Wikipedie

Emanuel Purghart

Narozen 12.1.1886 v Praze. Ředitel tiskové služby ministerstva zahraničních věcí, organizátor zahraničních výstav o Československu.

Emanuel Purghart (12. ledna 1886 Praha-Smíchov[1] – 18. listopadu 1953 Praha-Lhotka[1]) byl český akademický malíř, redaktor a státní úředník, organizátor uměleckých výstav. Vystudoval pražskou AVU, vlastní tvorbu ale brzy ukončil. V letech 1908–1922 pobýval v Paříži, kde za 1. světové války i po ní podporoval úsilí české diplomacie. Po roce 1922 působil jako umělecký referent a ředitel tiskové služby československého ministerstva zahraničí, kdy mimo jiné pořádal výstavy domácího i zahraničního umění a redigoval propagační publikace.

Emanuel Purghart
Narození12. ledna 1886
Smíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. listopadu 1953 (ve věku 67 let)
Praha-Lhotka
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníorganizátor, grafik, malíř, redaktor a úředník
PodpisPodpis
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

Narodil se 12. ledna 1886 na Smíchově v čp. 492[1] (dnes již neexistující) jako syn Františka Purgharta (1851–??), úředníka při potravní dani původem z Liběchova.[2] Studoval umělecko-průmyslovou školu a akademii výtvarných umění v Praze, kde byl žákem Františka Ženíška.[3] Roku 1908 získal státní stipendium 400 korun[4] a odcestoval do Paříže.[3] Po propuknutí první světové války se přidal k legiím a díky zkušenostem z francouzského prostředí se stal cenným spolupracovníkem Československé národní rady.[3] Po vzniku Československa pokračoval v činnosti na vyslanectví v Paříži, kde mimo jiné organizoval kartografickou sekci armády na mírové konferenci a prováděl uměleckou propagandu.[5] Podílel se například na výstavě československého lidového umění v Louvru (1920; hlavním organizátorem byl Lubor Niederle)[6] a spolu se sbormistrem Pavlem Dědečkem uspořádal tři koncerty české hudby (1922).[7]

Roku 1922 byl přeložen do Prahy,[8] kde se stal ředitelem tiskové služby a referentem pro výtvarné umění, výstavnictví, uměleckou propagandu a grafické záležitosti na ministerstvu zahraničních věcí;[3] někdy byl také uváděn jako šéfredaktor.[9] (Jeho nástupcem v Paříži byl jmenován Hanuš Jelínek.)[8] V této funkci pořádal několik výstav domácího i zahraničního umění a účastnil se dalších oficiálních akcí. Například roku 1924 slavnostně otevřel výstavu české grafiky v Haagu,[9] o rok později zastupoval ministerstvo při odhalování pomníku Ernesta Denise v Nîmes[10] a s Edvardem Benešem se účastnil přijetí francouzského dirigenta Vincenta d'Indy v Praze.[11] Roku 1931 byl členem komise pro výběr prací pro československou účast na výstavě knih v Paříži (Salon du livre).[12] V roce 1932 zasedal ve výboru výstavy belgických knih v Praze[13] a následujícího roku ve výborech pro výstavu nizozemských knih v univerzitní knihovně[14] a soch Ivana Meštroviće v Letohrádku královny Anny[15] V roce 1935 se oficiálně účastnil zahájení mezinárodního fotografického salonu[16] a byl generálním sekretářem výstavy francouzského sochařství v Praze.[17] Roku 1936 byl jmenován do komise v soutěži o propagační publikaci k pařížské výstavě „Umění a technika v moderním životě 1937“[18] V letech 1937–38 organizoval výstavu československých knih ve Stockholmu.[19][20]

Z pozdější doby můžeme ještě uvést jeho zvolení do umělecké komise města Prahy pro nákup výtvarných děl v únoru 1939[21] a účast ve výboru pro výstavu československého umění ve Francii a Anglii r. 1946.[22]

Podle dodatečného zápisu v matrice narozených zemřel 18. listopadu 1953 ve Lhotce v Praze.[1]

Dílo editovat

Vlastní umělecké tvorbě se brzy přestal věnovat.[5] Byl nicméně spoluautorem nebo grafickým redaktorem několika převážně oslavných publikací:[23]

  • Dr. Edvard Beneš ve fotografii (1936)
  • Návštěva pana presidenta republiky Dr. Edvarda Beneše na Staroměstské radnici 27.I. 1936 (1936)
  • Praha (1936)
  • Štefánik vo fotografii (1936, viz Milan Rastislav Štefánik)
  • JUDr. Karel Baxa první primátor hlavního města Prahy (1937, viz Karel Baxa)
  • TGM (1938, viz Tomáš Garrigue Masaryk)
  • Josef Václav Myslbek (1942, viz Josef Václav Myslbek)
  • Masaryk ve fotografii (1947)

