Eleonore Schönborn
Eleonore Schönborn, rozená Eleonore Doblhoff (14. dubna 1920 Brno – 25. února 2022 Schruns, Rakousko) byla česko-rakouská místní politička a a matka vídeňského arcibiskupa a kardinála Christopha Schönborna. Byla účastnicí odsunu Němců z Československa v roce 1945.
| Eleonore Schönborn | |
|---|---|
| Rodné jméno | Eleonore Ottilie Hilda Maria Doblhoff |
| Narození | 14. dubna 1920 Brno  Československo |
| Úmrtí | 25. února 2022 (ve věku 101 let) Schruns  Rakousko |
| Bydliště | Skalka |
| Povolání | sběratelka umění, obchodnice a politička |
| Ocenění | Medal of Honor of the State of Vorarlberg (1997) záslužná dekorace ve zlatě Čestného odznaku za zásluhy o Rakouskou republiku (2013) |
| Choť | Hugo Damián ze Schönbornu (1942–1958)[1][2] |
| Partner(ka) | Hugo Damian von Schönborn |
| Děti | 4 děti včetně Christophera Schönborna |
| Rodiče | Herbert a Gerturd Doblhoffové |
| Rod | Doblhoffové a Schönbornové |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Eleonore Schönbornová byla nejmladší dcerou z manželství Herberta ze šlechtického rodu Doblhoffů a jeho manželky Gertrudy. Kvůli zákonům rušícím šlechtu v Rakousku a Československu přišli o tituly. Vyrůstala v Račicích u Vyškova a vzdělání získala ve škole s internátní školou.
V roce 1942 se seznámila s malířem Hugo-Damianem Schönbornem, kterého si tentýž rok vzala. V roce 1945 musela v důsledku Benešových dekretů uprchnout z Československa i se svými dvěma malými dětmi Philippem a Christophem.[3]
V Rakousku se jí narodily další dvě děti – Barbara a Michael. V roce 1950 se rodina přestěhovala do Schrunsu ve Vorarlbersku, kde Eleonora našla práci. V roce 1958 s Hugem-Damianem Schönbornem rozvedla. Živila se prací v rakouské firmě Getzner v Bludenzu, kde pracovala 30 let. Jako první žena v městské radě Schrunsu (1975–1985)[4] iniciovala založení muzeí v Montafonu, např. Montafonského muzea místní historie ve Schrunsu.[5] V roce 1986 založila spolu s řeholní sestrou ošetřovatelskou asociaci Außermontafon.[6] V roce 1997 byla vyznamenána Velkým vyznamenáním za zásluhy spolkové země Vorarlbersko. V roce 2013 obdržela Zlatou medaili za zásluhy Rakouské republiky.
Zemřela 25. února 2022 ve Schrunsu,[7] kde byla také pohřbena.[8]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
- ↑ Dostupné online.
- ↑ WILBERS, Gregor. Das kommt nicht nochmal, das gibt’s nicht wieder: Wer ist mein Ego?. Wiesbaden: Gabler Verlag Dostupné online. ISBN 978-3-8349-4613-3, ISBN 978-3-8349-4614-0. S. 169–170.
- ↑ GETZNER, Michael; NECK, Reinhard. Entwicklung der Staatsausgaben in Österreich. Vienna: Springer Vienna Dostupné online. ISBN 978-3-7091-7285-8, ISBN 978-3-7091-6109-8. S. 228–262.
- ↑ To John Dos Passos, 9 February [1929]. The Letters of Ernest Hemingway. 2015-10-14, s. 521–522. Dostupné online [cit. 2022-06-28]. DOI 10.1017/9781108937696.327.
- ↑ Hauskrankenpflege und Mobiler Hilfsdienst Außermontafon. www.hauskrankenpflege-vlbg.at [online]. [cit. 2022-06-28]. Dostupné online.
- ↑ WIEN, Erzdiözese. Trauer um Kardinalsmutter Eleonore Schönborn. www.erzdioezese-wien.at [online]. [cit. 2022-06-28]. Dostupné online. (deutsch)
- ↑ Todesanzeigen von Eleonore Schönborn | Todesanzeigen Vorarlberger Nachrichten. todesanzeigen.vn.at [online]. [cit. 2022-06-28]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eleonora Otýlie ze Schönbornu na Wikimedia Commons
Literatura editovat
- Eleonore Schönborn (s Adi Fischer): Das Leben lässt sich nicht planen. Ein Schicksal in bewegter Zeit. Lebenserinnerungen von Eleonore Schönborn. Wolfurt: Mohr KG, 2016, do češtiny přeložili Helena Rudlová a František Rudl: Život se nedá plánovat: osud v pohnutých časech. Praha 2018, ISBN 9788020027900
