Wikipedie

Emilie Bartoňová

česká odbojářka (1904–1942)

Emilie Bartoňová, rozená Welzová (respektive Wölz(ová)) (20. července 1904 Kolín – 23. prosince 1942 Koncentrační tábor Osvětim)[1] byla za protektorátu členkou odbojové skupiny působící na Pardubicku. Spolu se svým manželem – pardubickým dětským lékařem MUDr. Josefem Bartoněm – patřila ke spolupracovníkům paradesantního výsadku Silver A.

Emilie Bartoňová
Jiná jménaWölz; Wölzová
Narození20. července 1904
Kolín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. prosince 1942 (ve věku 38 let)
Koncentrační tábor Osvětim
PolskoPolsko Polsko
Příčina úmrtízavražděna v plynové komoře
BydlištěPardubice, Smilova ulice číslo 353
Povoláníodbojářka, zpěvačka a herečka
ZaměstnavatelMěstské divadlo Pardubice
Domovské městoPardubice
ChoťJosef Bartoň
DětiIvan (* 1930)
Eliška Dusilová (* 1931)
RodičeFerdinand Wölz
Josefa Wölz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Emilie Welzová se narodila 20. července 1904 v Kolíně. Její matkou byla Josefa Wölz (rozená Novak) z Kolína; jejím otcem byl kolínský občan Ferdinand Wölz. Jako zpěvačka a herečka měla angažmá v pardubickém divadle. V květnu roku 1929 se provdala za lékaře MUDr. Josefa Bartoně.[1] V roce 1930 se manželům narodil syn Ivan a 10. července 1931 dcera Eliška. Emilie Bartoňová byla vyučenou modistkou, ale po sňatku se stala ženou v domácnosti místního lékaře, starala se o děti, dům a zahradu.[2][p. 1]

Ke spolupráci s pardubickým odbojem se Josef Bartoň nejspíše dostal přes Františka Hladěnu, který jej v lednu 1942 seznámil s Alfrédem Bartošem – velitelem výsadku Silver A. Manželé Bartoňovi byli blízkými přáteli rodiny Arnošta Košťála – všichni, kdo úzce spolupracovali se členy výsadku Silver A se navzájem dobře znali a pojilo je přátelství. Josef s Emílie Bartoňovi pak až do svého zatčení pomáhali domácímu odboji na Pardubicku (zejména pak parašutistům z výsadku „Silver A“.)

Dne 16. června 1942 došlo ke zradě Karla Čurdy,[p. 2] díky kterému se Gestapo dostalo ke jménům a adresám spolupracovníků parašutistů a mimo jiné zatklo Hanu a Václava Krupkovi. V jejich bytě nalezlo i Bartošovi záznamy. Není zřejmé co v nich přesně bylo, pravdou je, že nemohlo jít o konkrétní jména, protože k dalšímu zatýkání docházelo postupně jak byla prolamována konspirace.

Emilie Bartoňová byla zatčena gestapem spolu se svým manželem v sobotu 20. června 1942.[1] Nejprve byla vězněna v tzv. pardubické donucovací pracovně,[2] poté byla koncem září 1942 deportována transportem do koncentračního tábora v Osvětimi s poznámkou „návrat nežádoucí“.[1] Josef Bartoň byl 2. července 1942 zastřelen spolu s ostatními pardubickými spolupracovníky výsadku Silver A na pardubickém zámečku, jeho tělo bylo spáleno v místním pardubickém krematoriu a popel vysypán do Labe. Emilie Bartoňová byla zavražděna 23. prosince 1942 (v 9:40 hodin) v plynové komoře koncentračního tábora Osvětim.[1][3]

  • Vězeňské fotografie Emilie Bartoňové při příchodu do KT Osvětim
  •  
  •  
  •  

Děti manželů Bartoňových byly přítomny zatčení svých rodičů a po odchodu gestapa byly ponechány o samotě doma.[2][p. 3] Eliška s Ivanem se toulaly po ulicích Pardubic v obavách, že se pro ně domů vrátí gestapo.[2] Na ulici se jich ujala služebná rodiny Hakových – u nich pak děti zůstaly až do konce druhé světové války.[2] Příbuzní na ně posílali paní Marii Hakové peníze.[2] Po skončení druhé světové války se osiřelí sourozenci přestěhovali do Prahy, kde skromně žili. Ivan Bartoň vystudoval medicínu, Eliška Bartoňová (provdaná Dusilová)[4] vystudovala pedagogickou fakultu a stala se učitelkou.[2]