Ocenění editovat

Medailony k padesátým narozeninám (1936) oceňovaly Purghartovy zásluhy o organizování výstav a účinnou propagaci československé kultury v zahraničí[3] i zpřístupnění předních světových umělců domácímu publiku.[5] Diplomatickými schopnostmi a přátelským vystupováním si získal mnoho příznivců mezi domácími i zahraničními partnery.[3] Kladně hodnocen byl také za svou činnost během první světové války a krátce po ní v Paříži.[8][3]

V roce 1930 mu španělský král udělil titul komandéra za zásluhy o československou sekci na mezinárodní výstavě v Barceloně.[24] Počátkem roku 1936 ho francouzský prezident vyznamenal důstojnickým řádem čestné legie.[25]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c d Archiv hl. m. Prahy, Matrika narozených na Smíchově, sign. SM N23, s. 70 (s dodatečným záznamem o datu a místu úmrtí)
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 28 • 1857 • Purghart (Purghadt), Frantíšek
  3. ↑ a b c d e f g E. Purghart padesátníkem. Národní osvobození. 1936-01-12, roč. 13, čís. 10, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. 
  4. ↑ Stipendia na c. k. akademii umění v Praze. Lidové noviny. 1909-02-25, roč. 17, čís. 56, s. 5. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. 
  5. ↑ a b c Padesátka Emila Purgharta. Národní listy. 1936-01-12, roč. 76, čís. 11, s. 11. Dostupné online [cit. 2020-05-09]. 
  6. ↑ NAUMAN, Jaroslav. Výstava našeho lidového umění v Paříži. Národní listy. 1920-05-18, roč. 60, čís. 136, s. 1. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. 
  7. ↑ Drobné zprávy pařížské o nás. Národní listy. 1922-08-05, roč. 62, čís. 212, s. 1. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. 
  8. ↑ a b c Rok československého života v Paříži. Národní listy. 1922-08-10, roč. 62, čís. 217, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. 
  9. ↑ a b Výstava české grafiky v Holandsku. Národní listy. 1924-03-26, roč. 64, čís. 85, s. 5. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. 
  10. ↑ Československá delegace k odhalení pomníku Ernesta Denise v Nimes. Národní listy. 1925-09-25, roč. 65, čís. 263, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. 
  11. ↑ Ministr dr. Beneš. Národní listy. 1925-11-19, roč. 65, čís. 317, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. 
  12. ↑ Československá účast na mezinárodní knižní výstavě v Paříži. Národní listy. 1931-04-17, roč. 71, čís. 106, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. 
  13. ↑ Výstava belgické knihy v Praze. Národní listy. 1932-08-18, roč. 72, čís. 227, s. 5. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. 
  14. ↑ Výstava krásné holandské knihy v Praze. Národní listy. 1933-03-03, roč. 73, čís. 62, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. 
  15. ↑ K zahájení výstavy Ivana Meštroviće. Národní listy. 1933-05-17, roč. 73, čís. 135, s. 5. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. 
  16. ↑ III. mezinárodní fotografický salon v Praze. Národní listy. 1933-04-14, roč. 75, čís. 104, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. 
  17. ↑ Výstava moderního francouzského sochařství. www.digitalniknihovna.cz. 1935-05-26, roč. 12, čís. 123, s. 5. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. 
  18. ↑ Soutěž na propagační publikaci o Československu. Národní politika. 1936-08-11, roč. 54, čís. 220, s. 4. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. 
  19. ↑ K výstavě československé knihy ve Stockholmu. Národní listy. 1937-03-02, roč. 77, čís. 61, s. 5. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. 
  20. ↑ KLEINSCHNITZOVÁ, Flora. Švédsko a my. Národní listy. 1938-04-17, roč. 78, čís. 106, s. 5. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. 
  21. ↑ Volba nové umělecké komise města Prahy. Národní listy. 1939-02-12, roč. 79, čís. 43, s. 9. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. 
  22. ↑ Výstava čs. výtvarného umění do Francie a Anglie. www.digitalniknihovna.cz. 1946-04-13, roč. 17, čís. 88, s. 4. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. 
  23. ↑ Podle seznamu prací v Souborném katalogu ČR
  24. ↑ Vyznamenání udělená španělským králem. Národní listy. 1930-01-16, roč. 70, čís. 15, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. 
  25. ↑ Francouzská vyznamenání. Národní listy. 1936-01-03, roč. 76, čís. 3, s. 4. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. 

Externí odkazy editovat


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Emanuel_Purghart&oldid=22011767“