Wikipedie

Emanuel Prüll

československý plavec

Emanuel Prüll, někdy uváděn jako Emanuel Pryl (27. října 1896 Praha[2] – 28. února 1980 Praha)[3] byl český akademický malíř a grafik, autor ex libris[3] a sportovec – plavec. Po návratu z první světové války se stal důstojníkem československé armády. Působil ve Vojenském zeměpisném ústavu a v Uměleckých dílnách Památníku odboje MNO (od roku 1930 Památníku národního osvobození) na Vítkově. Během protektorátu byl členem odbojové organizace Družstvo v prvním sledu, která vydávala ilegální časopis V boj. Rovněž pracoval pro Radiotelegrafickou skupinu ON - východ, která zajišťovala zpravodajské rádiové spojení ilegální vojenské organizace Obrany národa se Sovětským svazem. Po rozbití této radiotelegrafické skupiny gestapem na podzim 1941 byl Emanuel Prüll zatčen, odsouzen k trestu smrti a počátkem února 1942 deportován do koncentračního tábora v Mauthausenu. Věznění přežil a po skončení druhé světové války se vrátil do osvobozeného Československa. Od února 1954 byl evidován jako spolupracovník Státní bezpečnosti (StB).

Emanuel Prüll
Emanuel Prüll v uniformě
Emanuel Prüll v uniformě
Jiná jménakrycí jméno "Eman"
Narození27. října 1896
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko[1]
Úmrtí28. února 1980 (ve věku 83 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo[1]
BydlištěPraha
VzděláníUměleckoprůmyslová škola v Praze, Ukrajinská akademie v Praze
Povoláníakademický malíř, grafik, voják z povolání
Znám jakoEmanuel Pryl[1]
PodpisEmanuel Prüll – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Emanuel Prüll
Emanuel Prüll v uniformě
Emanuel Prüll v uniformě
Osobní údaje
Datum narození27. října 1896
Místo narozeníPraha
Datum úmrtí28. února 1980 (ve věku 83 let)
Místo úmrtíPraha
Sportovní údaje
KlubAC Praha 1890
Disciplínaplavání, dálkové plavání
Pref. plavecký stylvolný způsob
Účast na LOH1920
Údaje v infoboxu aktuální k roku 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Studia v Praze

editovat

V letech 1910 až 1915 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u českého malíře a grafika Arnošta Hofbauera, u Karla Maška a navštěvoval hodiny, které vedl český malíř a pedagog Emanuel Dítě.[1][4]

Sport

editovat

Byl členem klubu AC Praha 1890. Věnoval se primárně závodům v plavání. V roce 1911 vyhrál v 15 letech národní distanční závody Zlíchov-Praha (NL 7.8.1911 str. 2) a tento úspěch zopakoval za dva týdny na mezinárodních distančních závodech na Bledském jezeře (NL 23.8.1911 str. 4). Populární distanční závod Napříč Prahou vyhrál poprvé v roce 1913 (NL 25.8.1913 str. 4). Na dlouhých dratích neměl v Čechách do roku 1915 konkurenci. Jeho sportovní kariéru však přerušila první světová válka. Po návratu z války domů se v roce 1920 k závodnímu plavání vrátil (NL – večerní vydání 21.2.1920 str. 2). Účastnil se olympijských her v Antverpách, kde na 1500 m volný způsob nepostoupil z rozplaveb.

První světová válka

editovat

Na frontu odešel roku 1915 po studiích na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Roku 1916 přešel na východní frontě do ruského zajetí. Do řad československých vojenských jednotek na Ukrajině vstoupil již v březnu roku 1916. Byl zařazen jako vojín k 1. a později 3. záložní rotě 1. československého střeleckého pluku. V roce 1916 byl přeřazen k údernému pluku 8. ruské armády. Do vlasti se vrátil v hodnosti podporučíka šestým lodním transportem v září roku 1919.[5] [p 1]

Ve vlasti do německé okupace

editovat

V Československu setrval Prüll i nadále v činné službě (štábní kapitán). Po roce 1919 působil též několik let v uměleckých dílnách Památníku odboje na Vítkově. V letech 1927 až 1930 studoval v Praze na Ukrajinské akademii.[1][4]


