Emil Vojanec

český politik a odborář

Emil Vojanec (5. ledna 1899 Blansko[1]27. května 1971 Praha[2][3]) byl český a československý politik a poválečný i poúnorový poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR za Československou stranu lidovou.

Emil Vojanec
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1954
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSL

Narození5. ledna 1899
Blansko
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. května 1971 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníŽidenický hřbitov
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Biografie editovat

Pocházel z chudé kovodělnické rodiny, vyučil se v železářském obchodě. Koncem 1. světové války onemocněl na frontě v Albánii na malárii, s jejímiž následky se poté potýkal celý život. Po návratu nastoupil do sboru československého četnictva, kvůli zdravotním potížím ho musel v roce 1930 opustit. Od poloviny 20. let se angažoval v křesťanskosociálních spolcích a v Orlu. V roce 1934 se stal zaměstnancem křesťanské odborové centrály v Brně, za německé okupace byl funkcionářem jednotné odborové organizace NOÚZ. Byl členem ilegální odbojové organizace Za svobodu na Vyškovsku a Brněnsku. Po osvobození se stal členem představenstva ÚRO v Praze.[3]

V letech 19451946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za ČSL, respektive za Ústřední radu odborů. Setrval zde do parlamentních voleb v roce 1946, pak byl za lidovce zvolen do Ústavodárného Národního shromáždění. Během únorového převratu 1948 patřil k prokomunistickému křídlu lidové strany a setrval v ní i poté, co se z ní stal loajální spojenec komunistického režimu. V parlamentních volbách v roce 1948 byl za lidovce zvolen ve volebním kraji Brno a v parlamentu setrval až do konce funkčního období v roce 1954.[4][5][6] Byl místopředsedou jednotné odborové organizace Ústřední rada odborů a místopředsedou lidové strany.[7]

Zastával vysoké funkce i v ČSL - člen předsednictva krajské lidové rady v Brně a člen zastupitelstva strany v Praze. Ve volbách roku 1954 již do Národního shromáždění nekandidoval, ale funkce v ČSL si podržel. Byl členem předsednictva ÚV ČSL a zástupce strany v ÚRO. Současně byl až do roku 1959 silně aktivní i v krajském výboru strany v Brně. Velký vzestup zaznamenal s nástupem Josefa Plojhara do vedení strany. K obratu v jeho kariéře došlo v 1956, když vyvolal jednání s Antonínem Zápotockým a pokoušel se o zmírnění některých opatření z počátku 50. let proti vysoké církevní hierarchii. Jeho iniciativa však narazila na rozhodný odpor předsedy strany Plojhara.[3]

V letech 19571958 proti němu Josef Plojhar a Jan Niederle směřovali vnitrostranickou čistku. Byl označen za hlavní postavu tzv. brněnské kliky.[8] V letech 1968–1969 se snažil v lidoveckém tisku oslabovat Plojharův vliv a podporoval demokratizační tendence ve straně. O návrat do funkcí se však již nepokoušel.[3]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Blansko
  2. Emil Vojanec [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. 
  3. a b c d PEHR, Michal: Cestami křesťanské politiky, Akropolis 2007, str. 291.
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04. 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. 
  7. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1286. 
  8. PEHR, Michal: Cestami křesťanské politiky -- Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích ; Vydavatelství AKROPOLIS, 2007, ISBN 978-80-86903-53-8, str. 177.

Externí odkazy editovat