloněcké, kargopolské, vytěgorské a pudožské farnosti převedeny do jurisdikce novgorodské eparchie.

Od začátku 19. století byl sever Oloněcké gubernie jedním z velkých center Starověrců.

Dne 22. května 1828 byla rozhodnutím Nejsvětějšího synodu zřízena samostatná oloněcká eparchie s centrem v Petrozavodsku. Prvním eparchiálním biskupem se stal biskup starorusský a vikář novgorodské eparchie Ignatij (Semjonov).

Zpočátku byl katedrálním chrámem sobor svatých apoštolů Petra a Pavla a následně roku 1872 se hlavním chrámem stal sobor Seslání Ducha svatého.

Ve 20. a 30. letech 20. století existoval spolu s oloněckou eparchií také renovační karelská eparchie. Chrámy v Karélii často přecházeli pod jurisdikci renovátorů a zase naopak.

Roku 1929 se hranice eparchie srovnaly s hranicemi Karelskou autonomní sovětskou socialistickou republikou.

Pote co vyhořel petropavlovský a voskreesenský sobor a byl uzavřen chrám svatého Alexandra Něvského a sobor Seslání Ducha svatého, příznivci moskevského patriarchátu přišli také o všechny ostatní chrámy. Roku 1929 byl s rozhodnutím NKVD po zaslání žádosti farní rady soboru Seslání Ducha svatého převeden z renovačního schizmatu chrám svaté Kateřiny do jurisdikce Moskevského patriarchátu. Tento chrám byl až do konce 30. let hlavním chrámem biskupa. Roku 1937 měl moskevský patriarchát v oblasti Karelské ASSR 26 fungujících chrámů.

Během Velké čistky v letech 1937-1938 byli potlačení jak renovační duchovenstvo tak příznivci patriarchátu.

Během Velké vlastenecké války došlo od července 1941 k dalšímu zavírání chrámů. Na okupovaném území Karélii došlo k obnově náboženského života v letech 1941-1944 působením pravoslavných (vojenských) kněží Finské autonomní pravoslavné církve Konstantinopolského patriarchátu. Mezi jeromonachy této církve byly např. také rusové Pavel (Olmari), pozdější hlava této církve a Mark (Šavykin), pozdější biskup ladožský a vikář leningradské eparchie.

V osvobozeném Petrozavodsku se nacházel jen jediný ruský kněz. Dne 28. srpna 1944 byla sprava eparchie svěřena pskovskému arcibiskupovi Grigoriju (Čukovi). Roku 1947 získala eparchie svého biskupa a její jméno se změnilo na Petrozavodsk a Oloněc. Roku 1949 byla správa znovu svěřena leningradskému metropolitovi. V letech 1962 až 1986 měla eparchie jen čtyři farnosti.

Dne 19. července 1990 získala eparchie znovu svůj samostatný status a 14. srpna byl archimandrita Manuil (Pavlov) rukopoložen patriarchou Alexijem II. na jejího biskupa.

Dne 29. května 2013 byla rozhodnutím Svatého synodu zřízena z části území eparchie nová eparchie kostomukšská, která se stala součástí nově vzniklé karelské metropole.

Seznam biskupů

editovat

Korelská eparchie

editovat

Oleněcký a Kargopolský vikariát

editovat

Oleněcká a Archangelská eparchie

editovat
  • 1787–1798 Veniamin (Krasnopěvkov-Rumovskij)

Oleněcká a Petrozavodská eparchie

editovat

Petrozavodská a Oloněcká eparchie

editovat

Petrozavodská a Karelská eparchie

editovat
  • 1996–2013 Manuil (Pavlov)

Petrozavodská eparchie

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Петрозаводская епархия na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

editovat