Ilegální činnost za protektorátu

editovat

Družstvo v prvním sledu a časopis V boj

editovat

Brzy po 15. březnu 1939 vznikla kolem penzionovaného policejního úředníka, bývalého legionáře[7] a předsedy vinohradské pobočky "Svazu československých záložníků a bývalých vojáků" majora Josefa Škaldy odbojová organizace Družstvo v prvním sledu. Náplní práce této ilegální organizace bylo vydávání ilegálního časopisu V boj.[8] Ustavující schůzka proběhla ve Škaldově bytě v Praze na Vinohradech [p 2] V domě byla umístěna i dílna Škaldova švagra, kde byla bezprostředně po začátku okupace vydávána první čísla časopisu V boj.[9]

Obdobná "ustavující" schůzka "Družstva v prvním sledu" se uskutečnila brzy po 15. březnu 1939 i mezi zaměstnanci Památníku národního osvobození na Vítkově [p 3] Schůzky se účastnili: Vojtěch Preissig, Josef Škalda, Emanuel Prüll, František Vik [p 4] a další. Tato skupina vydávala první variantu časopisu V boj. V budově Památníku se konaly některé redakční schůzky (a Viktor Preissig zde vytvořil obálku k prvnímu a druhému číslu časopisu V boj)[9]

Radiotelegrafická skupina ON - východ

editovat

V létě roku 1940 byla vytvořena Radiotelegrafická skupina ON - východ. Vedením této skupiny byl pověřen major Vladimír Ellner. Jejím úkolem pak bylo navázat a udržovat rádiové spojení ON se Sovětským svazem za účelem předávání zpravodajských informací.[11] Skupina se nejčastěji scházela v uměleckém ateliéru bývalého příslušníka Vojenského zeměpisného ústavu, později Uměleckých dílen Památníku odboje MNO (od roku 1930 Památníku národního osvobození) na Vítkově, akademického malíře majora Emanuela Prülla.[11] Radiotelegrafická skupina ON - východ měla původně předávat informace mezi ON a plánovanou Předsunutou agenturní ústřednou československé rozvědky v SSSR.[11] Skupina zahájila vlastní radiotelegrafickou činnost až v březnu 1941, protože londýnská exilová vláda neustále odkládala vlastní praktické zahájení zpravodajské spolupráce se SSSR.[11]

V ateliéru malíře Emanuela Prülla v nejvyšším patře smíchovského domu [p 5] bylo v letech 1940 a 1941 stanoviště vysílačky majora letectva RNDr. Josefa Jedličky. (V Prylově ateliéru bylo dost místa k natažení antény a protiváhy.[13]) Vysílačku Magda používali radisté Bohumil Bachura, František Chyba, Jindřich Fröde a Otakar Batlička. Skupina byla ve spojení s pracovníkem konzulátu SSSR Leonidem Andrejevičem Mochovem. Na podzim roku 1941 byla celá skupina zlikvidována gestapem. František Chyba, Jindřich Fröde a Otakar Batlička byli dne 13. února 1942 popraveni v KT Mauthausen.[14] Emanuel Prüll byl rovněž vězněn v KT Mauthausen a dožil se konce německé okupace.[12]

Zatčení, odsouzení, věznění

editovat

Ještě v den zatčení Josefa Churavého (9. října 1941) byl zatčen druhý šifrant profesor experimentální mineralogie RNDr. František Ulrich. O dva dny později (11. října 1941) byli zadrženi malíř a grafik Emanuel Prüll a major Vladimír Ellner.[11] Emanuel Prüll byl stanným soudem v Praze dne 19. ledna 1942 odsouzen k trestu smrti za velezradu a dne 6. února 1942 byl deportován do koncentračního tábora v Mauthausenu.[11] Tady se mu však (neznámo jakým způsobem) podařilo přežít.

Po druhé světové válce

editovat

V roce 1945 se Emanuel Prüll vrátil do osvobozeného Československa. Od 6. února 1954 byl evidován jako spolupracovník státní bezpečnosti (StB) v kategorii "Agent" pod krycím jménem Eman.[11]

Profil tvorby Emanuela Prülla

editovat

Kromě portrétní tvorby proslul za války jako malíř jevištních scén a propagačních plakátů k divadelním představením, koncertům a dalším kulturním akcím. Později se věnoval volné umělecké tvorbě. Byl intenzivně inspirován francouzským impresionismem.[15]

