David Resnick

izraelský architekt

David Resnick (hebrejsky דוד רזניק‎‎; 5. srpna 1924 v Riu de Janeiru, Brazílie4. listopadu 2012[1] v Jeruzalémě, Izrael) byl izraelský architekt a urbanista brazilského původu, který získal Izraelskou cenu za architekturu[2] a Rechterovu cenu.[3][4] Je bývalým ředitelem Izraelské asociace architektů[5] a je považován za jednoho z „nejslavnějších moderních izraelských architektů“.[4]

David Resnick
David Resnick, architekt a urbanista
David Resnick, architekt a urbanista
Rodné jménoדוד רזניק
Narození5. srpen 1924
Rio de Janeiro, Brazílie
Úmrtí4. listopadu 2012 (88 let)
Jeruzalém, Izrael
Místo pohřbeníHar ha-Menuchot
Národnostizraelská
Povoláníarchitekt
ZaměstnavateléBecalelova akademie umění a designu
Znám jakoarchitekt synagogy Israela Goldsteina a architekt památníku Jad Kennedy
OceněníIzraelská cena
Rechterova cena
Webwww.reznik-architects.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Resnick se narodil v Riu de Janeiru do sekulární sionistické rodiny.[4] Vydával školní studentské noviny[6] a ještě jako student byl najat firmou Oscara Niemeyera, který byl označován za „největšího brazilského architekta 20. století“.[4] Resnick pracoval v Niemeyerově firmě čtyři roky a tvrdil, že se během této doby naučil modernistickým principům architektury hlavně díky Niemeyerovi, kterého označoval za „revolucionáře a génia“.[4]

Během svého působení v Brazílii se zapojil do výcvikového programu organizace Ha-Šomer ha-ca'ir, kde se seznámil se svou ženou.[4] V roce 1949 emigrovali do Izraele do kibucu Ejn ha-Šofet.[4] Resnick uvedl, že po druhé světové válce, holokaustu a vzniku Izraele patřil se svou manželkou Rachel k vlně „idealistických brazilsko-židovských mladých lidí“, kteří se rozhodli přestěhovat do Izraele.[7] Pracoval dva roky na polích kibucu a prohlásil, že i když se přestěhoval do města za svou prací architekta, smysl pro společenskou odpovědnost mu zůstal.[6]

Později se přestěhoval do Tel Avivu, kde začal pracovat ve firmě Ze'eva Rechtera.[4] O tři roky později se přestěhoval do Jeruzaléma, kde začal spolupracovat s Heinrichem Heinzem Rau.[4] V roce 1958 si Resnick založil vlastní firmu.[2] Spolupráce s těmito dvěma architekty bylo označena za jeden z nejdůležitějších kroků v jeho kariéře, protože se „architekt z Brazílie stal součástí spojení mezi architektonickým dědictvím Britského mandátu Palestina a architekturou Jeruzaléma jakožto hlavního města židovského státu“.[6]

Resnick zemřel 4. listopadu 2012 a následující den byl pohřben na jeruzalémském hřbitově Har ha-Menuchot v části určené pro „významné občany“.[8]

PráceEditovat

 
Jad Kennedy (památník Johna F. Kennedyho), Izrael

Resnickova první spolupráce s Rauem zahrnovala synagogu Israela Goldsteina a Einsteinův matematický institut v areálu kampusu Hebrejské univerzity v Jeruzalémě ve čtvrti Giv'at Ram.[4][6] Tato synagoga byla zařazena mezi „deset nejkrásnějších synagog v Izraeli“.[9] Design je popisován jako „jemná betonová koule, která se vznáší těsně nad povrchem skály, jako by ji tam odfoukl vítr“.[3] Byla označena za „bezpochybný mezník v místní architektuře“.[6] Další stavbou navrženou Resnickem (spolu s Arthurem Spectorem a Michaelem Amišarem), jejíž styl je někdy přirovnáván k synagoze, je válečný památník z let 1974–1977: rozštěpená monumentální kamenná pyramida, která měla podle Resnicka vytvářet dojem padlé říše.[3]

