Otevřít hlavní menu

Duke Nukem 3D je 3D akční počítačová hra, vytvořená společností 3D Realms, vydaná v roce 1996 společností Apogee Software. Patří mezi nejznámější akční hry. Námětem navazuje na starší 2D akční hry Duke Nukum a Duke Nukum II. Jejím nástupcem je Duke Nukem Forever, čtrnáct let oddalovaná a v Guinnessově knize rekordů zapsaná jako nejdéle vyvíjená akční hra.[1]

Duke Nukem 3D
Vývojáři3D Realms
Gearbox Software
Nerve Software (e)
VydavateléGT Interactive Software
MacSoft Games
3D Realms
Devolver Digital (e)
Licenceproprietární software
GNU General Public License (e)
DesignGeorge Broussard (e)
SkladatelRobert Prince (e)
SérieDuke Nukem (e)
EngineBuild engine (e)
Poslední verze1.5 (e)
PlatformyNintendo 64
Microsoft Windows
Android
Linux
DOS
Mega Drive
PlayStation
Mac OS
Amiga 1200
PlayStation 3
macOS
iOS (e)
Datum vydání29. ledna 1996 (e)
Žánrfirst-person shooter (e)
Módymultiplayer videohra, hra jednoho hráče a kooperativní hra (e)
MédiaSteam (e)
Mature 17+ PEGI 18 USK 18
Webové stránky3drealms.com/catalog/duke-nukem-3d_27/ (e)
Data mohou pocházet z datové položky.

Příběh a úrovně ve hřeEditovat

Titulní postavou hry je svalnatý steroidový blonďák, který má za úkol projít čtyřmi epizodami. První má šest úrovní, které se nacházejí v Los Angeles a v přilehlých propastech a podpovrchových zlomech. Ta druhá má jedenáct kol, odehrává se ve vesmíru, a třetí, poslední má úrovní také jedenáct, a je situována v japonské čtvrti. Na konci každé epizody je nutné zabít finálního bosse, po jeho smrti se zobrazí krátké video.

GrafikaEditovat

Přelomovým prvkem byla možnost používat spoustu věcí ve hře (telefony, hydranty, záchody). Novinkou také byla možnost skrčit se, skákat a rozhlížet se nahoru a dolů. Grafika se zobrazovala v nestandardním režimu, díky němuž bylo možné hrát hru se slušným rozlišením i na relativně pomalém stroji (Pentium 100 MHz) jen s mírným trháním. Na rozdíl od Dooma zde bylo možné vytvořit i jednoduché vícepatrové objekty. Jediným nedostatkem bylo špatné zobrazení zelené barvy, díky čemuž hra vypadala poněkud „vybledle“.

ZbraněEditovat

Ve hře bylo 10 zbraní seřazených od nejslabších až nejúčinnější (relativně):

  • Kopání.
  • Pistole.
  • Brokovnice.
  • Tříhlavňový kulomet.
  • RPG – velmi účinný raketomet.
  • Vrhací bomby – granáty (odpálení na dálku).
  • Zmenšovač – zmenšoval nepřátele, takže jste je mohli rozšlápnout a od verze 1.4 (Atomic edition) také zvětšovač, který obludy nafoukl až explodovaly
  • Devastator – Dvojitý raketomet – při velkém množství munice opravdu smrtící (každý výstřel odpálil 2-3 rakety).
  • Nástěnná bomba – aktivovala se přerušením laserového paprsku.
  • Zmrazovač – zmrazil nepřátele, (ti však po nějaké době rozmrzli), ve zmrazeném stavu se dali zabít jedinou ranou čímkoliv včetně kopnutí.

Ostatní vybaveníEditovat

  • Jetpack – umožňuje létat ve hře.
  • Noktovizor.
  • Steroidy – umožňuje rychleji běhat, silněji kopat a zvětšit se po zásahu zmenšovačem.
  • Holoduke – vaše vlastní holografická projekce, která slouží k oklamání nepřátel pro hru s více hráči.
  • Přenosná lékárna – umožňovala na povel postupně doplnit životy až doplna (použila se vždy potřebná část – max 100% životů).
  • Scuba gear – potapěčský přístroj pro pohyb pod vodou.
  • Ochranná obuv – umožňuje pohyb po kyselině, lávě atp.

Uživatelské mapyEditovat

Převratné bylo, že firma také nabídla hráčům software pro výrobu vlastních map. Hlavními komponenty tohoto softwaru jsou build a editart. Kolem tohoto softwaru se nakonec vytvořila tak rozsáhlá hráčská a budovatelská komunita, že vzniklo mnoho nových utilit usnadňujících levelmakerům práci. Byly naprogramovány i nové porty, které umožňují hrát tuto hru pod nejnovějšími operačními systémy. Někteří levelmakeři byli tak plodní, že jim nestačily balíky uživatelských map, ale vytvořili vlastní MODy. Do současnosti byly vytvořeny tisíce map pro více hráčů a stovky map pro jednoho hráče.

Seznam tvůrců „User map“Editovat

ReferenceEditovat

  1. ŠKOCH, Ondřej. Duke Nukem Forever je v Guinnessově knize rekordů [online]. Bonusweb.idnes.cz, 2011-06-14 [cit. 2011-06-15]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat

WikiprojektyEditovat