Irena Bernášková

editovat

V roce 1947 vytvořil Emanuel Pryl portrét Ireny Bernáškové (nazývané též Inka Bernášková).[16] Tato žena za odbojovou činnost v období protektorátu zaplatila svým životem.[16] O rok dříve (1946) vytvořil Emanuel Pryl podobiznu jejího otce Vojtěcha Preissiga. Oba portréty byly zhotoveny pro výstavu věnovanou jejich společné odbojové činnosti.[16] (Výstava se konala v učebně Základní školy na pražském Spořilově v říjnu roku 1947.[16]) Emanuel Pryl byl dlouholetým přítelem rodiny Preissigových. V roce 1938 byl právě jeho zásluhou Vojtěch Preissig zaměstnán v Památníku osvobození.[16] Podobizna Inky Bernáškové v černých sametových šatech vyjadřuje mimořádné hrdinství a odvahu, které tato žena prokázala při vydávání ilegálního časopisu V boj stejně jako v době, kdy převáděla československé důstojníky přes moravsko - slovenskou hranici.[16] Umělecké dílo (Olej, plátno, rozměry: 89 x 66 cm) je od roku 1947 součástí původních sbírek Vojenského historického ústavu Praha.[16]

Autorské výstavy

editovat
  • 1968 - Emanuel Pryl: Výběr obrazů z let 1927-1967, Galerie bratří Čapků, Praha[1]
  • 1973/1974 Emanuel Pryl: Obrazy z let 1962-1973, Galerie bratří Čapků, Praha[1]

Kolektivní výstavy

editovat
  • 1937 - LIX. členská výstava Sdružení výtvarníků v Praze, Obecní dům (Reprezentační dům obce pražské), Praha[4]
  • 1938 - Náš voják ve výtvarném umění XIX. a XX. století, Obecní dům (Reprezentační dům obce pražské), Praha[4]
  • 1939 - Národ svým výtvarným umělcům, Praha (Hlavní město Praha)[4]
  • 1940/1941 - Národ svým výtvarným umělcům, Praha (Hlavní město Praha)[4]
  • 1945 - Výstava výběru zachráněných obrazů a plastik ze sbírek musea Památníku osvobození, Výstavní síň Jednoty umělců výtvarných, Praha[4]
  • 1967 - 1. pražský salon, Bruselský pavilon, Praha[4]
  • 1969 - 2. pražský salón (obrazů, soch a grafik), Dům U Hybernů, Praha[4]
  • 2002 - Svět hvězd a iluzí. Český filmový plakát 20. století, Moravská galerie v Brně, (Brno-město)[4]
  • 2003 - Svět hvězd a iluzí. Český filmový plakát 20. století, Mánes, Praha[4]
  • 2003 - World of Stars and Illusions: Gems of the Czech Film Poster Tradition, Czech Centre New York (České centrum New York), New York City (New York)[4]
  • 2003 - World of Stars and Illusions: Gems of the Czech Film Poster Tradition, Czech Centre London (České centrum Londýn), Londýn (London)[4]
  • 2004 - World of Stars and Illusions: Gems of the Czech Film Poster Tradition, Consulate General of the Czech Republic, Los Angeles[4]
  • 2004 - Svet hviezd a ilúzií. Český filmový plagát 20. storočia, České kultúrné centrum, Bratislava[4]
  • 2004 - Sterne und Illusionen: Tschechisches Filmplakat des 20. Jahrhundert, Tschechisches Zentrum Dresden (České centrum Drážďany), Dresden (Drážďany)[4]
  • 2004 - World of Stars and Illusions: Gems of the Czech Film Poster Tradition, Consulate General of the Czech Republic, Hongkong[4]
  • 2004 - Svět hvězd a iluzí. Český filmový plakát 20. století, Galerie umění Karlovy Vary, Karlovy Vary[4]
  • 2004 - Showtime: A Century of the Czech Film Posters, Museu de Arte de Macau / Macao Museum of Art, Macao[4]

Autorské katalogy

editovat
  • 1968 - Emanuel Pryl: Výběr obrazů z let 1927 - 1967[1]
  • 1973 - Emanuel Pryl: Obrazy z let 1962 - 1973[1]

Kolektivní katalogy

editovat
  • 1937 - LIX. členská výstava Sdružení výtvarníků v Praze[4]
  • 1938 - Náš voják ve výtvarném umění XIX. a XX. století[4]
  • 1940 - Národ svým výtvarným umělcům v Praze 1940[4]
  • 1940 - Národ svým výtvarným umělcům[4]
  • 1945 - Výstava výběru zachráněných obrazů a plastik ze sbírek musea památníku osvobození[4]
  • 1967 - 1. pražský salon[4]
  • 1969 - 2. pražský salón[4]
  • 2004 - Český filmový plakát 20. století[4]