V roce 1958, krátce poté, co zanechal spolupráce s Rauem a začal pracovat sám, byl požádán, aby navrhl obytnou budovu v centru Jeruzaléma.[4] Po návrhu této budovy se jeho projekty týkaly Vanleerova institutu v Jeruzalémě a kampusu Hebrejské univerzity na hoře Skopus.[4]

Mezi jeho další práce v Izraeli patří: jeruzalémský hotel Hyatt, kampus Univerzity Brighama Younga, Jad Kennedy (památník Johna F. Kennedyho v Jeruzalémě), muzeum v kibucu Ajelet ha-Šachar a Jad lebanim.[6] Rozhodnutí o navržení Jad Kennedy bylo výsledkem celostátní soutěže.[10] Památník připomínající život amerického prezidenta Johna F. Kennedyho a atentát na něj v roce 1963 má tvar kmene stromu, který symbolizuje zkrácený život.[11]

Mezi Resnickovy další významné stavby patří Izraelská akademie věd.[12] Kromě navrhování budov a památníků je také architektem řady soukromých domů a urbanistou řady čtvrtí.[6]

Mezi jeho práce mimo Izrael patří izraelské velvyslanectví v Riu de Janeiru a izraelský pavilon pro Světovou výstavu 1967 v Montréalu v Kanadě, který navrhlv společně s Ariehem Šaronem.[2] Ačkoli se Izrael rozhodl od účasti na Světové výstavě v New Yorku v roce 1964 odstoupit kvůli problémům s financováním, vláda původně financování schválila a vybrala Resnicka, aby navrhl pavilon poté, co vyhrál izraelskou národní architektonickou soutěž na tento projekt.[13] Podle katalogu „David Reznik: A Retrospective“:

„Pavilon byl navržen jako zkrácená pevnost s několika úzkými otvory; měl tři úrovně, přičemž pohyb mezi nimi probíhal po spirálové rampě. Nároží byla zaoblena, aby vytvořila elegantní siluetu a zjemnila svůj vzhled, a povrch byl pokryt hrubými omítkami.“[13]

 
Muzeum umění Moše Castela, Ma'ale Adumim

Tento návrh se nakonec stal základem izraelské expozice na Světové výstavě v Montréalu v roce 1967.[13] Pavilon byl zbourán v roce 1975.

V roce 2011 navrhl budovu Muzea umění Moše Castela v Ma'ale Adumim, kde jsou umístěna díla umělce Moše Castela.[14] Na tomto návrhu se podílel také sám Castelo.[14]

Resnick pokračoval v práci ve své firmě až do své smrti v roce 2012.

Strategický plán rozvojeEditovat

Kromě práce architekta na samostatných budovách a památnících se věnoval také plánování čtvrtí v Kirjat Chasidim, Chacor ha-Gelilit, Modi'in-Makabim-Re'ut a Bejt Šemeš.[6] Jedním z jeho urbanistických projektů byla čtvrť Najot, která vznikla v letech 1959–1962.[15] Projekt byl vypracován pro přistěhovalce z anglicky mluvících zemí.[15] Podle popisuje jednoho z obyvatel byl Najot „skutečně rezidenční čtvrtí... spojující individuální autonomii se společnými zájmy, což zajišťovalo vysokou kvalitu života“.[15]

VýstavaEditovat

V roce 2005 byla otevřena výstava Resnickových děl v Univerzitní galerii umění Genia Schreibera na Telavivské univerzitě.[12] Podle kurátorky výstavy Sophie Dekel-Kaspi bylo na výstavě představeno dvacet děl, která byla vybrána tak, aby „ilustrovala vývoj Resnickova architektonického jazyka a jedinečné rysy jeho děl — modernistické a humanistické... Resnick do svých návrhů začlenil strohé a čisté prvky modernismu, nikdy však na úkor soudržnosti s okolím nebo pohodlí a snadného používání lidmi“.[12]

NázoryEditovat

V článku z roku 1994 uvedl, že architekti v Izraeli „nacházejí nový idiom. V dobách před získáním nezávislosti používali architekti prvky, které se utvářely již v Evropě. Po 46 letech od založení suverénního státu dosahujeme větší jistoty“.[5] Uvedl, že architekti — podobně jako archeologové — hledají „zdroje židovského národa“, aby našli jeho „architektonickou identitu“.[5]

