Otevřít hlavní menu

Dědictví svatého Václava nebo také Dědictví svatováclavské bylo české protireformační nakladatelství. Založila ho, ve shodě s obnoveným kultem českých světců, a z popudu literárně činného jezuity Matěje Václava Šteyera, jeho matka Marie Šteyerová v Praze roku 1669. Šlo o nejstarší institucionálně zřízené nakladatelstvím v českých zemích. Bylo financováno formou příspěvků od mnoha šlechtických mecenášů. Jeho úkolem bylo vydávat a zdarma distribuovat mezi lid českou katolickou literaturu, která by nahradila literaturu nekatolickou.

Josef Dobrovský v této souvislosti cituje pražského arcibiskupa Jana Fridricha z Valdštejna, kdy arcibiskup „chválí tento prospěšný ústav, protože byl určen k vyhlazení všeho kacířství a kacířských knih, jako zbožný a velmi rozumný vynález a zřízení Tovaryšstva Ježíšova, jímž bylo, jak jsme s radostí viděli, již tisíce kacířských knih vyrváno z rukou nevzdělaného lidu, a to takřka na způsob výměny. (…) a to se stalo v době velmi příhodné, poněvadž po nedávném vymýcení husitského kacířství a spálení protikatolických knih velký je v Čechách nedostatek podobných knih katolických, které by nahradily knihy kacířské“.

Obsah

SprávaEditovat

Nakladatelství sídlilo v jezuitské koleji sv. Ignáce a bylo formálně pod správou české provincie jezuitského řádu až do roku 1749, kdy správu převzal stát. Po zrušení jezuitského řádu se roku 1775 dostává do správy pražského arcibiskupství. Téhož roku bylo přejmenováno na Tiskárnu normálních škol. Dědictví formálně zaniká roku 1784. Obnoveno bylo až roku 1859. Na toto nakladatelství později navázalo Státní pedagogické nakladatelství.

ZaměřeníEditovat

Během svého působení Dědictví svatého Václava rozdalo zdarma mezi lid na 80 000 česky tištěných knih. Nejvýznamnější počin nakladatelství bylo vydání třídílné Svatováclavské bible, která vycházela v letech 1677 – 1715. Na jejím vydání měli zásluhu především jezuité, ať už jako finanční dárci či překladatelé. Konkrétně to byli: Václav Matěj Šteyer, Jiří Konstanc, Matěj Barner, bratři Matěj a Jan Tannerové, Bohuslav Balbín a František Retz.

Použité zdrojeEditovat

  • BÍLÝ, Jiří Libor. Jezuita Antonín Koniáš: osobnost a doba. Praha: Vyšehrad, 1996, 277 s. ISBN 80-7021-191-1.
  • DOBROVSKÝ, Josef. Dějiny české řeči a literatury. Praha: Československý spisovatel, 1951, 187 s.
  • KADLEC, Jaroslav. Přehled českých církevních dějin. [Sv.] 2. Praha: Zvon, 1991. 281 s. ISBN 80-7113-003-6.
  • MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1892–1893. 
  • Dědictví sv. Václava. In: VOIT, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století: papír, písmo a písmolijectví, knihtisk a jiné grafické techniky, tiskaři, nakladatelé, knihkupci, ilustrátoři a kartografové, literární typologie, textové a výtvarné prvky knihy, knižní vazba, knižní obchod. 2. vyd. Praha: Libri ve spolupráci s Královskou kanonií premonstrátů na Strahově, 2008. 2 sv. ISBN 978-80-7277-390-9., s. 200.

Externí odkazyEditovat