Připomínky Josefa a Emilie Bartoňových editovat

  • Jako ulice Bartoňova je pojmenována jižní část pardubického sídliště Dubina.
  • Na domě Bartoňových v pardubické Smilově ulici číslo 353 je umístěna pamětní deska manželů Bartoňových.[5]
  • V rámci kompozice pomníku obětem první a druhé světové války ve Stojicích u hřbitova poblíž kostela je umístěn i žulový kvádr věnovaný Josefu Bartoňovi a jeho ženě Emilii.[6][7] Na pamětním sloupku v levé části pomníku je nápis:

SVĚTLÉ PAMÁTCE / NAŠEHO OBČANA / MUDr. / JOSEFA BARTONĚ / ODB. DĚTSKÉHO LÉKAŘE / V PARDUBICÍCH, / KTERÝ BYL ZA VÁLKY PRO / VLASTENECKOU ČINNOST / DNE 2.ČERVENCE /1942 / V PARDUBICKÉM ZÁMEČKU / NĚMECKÝMI OKUPANTY / UMUČEN. / JEHO CHOŤ UMUČENA / DNE 23. PROSINCE 1942 / V PLYNOVÉ KOMOŘE / V OSWIECIMI.[8]

V kultuře editovat

Fotogalerie editovat

  •  
    Německy psaný úmrtní list Emilie Bartoňové z KT Osvětim
  •  
    Její manžel MUDr. Josef Bartoň
  •  
    Úmrtní list Josefa Bartoně (opis z matriky úmrtí)
  •  
    Pomník Josefa Bartoně a jeho ženy Emilie v kompozici pomníku obětem první a druhé světové války ve Stojicích (na snímku vpravo)
  •  
    Detail pamětního sloupku v pravé části pomníku obětem první a druhé světové války ve Stojicích
  •  
    Eliška Dusilová (rozená Bartoňová) – dcera Emilie a Josefa Bartoňových

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Rodina Bartoňova udržovala přátelství s egyptologem Františkem Lexou a kladla důraz na vlastenectví.[2]
  2. ↑ Ordinací MUDr. Josefa Bartoně prošel i Karla Čurda.
  3. ↑ Eliška se dokonce stala očitou svědkyní smrti Alfréda Bartoše.

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e Bartoňová Ela Emilie [online]. web: Parpedie cz (Pardubická encyklopedie / Klub přátel Pardubicka) [cit. 2022-10-21]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h Vzpomínky Elišky Dusilové (Bartoňové) (* 1931) [online]. web: Paměť národa cz [cit. 2022-10-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ VELECHOVSKÁ, Michaela. Ženy v životě Pardubic, pohled do společenského a kulturního prostředí Pardubic v meziválečném a válečném období. Olomouc, 2012. Magisterská diplomová práce. Univerzita Palackého. Vedoucí práce Jana Burešová. s. 119. Dostupné online.
  4. ↑ Eliška Dusilová (1931) [online]. Paměť národa [cit. 2022-10-19]. Dostupné online. 
  5. ↑ JEDLIČKA, František, Ing.; ŠŤASTNÝ, Ivo. Pamětní deska manželů Bartoňových („V tomto domě žili ... “) [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa, 2009-02-01 [cit. 2022-10-21]. GPS souřadnice: N50°02'04.05 E15°46'23.01; Adresa: Pardubice, Smilova 32/353, vlevo od vjezdu; Centrální evidence válečných hrobů: CZE-5309-37548; Životní údaje na desce jsou chybné. Dostupné online. 
  6. ↑ Pomník obětem světových válek a MUDr. J. Bartoňovi ve Stojicích [online]. web: Břehy eu [cit. 2022-10-21]. Katastrální území: Stojice; Obec (obecní úřad): Stojice; Obec s rozšířenou působností: Přelouč; GPS: 49°57’21.129″N, 15°36’53.661″E; před hřbitovem. Dostupné online. 
  7. ↑ LEHÁROVÁ, Iva. Pomník první a druhé světové války ve Stojicích [online]. web: Evidence válečných hrobů [cit. 2022-10-21]. Evidenční číslo: VH: CZE5311-21846; GPS souřadnice: 49°57'21.08"N 15°36'53.64"E. Dostupné online. 
  8. ↑ ŠŤASTNÝ, Ivo. Pomník Obětem 1. a 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa, 2006-06-10 [cit. 2022-10-23]. Umístění: Stojice, před hřbitovem; (GPS souřadnice: GPS: 49°57’21.129″N, 15°36’53.661″E); Pravá část pomníku je evidována pod číslem: CZE-5311-21836. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Emilie_Bartoňová&oldid=23799365“