Označil Jeruzalém za „melancholické místo“ a prohlásil, že některá jeho díla (například synagoga v areálu kampusu Hebrejské univerzity v Giv'at Ram) měla tento pocit vyvolat.[3]

Pracovní poziceEditovat

Zastával řadu funkcí, mimo jiné byl ředitelem Izraelské asociace architektů[5] a prezidentem Institutu pro kulturní vztahy mezi Izraelem a Iberoamerikou.[16]

Vyznamenání a oceněníEditovat

V roce 1995 získal Izraelskou cenu za architekturu[2] a v roce 1964 Rechterovu cenu.[3] Rechterovu cenu mu byla udělena společně s Heinrichem Rauem za synagogu Israela Goldsteina v kampusu Hebrejské univerzity v Giv'at Ram.[3]

V roce 2006 byl jmenován čestným členem organizace American Institute of Architects.[17] Čestné členství se uděluje „architektům s váženým charakterem a vynikajícími výsledky, kteří nejsou občany ani rezidenty USA a kteří primárně nevykonávají architektonickou práci v oblasti působnosti organizace.[18]

Mezi další Resnickova ocenění patří cena za architekturu, kterou mu v roce 2009 udělila jeruzalémská Becalelova akademie umění.[7]

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Resnick na anglické Wikipedii.

  1. GOLDMAN, Yoel. Architect David Resnick dead at 88 [online]. The Times of Israel, 2012-11-05 [cit. 2021-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-10. 
  2. a b c d David Reznik [online]. Jewish Virtual Library [cit. 2021-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-02-08. 
  3. a b c d e f Brittain-Catlin Timothy. Israel Goldstein Synagogue, Givat Ram campus of the Hebrew University, Jerusalem, Israel Heinz Rau and David Reznik [online]. [cit. 2021-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-10. 
  4. a b c d e f g h i j k l DVIR, Noam. A Mixed Modernist Message [online]. Ha'arec, 2012-02-02 [cit. 2021-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-11. 
  5. a b c d JOFFE, Lawrence. Architecture: Building on history in the Holy Land: Can Israel forge a national idiom out of a turbulent past? Lawrence Joffe watches east and west, stone and chrome, Arab and Crusader collide [online]. The Independent, 1994-04-12 [cit. 2021-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-08. 
  6. a b c d e f g h STERNHELL, Ziva. A Lyric Force [online]. Ha'arec, 2005-07-18 [cit. 2021-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-08. 
  7. a b LEON, Masha. 100 Candles, Times Two [online]. The Jewish Daily Forward, 2009-08-14 [cit. 2021-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-20. 
  8. ROSENBLUM, Keshet. Israel Prize-winning Architect David Resnick Dies at 88 [online]. Ha'arec, 2012-12-06 [cit. 2021-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-08. 
  9. FISHBEIN, Sigalit. Israel's most beautiful synagogues – part 1 [online]. YNET, 2008-10-05 [cit. 2021-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-03. 
  10. July 4 Rites Open Kennedy Shrine [online]. The Jewish Chronicle, 1996-07-01 [cit. 2021-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-05. 
  11. FERON, James. Warren dedicates Kennedy Memorial in Israel [online]. The New York Times, 1966-07-05 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  12. a b c Architect David Reznik: Modernist and Humanist [online]. [cit. 2021-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-06-29. 
  13. a b c RYDER, Grover. Plan Pavilion to Show L.I.'s World at the Fair [online]. NYW64.com [cit. 2021-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-16. 
  14. a b Moshe Castel and Israel Art [online]. [cit. 2021-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-18. 
  15. a b c Loval, Werner M. We were Europeans: A personal history of a turbulent century. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  16. sraeli Ministry of Foreign Affairs site [online]. [cit. 2021-12-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-02-23. 
  17. American Institute of Architects (Europe) website [online]. [cit. 2021-12-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-18. 
  18. The AIA Elevates 82 Members to The College of Fellows [online]. [cit. 2021-12-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-06.