Emil Liebich
Emil Liebig (1882 Ruse – 1962 Sofie) byl bulharský fotograf rakouského původu.[1]
| Emil Liebich | |
|---|---|
| Narození | 1882 Ruse |
| Úmrtí | 1962 (ve věku 79–80 let) |
| Povolání | fotograf |
| Rodiče | Rudolf Liebich |
| Děti | Oto Liebich |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis editovat
Narodil se v roce 1882 v Ruse jako syn fotografů Rudolfa Liebiga a Eleny Kuskaldové. Byl nejstarším ze čtyř dětí. Vystudoval gymnázium v rodném městě a v roce 1906 odešel do Budapešti, kde dva roky pracoval v ateliéru Sandora Fodrose. Tam se seznámil s Terezou Brodskou, se kterou se v Ruse oženil. Do roku 1914 pracoval jako umělecký fotograf. Za první světové války se přihlásil jako dobrovolník do rakouské armády . V prvním roce byl zajat Rusy, kde zůstal až do roku 1920. Pracoval tam jako sluha, vrátný nebo dělník v konzervárně. Poté skončil v Taškentu. Do Bulharska se mu podařilo vrátit s pomocí Teresy Weidnerové – dcery partnerky jeho otce Weidnera, se kterou se náhodou seznámil. Měl dva syny, Rudolfa a klavíristu Ottu, a dceru Margaritu. Fotografii se věnoval 50 let. Zemřel v roce 1962.[1]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Емил Либих na bulharské Wikipedii.
- ↑ a b GALIBOV, Zafer. Светлописите. Факти, събития и практики из историята на Българската фотография (1839 – 1959). Sofie: [s.n.], 2017. ISBN 978-619-90738-0-3. S. 76 – 77.
Literatura editovat
- Petr Bojev. Fotografické umění v Bulharsku (1856–1944). Sofie, 1983, s. 20–25.
- Zafer Galibov. Светлописите. Факти, събития и практики из историята на Българската фотография (Světelné malby. Fakta, události a postupy v dějinách bulharské fotografie 1839–1959). 2017, s. 40–54.