Emanuel Prüll v encyklopediích a slovnících

editovat
  • 1993 - Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava (Ostrava-město)[1]
  • 2003 - Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2003 (XII. Por - Rj), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava (Ostrava-město)[1]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Šestý lodní transport prováděla loď "Liverpool Maru" (vypravená československou Centrokomisí). Tato transportní loď odplula z Vladivostoku dne 9. července 1919 s 587 důstojníky a vojáky na palubě. Do přístavu ve francouzském Marseille dorazila 12. září 1919.[6]
  2. ↑ V letech 1940–1945 "Humboldtova" (německy Humboldtstrasse); nyní (2015) Budečská 1026/14, Praha 2[9]
  3. ↑ V letech 1933–1940 "U Památníku"; v letech 1940–1945 "Na Vítkově" (německy "Am Veitsberg"), v současnosti (2015) Národní památník na Vítkově, U Památníku 1900, Praha 3[9]
  4. ↑ František Vik (* 1895–1957) se narodil 21. května 1895 v Libčicích. Malíř, grafik a ilustrátor. Ruský legionář, důstojník československé armády s hodností majora. Používal pseudonym František Igor Vik. Zemřel v Praze v roce 1957.[10]
  5. ↑ Ateliér akademického malíře Emanuela Prülla se nacházel na adrese: Náměstí 14. října 1307/2, Praha XVI, Praha 5 (v letech 1940 až 1945 se náměstí jmenovalo Stamicovo náměstí, německy Stamitzplatz)[12]

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f g h i j k Emanuel Prüll (* 27. 10. 1896, Praha, Česká republika (Czech Republic) - † 28. 2. 1980, Praha, Česká republika (Czech Republic); legionář, grafik, malíř [online]. Informační systém abART (nový) [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Narození Panny Marie v Michli
  3. ↑ a b Emanuel Prüll [online]. [cit. 2015-08-17]. Databáze autorit Národní knihovny: Ident. číslo = xx0074965, Systém. číslo = 000442566. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa Emanuel Prüll [online]. Informační systém abART (starý) [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ Emanuel Prüll, Voják s děvčetem, Ukrajina 1917 [online]. [cit. 2015-08-17]. Dostupné online. 
  6. ↑ Transporty československých legií [online]. forum.valka.cz [cit. 2017-10-29]. Dostupné online. 
  7. ↑ PANUŠ, Bernard. Škalda Josef [online]. Klub přítel pplk. Karla Vašátky [cit. 2015-08-05]. Dostupné online. 
  8. ↑ JEDLIČKOVÁ, Blanka. Ženy okolo ilegálního časopisu "V boj" 1939 - 1942 [online]. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická: 2011 [cit. 2015-07-23]. S. 1 až 80. Bakalářská práce, akademický rok 2010/2011; formát PDF, celkem 128 stran. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-25. 
  9. ↑ a b c d JIŘÍ, Padevět. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Škalda Josef + Družstvo v prvním sledu). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 291, 297, 339, 392, 393, 444, 577. 
  10. ↑ František Vik [online]. www.prijmeni.cz [cit. 2015-08-12]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c d e f g FLAJŠMAN, Miroslav, Ing. Mjr. RNDr. Josef JEDLIČKA - zapomenutá historie československé meteorologie a národně osvobozeneckého hnutí v době 1. a 2. světové války [online]. (www.vojzesl.cz) Sdružení přítel vojenské zeměpisné služby [cit. 2017-10-13]. Kapitola RNDr. Josef Jedlička - zapomenutá historie. Dostupné online. 
  12. ↑ a b PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Náměstí 14. října 1307/2, Praha XVI, Praha 5, s. 532, 533. 
  13. ↑ DANEŠ, Josef, Dr. Ing. OK1YG (doplnil OK1TEH). OTAKAR BATLIČKA, OK1CB (1895-1942) [online]. (Z materiálu ke knize Jiskry, lampy, rakety) [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. 
  14. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Pátek třináctého (Žádná oběť není marná. Pokud lidé nezapomenou…) [online]. 2014-02-01 [cit. 2015-12-01]. Příběh 20. století; 2014/02 paměť a dějiny, str. 100 až 110. Dostupné online. 
  15. ↑ Emanuel Prüll, Pozdrav ze záložního pluku, Rusko, kolem 1917 [online]. [cit. 2015-08-17]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c d e f g Emanuel Pryl, Irena Bernášková, 1947 [online]. Vojenského historického ústavu Praha [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Emanuel_Prüll&oldid=24137350“