Důl Jan SDF (Slezská Ostrava)
Důl Jan SDF (Slezská Ostrava) byl černouhelný hlubinný důl v Polské (Slezské) Ostravě v jihozápadní části dobývacího pole dolu Michal. Byl součástí dolů Severní dráhy Ferdinandovy.
| Důl Jan SDF (Slezská Ostrava) | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Typ díla | hlubinný důl |
| Rozloha | 15 ha |
| Maximální hloubka | 482,9 |
| Souřadnice | 49°50′18,42″ s. š., 18°19′34,21″ v. d. |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Zakladatelem dolu byla Severní dráha císaře Ferdinanda. Název dolu byl údajně zvolen podle křestního jména ředitele SDF Johanna Fillungera.[1]
SDF východně od hranic dobývacího pole hr. Wilczka a jihozápadně od rohu důlního pole dolu Michael v Polské (Slezské) Ostravě v nepropůjčeném důlním poli založila v roce 1869 kutací jámu. Její místo bylo velmi výhodné, nacházela se východně v těsné blízkosti Báňské dráhy. Po překonání 80 m pokryvného útvaru bylo dosaženo produktivního karbonu a v hloubce 130 m byla nalezena uhelná sloj Aloisie. V roce 1896, doložením objevené sloje, SDF mohla žádat Báňské hejtmanství o udělení propůjčky na 3 důlní míry včetně tzv. přebytku. Důlní míry č. 37 až 39 byly uděleny výměrem čj. 2071/70 ze dne 18. ledna 1870. Udělením propůjček kutací jáma byla přestavěna na jámu těžní. V tomtéž roce bylo zahájeno hloubení jámy Jan větrní, která se nacházela ve vzdálenosti 26 m severovýchodně od jámy těžní.
V době výstavby těžní jámy Josef byl proražen překop v hloubce 124 m (tj. v úrovni 1. patra jámy Josef) jižním směrem na jámu Jan. V roce 1898 byla převedena těžba dolu Jan na výkonnější důl Josef. Důl Jan se stal dolem pomocným pro důl Josef. Důl Josef, po ukončení rekonstrukce a centralizace těžby na důl Michael, se stává jeho pomocným dolem od roku 1916.[2] V roce 1932 byla ukončena těžba na dole Josef a důl Jan se stává v roce 1933 pomocným dolem dolu Michal. Jáma Jan do roku 1941 sloužila jako pomocná těžní a jáma vtažná, pak byla přebudována na jámu větrní.[3][4]
Současný stav editovat
Jáma Jan větrní ukončila činnost v roce 1922, kdy byla zlikvidována. Těžní jáma Jan sloužila, po přestavbě v roce 1941, jako větrní až do roku 1975, kdy byla zlikvidována zasypáním.
Strojní a technické zařízení editovat
V roce 1870 byla těžní jáma Jan vybavena dvouválcovým ležatým parním těžním strojem o výkonu 130 HP.[1] Těžní stroj byl vyroben ve Strojírnách hr. Salmy v Blansku v roce 1874. Byl nepřetržitě v provozu až do 50. let 20. století, kdy byl poháněn stlačeným vzduchem. Bubny těžního stroje měly průměr 4 425 mm a šířku 948 mm, lano mělo průměr 34,5 mm, 2 těžní klece se 2 etážemi po 2 vozíky vedle sebe nebo 12 osob na etáž. Rychlost jízdy 5 m/s pro mužstvo a 12 m/s pro těžbu. Výška těžní věže od ohlubně po střed lanovnic 17,0 m, průměr lanovnic 3 700 mm.[5] Těžní věž byla příhradová vyrobená ve Strojírnách hr. Salmy v Blansku.
Po přestavění jámy na větrní v roce 1941 byl na ní přemístěn ventilátor z dolu Josef, systém Dinnendahl s výkonem 121 kW z roku 1914, motor Siemens-Schuckert.
Jáma Jan větrní byla vybavena ventilátorem soustavy Rittinger s výkonem 900 m3/min. a přímo účinným parním tahadlovým čerpadlem o výkonu 150 HP. V roce 1898 byla vybavená ventilátorem soustavy Guibal o výkonu 3900 m3/min. Starší ventilátor byl záložním.[6] Po roce 1916 byla důlní voda čerpána centrálně důlními čerpadly na dole Michal.
Výrobu stlačeného vzduchu pro důl zabezpečoval parní pístový kompresor z roku 1902 vyrobený firmou Bromovský & Schulz, Praha. Výkon parního stroje byl 238 HP[p. 1], výkon kompresoru 2 160 m3/ hod[7]. V roce 1928 parní kompresor už nebyl v činnosti, pro těžní stroj byl přiveden stlačený vzduch z kompresorovny dolu Michal.
Těžba uhlí editovat
Těžní jáma v roce 1898 měla hloubku 315 m s 5 patry. Konečná hloubka byla 482,9 m s 8 patry.
Jáma Jan větrní byla prohloubena do hloubky 376,0 m a měla 6 pater.
Dobývaly se sloje jakloveckých vrstev ostravského souvrství. Uhlí bylo těženo ve slojích průměrné mocnosti 50–200 cm, metodou piliřování a stěnování se zakládkou nebo na zával.[8]
Údaje o dole Jan SDF editovat
Údaje dle[9]
| Název | Druh jámy | Založení | hloubka jámy [m] | těžba | vytěženo | likvidace | dobývací pole [ha] | poznámka |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Jan těžní | kutací/těžní, větrní | 1869 | 482,9 | 1877–1914 | vykazována s dolem Josef[p. 2] | 1975 | 15 | 2 jámy, 11 pater |
| Jan větrní | větrní a vodní | 1870 | 376,0 | 1922 |
Ubytování editovat
Pro ubytování havířů dolu Jan byla postavena Jánská kolonie se 14 přízemními domy na hranici katastrálního území Polské (Slezské) Ostravy a Michálkovic. Kolonií procházejí ulice Dianina, Justina a Deputátní. Začátek výstavby byl v roce 1895, ukončení výstavby 1899. Vlivem poddolování docházelo k postupné likvidaci domů, zachováno je 10 přízemních domů.[10]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
Reference editovat
- ↑ a b KOLEKTIV AUTORŮ. Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 144–145.
- ↑ MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 111.
- ↑ KLÁT, Jaroslav; MATĚJ, Miloš. Národní kulturní památka Důl Michal / Petr Cingr v Ostravě. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2006. ISBN 80-85034-34-4. S. 27, 30.
- ↑ KOLEKTIV. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. Ostrava: Anagram, 2003. S. 215.
- ↑ MONOGRAFIE. Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru, svazek III. Moravská Ostrava: [s.n.], 1931. S. 111.
- ↑ Kamenouhelné doly III. s. 111
- ↑ Kamenouhelné doly III, s. 169
- ↑ MONOGRAFIE. Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru, svazek I. Moravská Ostrava: [s.n.], 1929. S. 77, 78.
- ↑ Matěj, s. 193
- ↑ JEMELKA, Martin, a kol. Ostravské dělnické kolonie. Ostrava: [s.n.], 2012. ISBN 978-80-7464-190-9. S. 454.
Související články editovat
Literatura editovat
- Uhelné hornictví v ostravsko-karviném revíru, Anagram 2003