Otevřít hlavní menu

Entuziasmus nebo entusiasmus (řec. ενθουσιασμός enthúsiasmos) značí dnes nadšení pro něco.

ReligionistikaEditovat

Slovo entuziasmus je náboženského původu. Ve starém Řecku znamenalo božské nadšení či zápal, stav člověka, do něhož vstoupilo božstvo (enthúsios = naplněný božským). Ostatně i české slovo "na-dchnouti" má podobný původ. Tato schopnost se přičítala především jasnovidcům, prorokům a věštkyním (sibyllám). Také rity, které Řekové slavili například v mysteriích boha Dionýsia, měly uvádět účastníky do stavu nadšení a vytržení, jakési božské opilosti. Ta se neprojevovala pouze ve vnitřním prožitku, ale i navenek neobvyklým chováním, gesty a nápadnými projevy.

Takové projevy "posedlosti" a "vytržení" se vyskytovaly a vyskytují téměř ve všech kulturách, v šamanismu, u islámských dervišů a podobně. Naopak judaismus i křesťanství byly vůči projevům entuziasmu spíše kritické a zdrženlivé. Apoštol Pavel dával přednost srozumitelným projevům Ducha před "mluvením jazyky" (glosolalií) (1Kor 13,1.14). Entuziasmus tak byl v křesťanství vytlačen na okraj a do různých sekt, vyskytoval se však znovu a znovu, v mystice, v pietismu, v rosenkruciánství, u Swedenborga a nejnověji v charismatickém hnutí. Zejména v Anglii byly projevy entuziasmu po náboženských válkách výslovně zakázány. Také v judaismu se entuziasmus objevil například v chasidiství 18. století.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Lexikon der Religionen. Freiburg 1987, heslo Enthusiasmus.

LiteraturaEditovat

  • Lexikon der Religionen. Freiburg: Herder 1987
  • Ottův slovník naučný, heslo Enthusiasmus. Sv. 8, str. 637.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat